Nezodpovězené otázky nad důchodovou reformou

Přestože znějí argumenty, které používají zastánci důchodové reformy, docela logicky, vynořuje se řada otázek, na které jsme zatím neslyšeli jasné odpovědi. Zde jsou.

Vláda, ekonomové a komentátoři podporující reformu důchodového systému v podobě vytvoření tzv. druhého pilíře, tedy soukromých kapitálových fondů, do kterých by se vyvedla část prostředků ze současného systému průběžného financování, uvádějí čtyři hlavní důvody, proč je prý reforma nutná.

Prvním je důvod demografický, tedy stárnutí populace a menší počty narozených dětí, které by mohly v produktivním věku financovat penze lidí ve věku důchodovém.

Důležité je prý i rozložení rizik do více pilířů, což má mimo jiné také neutralizovat důsledky zákonitého poklesu odvodů do státního pilíře v době krize.

Třetím důvodem je údajně nežádoucí zvyšování odvodů do státního systému penzijního pojištění, což by jej mohlo stabilizovat, neboť to by prý podvázalo růst ekonomiky.

Čtvrtým důvodem je prý možnost, zejména pro bohatší lidi, zvýšit si v podobě investic do soukromého důchodového pojištění výši důchodu.

Zní to logicky. Přesto se vynořuje řada otázek, na které jsme zatím neslyšeli jasné odpovědi. Zde jsou.

1. Jestliže Česká republika vydává na odvody do systému důchodového pojištění jen ekvivalent zhruba osmi a půl procenta HDP, zatímco průměr Evropské unie je téměř dvanáct procent, proč nelze současný deficit v systému průběžného financování důchodů a jeho stabilizaci řešit zvýšením odvodů? Když někteří ekonomové argumentují, že takové zvýšení by podvázalo ekonomický růst, proč vyšší odvody evidentně nepodvazují růst třeba v Německu nebo Polsku? A čím se ekonomicky liší případné vyšší odvody do průběžného systému od plošného zvýšení DPH na dvacet procent, které má financovat současnou reformu?

2. Je-li jedním z důvodů reformy obava, že by ani zvýšení odvodů do průběžného systému nevyřešilo problém stárnutí populace, proč neřešit tento problém postupným zvyšováním věku odchodu do důchodu (v závislosti na prodlužující se průměrné délce života) v kombinaci se zvyšováním odvodů do průběžného systému?

3. Jestliže vláda našla odvahu zvýšit plošně DPH na dvacet procent, což přinese státní pokladně šedesát miliard ročně navíc, proč nemohou být tyto peníze jednoduše použity na zaplacení současného schodku systému průběžného financování, který činí něco přes dvacet miliard korun, a zbytek na vytváření rezerv průběžného systému pro budoucnost, přičemž by se ještě klidně dostalo například i na financování úlev v platbách sociálního pojištění pro zaměstnavatele?

4. Proč, jak upozorňuje například ekonom Vladimír Pikora, řešit obavy z budoucího údajně rostoucího dluhu systému průběžného financování tím, že vytvoříme okamžitě obrovský dluh v podobě vyvedení prostředků z průběžného systému a také ho hned začneme splácet v podobě plošného zvýšení DPH? Není taková logika poněkud perverzní? Pikora mimo jiné tvrdí, že současný systém průběžného financování je podle propočtů jeho týmu i bez velkých změn stabilní dalších dvacet let.

5. Jak se budou vybírat fondy, kterým stát de facto „bezpracně“ přihraje desítky miliard? Máme v českém korupčním prostředí nějaké záruky, že „výběr“ těchto fondů nebude zmanipulován a že už jejich samotný výběr nepovede k další privatizaci, potažmo mafianizaci české politiky?

6. Mluví-li se o nutnosti diverzifikovat rizika, není pravdou, že v naprosté většině případů utrpěly v nedávné ekonomické krizi ztráty soukromé penzijní fondy, zatímco státní systémy zůstaly, až na výjimky, stabilní? Jinými slovy: dojde-li k opravdu velké krizi, je pravděpodobnější, že oslabí nebo zkrachují jako první státy nebo soukromé fondy?

