Petr Zídek je dnes v historické lekci nezvykle — konzervativní. Posuďte sami: „Před sto padesáti lety vydal František Josef císařský patent číslo 20, který do dějin vstoupil jako Schmerlingova ústava. (…) byla nadiktována císařem a uspořádání, které přinášela, mělo k dnešní demokracii dost daleko. Výtka oktroje je trochu ahistorická. Málo se ví, že první ústavou, která byla u nás přijata skutečně z vůle všeho lidu, je až ta současná z prosince 1992. De facto oktrojována byla totiž i ústava Československé republiky z roku 1920, protože ji přijalo nevolené, ale jmenované Revoluční národní shromáždění, v němž neměly své zástupce národnostní menšiny. Oktrojována byla přirozeně také Ústava 9. května, kterou v roce 1948 přijalo komunisty ovládané Národní shromáždění. O socialistické ústavě z roku 1960 nemluvě. (…) všeobecné volební právo je historický omyl. Určitá část populace by prostě volit neměla, protože jí chybí elementární zodpovědnost. Kdo se nedokáže postarat ani sám o sebe, neměl by mít možnost ovlivňovat druhé. (…) Kdo měl o politiku zájem a přitom byl chudý, mohl dobrovolně doplatit daně do stanovené výše a tím volební právo získat. Myšlenka, že chod státu by měli více ovlivňovat ti, kteří na něj více přispívají, nepostrádá na rozdíl od myšlenky opačné svou logiku. Řekněme, že volit by mohli jen ti, kteří platí ročně alespoň 50 000 korun přímých daní. Ostatní by buď nevolili, nebo by si doplatili. Byli bychom méně demokratická společnost než dnes, kdy deklasované živly prodávají své hlasy za pětistovku mafiánům?“ Nevím, nevím. Ale označovat zbohatlíky, kteří si tzv. optimalizují daně, aby nemuseli platit třeba ani těch 50 000 korun, za deklasované živly, to by se mi asi líbilo.

Všichni by se měli uklidnit, jenže to neudělají, protože věří, že na velká slova nalákají média a skrz ně získají veřejnou podporu pro svoje zájmy.“ Kotecký jen mimochodem připomíná málo známé statistické údaje o tom, že „v obcích v národním parku je ve srovnání s podobnými místy mimo park neobvykle nízká nezaměstnanost.“ Zrzavý kritizuje i slabiny práce správy NP: „Problémem je poněkud pitomá a nedůsledná regulace. Spousta ochranářů pořád žije v bludu, že přírodě nejvíc škodí turista a nejlépe by bylo ji držet zavřenou. Jak už bylo řečeno, výsledkem občas bývá i řev různých harvestorů z míst, kam se nesmí vstoupit. Navíc tady panuje zmatek: oficiální rozdělení parku do tří zón plus klidové zóny plus bezzásahová území plus přírodní památky — co metr, to jiná kombinace ochranných podmínek.“ Nabízí se i nepříliš oblíbený pojem vyváženost, protože jinde říká: „Zdá se, že místním obyvatelům a lokálním i regionálním politikům nejde jen tak o nějakou prosperitu, ale přesně o tu prosperitu, na kterou jsou zvyklí z komunismu. Tedy práce v lese plus turistická infrastruktura jako symbol nových obzorů. Ještě zásadnější jsou hluboké předsudky o tom, jak má vypadat příroda a krajina: pěkný les, a ne nějaké houští. Jenže smyslem národního parku není podporovat naše estetické předsudky, nýbrž nechat běžet přírodní procesy. Viděl jsem turistu rozčilujícího se, že v řece leží padlý strom: „tak ona je to rezervace, a stejně to tu nikdo neuklidí“ — lidé zjevně chtějí, aby „národní park“ byl opravdu park. To je pak těžká věc.

Mají-li ovšem průzkumy pravdu — když je řeč o Šumavě, nevěřím pro jistotu nikomu nic — začíná se to lámat a lidé se jezdí dívat na divočinu. Možná bychom měli akcentovat slovo „národní“ — Šumava nepatří těm, kdo tam bydlí. Boj o Šumavu vyhraje ten, kdo na svou stranu získá například Pražáky a Ostraváky, těch je totiž víc než Modravanů.“ Starosta Hůlka má navzdory mnoha letům ve funkci velice zmatenou představu o ochraně přírody: „Samozřejmě jsem pro rozumnou ochranu přírody, která ovšem nesmí být namířena proti člověku.“ Před kýmpak (čímpak) jiným bychom ji měli „rozumně chránit“? Před kůrovcem? Rysem? Větrem a dešti? Perlorodkou? Služebně o hodně mladší Robert Zeman má bystřejší postřeh: „Park dosud nevedl nikdo s hlubšími znalostmi a zkušenostmi z politiky. Někdo, kdo denně musí hledat kompromisy, vyvažovat rozhodnutí. Šumavský národní park je ve své současné podobě tak veliký a má na obce takový vliv, že si nemůže dovolit zabývat se jen ochranou přírody.“ Takovou omezenost ale nechtěl předchozí ani současný ředitel správy a snad ani žádný z mnoha posledních ministrů životního prostředí.