Jak známo, pan prezident sestupuje ze svého hradního piedestalu relativně zřídka, a to pouze tehdy, když to sám uzná za vhodné. Kauzu Bátory zřejmě během víkendu za sestoupeníhodnou uznal, a tak se v pondělí na první stránce Práva ocitla jeho stať o „malé české hilsneriádě“.

První prezident Československa T. G. Masaryk se na procesu a mediální kampani proti údajnému židovskému vrahovi Leopoldu Hilsnerovi ještě na samém konci devatenáctého století morálně vyprofiloval — alespoň tak se to v hodinách dějepisu říká — a zároveň proti sobě poštval tehdejší antisemitskou veřejnost. Druhý prezident České republiky Václav Klaus nyní na Masaryka navázal tím, že obhajuje Ladislava Bátory, bývalého volebního lídra jedné lehce nahnědlé strany. Veřejné mínění, kontrolované nejrůznějšími humanrightisty, si proti sobě poštval už dávno, tak co.

Jako jeden z předních českých intelektuálů Václav Klaus dobře ví, v čích stopách pokračuje. Masaryk svého času utrousil, že státy se udržují ideály, z nichž se zrodily. Při pohledu na současné české politické špičky musí být Klausovi jasné, že údržbářem ideálů, které stály u zrodu České republiky, nikdo jiný než právě on být nemůže. Jak sám píše, naše dnešní společnost má stále ještě řadu atributů, které jí — na rozdíl od režimu plukovníka Kaddáfího — umožňují nazývat se demokratická. Zejména ze strany Bátorových odpůrců jí ale hrozí nebezpečí, že by o svůj charakter mohla přijít.

Podle očekávání se hned v pondělí ozvali samozvaní zastánci politické korektnosti s tím, že si pan prezident protiřečí, když s poukazy na demokracii obhajuje člověka, o jehož demokratické esenci mají oni sami vážné pochybnosti.

Zcela symptomatické je to, že tito kritici a samozvaní demokraté zjevně nepochopili, jakou demokracii má pan prezident na mysli a jaké ideály vlastně svou obhajobou Bátory střeží. Jak je to tedy? Je to tak, že pan prezident má na mysli a vlastním perem chrání demokracii s jedním velmi zvláštním charakteristickým rysem: demokracii, která se obejde bez demokratů a vystačí si právě jen s Klausem.

Demokrati (stejně jsou všichni samozvaní) totiž demokracii jenom kazí. Už jenom tím, že se obvykle nedokážou dohodnout, jak by vlastně měla vypadat (naopak Václav Klaus to ví naprosto přesně), ale především tím, že se neustále navážejí do jejího nejvyššího ochránce. A tím ji samozřejmě samozvaně rozežírají.

Režim plukovníka Kaddáfího zřejmě podle Klause v posledních dnech řadu demokratických atributů ztratil. Jeho odpůrce nezastavila ani palba z kulometů, ani letecké bombardování. Zastaví tyhle samozvané demokraty vůbec něco?