7. V některých zemích vlády také podporují tzv. čtvrtý pilíř důchodového systému, což je podpora vlastního bydlení, protože vlastník bytu nebo domu nemusí platit na stará kolena nájem, popřípadě si může vypomoci pronájmem svého bytu nebo domu. U nás se snižuje podpora stavebnímu spoření, a ke všemu vyšší DPH zvýší ceny nemovitostí. Navíc: jak ovlivní trh s nemovitostmi plán vlády změnit zákoník práce tak, že bude možné řetězit pracovní úvazky na dobu určitou? Jelikož banky vyžadují při dávání hypoték dlouhodobou finanční stabilitu těch, kterým půjčují, nepovede toto opatření k výraznému omezení hypotečního trhu a tím i k podvázání stavebního průmyslu?

8. Jak upozorňuje Jan Keller, bude-li jako jedna z možností, jak investovat peníze do soukromých fondů, nabídnuta i konzervativní cesta investování do státních dluhopisů, neznamená to, že peníze, které stát věnoval soukromým fondům, budou tyto fondy i s úrokem opět půjčovat státu a že tento úrok opět zaplatí z daní občan?

9. Jestliže reforma představená vládou v podstatě nikterak nedopomůže nižším a středním příjmovým skupinám k výraznému zvýšení důchodů, proč jednoduše neliberalizovat současný systém dobrovolného připojištění, tedy tzv. třetí pilíř, který by umožnil, zejména bohatším lidem, zhodnotit jejich investice do takového systému více než dnes? Jinými slovy: proč vytvářet zcela nový systém, který zadluží celý stát včetně těch, kteří z toho budou mít při svých příjmech minimální nebo žádný užitek, když by bylo jednoduše možné učinit pro majetnější lidi atraktivnějším třetí pilíř, a zvýšením daní (ať už ve formě vyššího DPH, nebo obnovení progresivního zdanění, nebo ve formě zvýšení sociálního a penzijního pojištění) učinit zároveň dlouhodobě solventním systém průběžného financování?

A co si myslíte vy? Diskuse (11 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jan Černý - Brno

Debata s J. Kellerem a V. Bělohradským Úterý, 1.Března 2011, 11:08:5

O chystané důchodové reformě a dalších radostech, které nás letos čekají, budou dnes (úterý 1. března) mluvit Václav Bělohradský a Jan Keller na pražském zastavení putovního semináře Masarykovy demokratické akademie "Co čeká Českou republiku v roce 2011?". Debata se nekoná na Novotného lávce, jak bylo dříve oznámeno, nýbrž v 17:30 v aule Právnické fakulty UK (místnost č. 300), nám. Curieových 7, Praha 1, metro Staroměstská nebo tram. zastávka Právnická fakulta.
Pražské zastavení má podtitul "Máme svobodu volit svou budoucnost?", moderuje Lubomír Zaorálek, předseda MDA.

Jakub Malinovský - Praha

Z této změny nejsem nadšen Úterý, 1.Března 2011, 12:06:49

Uvítal bych, abych nemusel cpát tolik peněz socialistickému státu, který je špatně přerozděluje. Uznávám individiuální zodpovědnost a mezigenerační solidaritu v rámci rodiny. To je podle mě nejlepší důchodový systém. Kdo má děti, ten se o ně postará a ve stáří se ony postarají o něj. Pokud si je blbě vychová, jeho smůla. Pokud žádné děti nemá, může si peníze, které by do nich vložil, sám šetřit na stáří.

Bych bych rád, kdybych si s těmi penězi, které nedám státu, mohl nakládat podle svého a jen místo státu musel cpát Kalouskovým kámošům, kteří si budou vyplácet milionové odměny.

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

k bodu 1 Úterý, 1.Března 2011, 13:33:48

Nic konkrétního proti, ale v obecné rovině bych byl pro uváženější používání toho argumentu "oni dávají tolik procent HDP, proč nemůžeme taky tolik?" Je to podobné jako u zdaňování příjmů. Když někomu na daních vezmeme třeba místo 15 procent 20, tak v případě člověka, který vydělává 20 tisíc, to rozhodně není stejných pět procent rozdílu jako u toho, kdo vydělává 100 tisíc. Tomu poslednímu to ubere něco luxusu, tomu prvnímu to ale sebere na věcech, které patří k základním výdajům. Analogické to je u národních ekonomik. Je-li země chudší, tak část jejího ekonomického výkonu nutná k pokrytí základních životních potřeb bude procentuálně nutně o něco vyšší než u bohatší ekonomiky. Takže aby to srovnávání procent bylo přesvědčivější, mělo by se nejdřív odečíst to, co tvoří pokrytí každodenního civilizačního standardu v dané části světa, a pak teprve počítat procenta, která jdou jaksi "nad to" (např. kultura, bez které se z hlediska každodennosti obejdeme - já teda většinou ne, ale já jsem fanatik). Což je asi obtížné, ale každopádně by bylo na místě srovnávat procenta u zemí s obdobným ekonomickým výkonem a celkovým životním standardem, jinak taková srovnání říkají nepřímo jenom to, že třeba Německo nebo Belgie jsou bohatší než my - což jsme věděli už předtím.
Pádný je ovšem argument s DPH - když jsme bohatí na to, abychom mohli víc platit za základní věci, tak jsme to bohatství jistě mohli využít ke zvýšeným odvodům na pojištění.

Miroslav Novák - Praha 9

Pane Malinovský, Úterý, 1.Března 2011, 16:27:52

pokud svůj příspěvek míníte vážně (což se mi nechce věřit), odpovídá Váš názor uvažování farmáře na americkém západě před dvěma stoletími. Doufám, že tímto směrem důchodová reforma ve střední Evropě nepůjde.

Jakub Malinovský - Praha

Pane Nováku, Úterý, 1.Března 2011, 17:12:43

jistě zde nikdo nebude rušit současný systém v jeho základu, ale pokud bych měl zvažovat mezi možnostmi, zda nějaká procenta nad státem garantované důchody zajišťující minimum nutné k přežití dávat státu, dávat Kalouskovým kamarádům či si je nechat pro sebe a naložit s nimi podle svého uvážení, volím třetí možnost.

Ostatně pokud mi tento stát považuje občany za způsobilé volit, nevidím důvodu, proč by je neměl aspoň z části považovat za způsobilé si rozhodnout, jak se zabezpečit, až budou staří.

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

Úterý, 1.Března 2011, 21:09:24

Pane Malinovský, máte zcela svobodu vybrat si, jakým způsobem se zajistit na důchod. Můžete se té penze vzdát, nikdo Vám ji nenutí. Jenom je třeba, abyste na ni přesto platil těm, kdo ji budou potřebovat, tak jako přispíváte těm, kdo potřebují či chtějí (a mají na ni nárok) podporu v nezaměstnanosti. Moderní stát nemůže fungovat bez principu státem garantované solidarity, tj. takové, která zajišťuje plody solidarity všem, nejen těm, s kým různí jednotlivci solidarizovat chtějí, zatímco jiní jsou jim nesympatičtí nebo prostě vzdálení.

Příspěvek na ty důchody je na stejném principu jako placení daní. Ostatně, dokud fungují různé veřejné služby, včetně veřejně financovaných důchodů, můžete žít ve společnosti, která je relativně bezpečná a stabilní, protože ulicemi se nepohybují k agresivitě dohnaní nebo nakažlivě nemocní jedinci bez prostředků - tedy aspoň ne v množství větším než malém... (ale i to je víc než dost).

Jakub Malinovský - Praha

Úterý, 1.Března 2011, 23:56:5

Nemám svobodu si to vybrat. Musím platit státu a to i nad rámec solidarity s ostatními a tím, co bych povinně spořil sobě na minimum nutné k přežití.

Nyní mi navíc pan Kalousek místo možnosti určitou ČÁST prostředků spravovat sám nabízí falešnou volbu, tj. abych měl vyšší přísun peněz v důchodu dávat část prostředků místo státu jeho kamarádíčkům/sponzorům/budoucím "sponzorům" z některých jeho lidmi (či lidmi někoho podobného) v budoucnu vybraných penzijních fondů.

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

Středa, 2.Března 2011, 10:21:1

Podle čeho určujete, že je to "nad rámec solidarity"?

Petrasek Milan - penzista

Pokud chápeme stát jako nepřítele, Středa, 2.Března 2011, 15:02:17

pokud jsme přesvědčeni, že tam kde je stát není svoboda, zůstáváme na pozici sic sympatického svobodymilce, ale zároveň méně sympatického ignoranta předpokladů nutných pro vitální demokratický režim.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

o svobodě volby v pojetí dnes vládnoucí ideologie Čtvrtek, 3.Března 2011, 08:07:38

pojednal srozumitelně a podle mne přesvědčivě Jan Keller v úterý na PFUK.

K předchozímu správnému postřehu Milan Petraska bych dodal, že by bylo vůbec dobře konečně pochopit, že STÁT JSME MY. Neuvědomujeme-li si to a nenaplňujeme-li to, degeneruje stát na nástroj, pouhou administrativu vlády nenažraného panstva.
Trvá-li to příliš dlouho, dojde i na ty příslovečné vidle.

Stanislav Hošek - Český těšín

NAPŘED TROCHU JINÉ DOTAZY A PAK O NĚKTERÝCH BLBOSTECH. Neděle, 6.Března 2011, 21:10:19

Mám trochu jiné dotazy. V prvé řadě kde jsou peníze z privatizací produkčního majetku vytvořeného za KSČ, který měl sloužit mimo jiné i k financování penzí tvůrců onoho majetku? Kde je vyúčtování odvodů do sociálního pojištění a vyplácených penzí za roky 1900 až 2010? Proč byla pravidla sociálního pojištění za polistopadových vlád několikrát změněna a jaký byl dopad jejich změn na tvorbu prostředků na penze? Suma sumárum o kolik polistopadové vlády okradli státní penzijní pokladnu?!! Osobně by mně stačily účtařské odpovědi na tyto tři otázky. A to jich mám ještě několik, které měla „bezděčná“ komise naší veřejnosti sdělit dříve, než vůbec začala navrhovat své stupidity.
A nyní k těm blbostem. Děti se prý mají postarat o rodiče. Překrásná to idea, jako vystřižená ze srdceryvných pohádek paní Němcové, Boženy samozřejmě. Hlavně když na budoucím globálním pracovním trhu budou děti pracovat roztroušeny po různých koncích zeměkoule a mnozí dospělí díky chorobám budou nerodiči a přesto díky témuž pracovnímu trhu budou celý život žít z ruky do huby. A takových nebude zase nějak málo. Peníze pan Malinovský nechce cpát státu, takže je asi bude mít celých čtyřicet let ve strožoku, protože i podle neoliberálních doktrín o penzijních fondech prý jsou nejjistější státní dluhopisy a ne rulety fondů, takže předpokládám, že je přece nesvěří hazardním hráčům. Zajímá mne, kde bere víru, že se po čtyřicet let dokáže starat o své peníze bez státu a bez bank lépe než ony instituce, zvláště když se dají očekávat války, revoluční zvraty a další měnové houpačky? Dovolávat se solidarity je paskvil. Lidstvo se stalo tím čím je, ne na základě jakési stupidní solidarity, ale uznáním bezpodmínečné nutnosti vzájemné spolupráce. V té souvislosti by mne docela zajímalo, co to je dostatečná solidarita? To je tak velká pomoc jinému, která ho už nenutí, aby mi můj přebytek ukradl?!, nebo nějaká jiná metoda?

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.