O protestní akci lékařů „Děkujeme, odcházíme!“ se mluví v našich sdělovacích prostředcích již dlouho. Neméně zajímavý než průběh celé akce je také způsob, jakým na toto dění reaguje veřejnost. Jednou z cest, jak se setkat s názory spoluobčanů, je nahlédnutí do internetových diskusí pod novinovými články. Chtěl bych zde jednu takovou sondu provést.

Pro nikoho, kdo vnímá své okolí, není překvapením, že většina diskutujících protest lékařů nepodporuje. Jak například reagovali čtenáři na případ ředitele nemocnice v Uherském Hradišti Antonína Karáska, který chce přijmout protestující lékaře zpět pouze za nástupní plat? Položí si lidé otázku, proč se vlastně ředitel takto aktivisticky vměšuje do sporu mezi vládou a lékaři? Co mu vlastně vadí na tom, že si jeho podřízení chtějí vyjednat vyšší plat?

Drtivá většina diskutujících podporuje silácky autoritářské gesto ředitele. Např. na Novinkách.cz má názor schvalující ředitelův postup 5 687 hlasů, což je ve srovnání s jinými diskusemi velký počet. Tolik lidí po přečtení článku zabrousilo do diskuse a vyjádřilo svůj souhlas s příspěvkem, v němž se mj. praví:

„Z nemocnice, kam se tahle svoloč vrátí, bych moc nadšený nebyl. Odměna patří těm, kterým záleží na pacientech a zdravotní péči a mají zodpovědnost k celku a ne vyděračům a bezcitným vrahům, kteří si v klidu vezmou na triko, že kvůli jejich platům budou umírat nevinní lidé!“

Z toho ovšem nikterak nelze vyvozovat, že by čtenáři Novinek byli provládní, že by např. podporovali pravicové reformy, tak jako čtenáři některých jiných listů. Když zde byl zveřejněn průzkum společnosti Sanep, z něhož údajně vyplývá, že občané souhlasí s vládními reformami, čtenáři se proti tomu v diskusi ohradili a převážila nedůvěra a skepse k danému průzkumu. („A to se ptali kde? Na sídle ODS nebo TOPky.")

Mimochodem, průzkum byl skutečně zvláštní. Dotazovaní odpovídali např. na otázku, jestli má vláda „prioritně rozjet“ všechny reformy, nebo reformu důchodovou, ve zdravotnictví, ve školství atd. Nikdo však neměl možnost odpovědět: Nejsem pro žádnou reformu. Trochu to připomíná referendum z jednoho vtipu Vladimíra Renčína: „Milujete jeho jasnost, anebo ji zbožňujete?“

Pokud oba typy názorů porovnáme, zjistíme, že instinkt protirebelantský je v naší společnosti mnohem silnější než instinkt protivládní. Kliknutím na názor „protilékařský“ se angažovalo dvakrát více lidí než bylo těch, kteří jsou skeptičtí v podpoře vládních reforem. Je možné učinit ještě jiné podobné srovnání. Výzvu „antiděkujeme" (Petiční protest proti kapitulantství před nátlakem lékařských odborů), iniciovanou časopisem Reflex, podepsalo 36 000 lidí. Petici iniciativy ProAlt, která se staví otevřeně proti reformám, podepsalo 2 800 lidí.

Nejsme příliš solidární s lékaři, a ostatně lékaři ve své většině také nebyli příliš solidární s jinými, když volili v drtivé většině pravicové strany, v jejichž programu bylo snižování mezd. Sami přitom na základě volebních programů (TOP 09) věřili, že se jich to netýká, což dle dalšího vývoje vůbec nemusela být pravda.

Co z toho vyplývá? Zřejmě toto: Pokud jde o nás, reptáme proti vládě, ale pokud to nejsme my, pokud to jsou oni, pak na ně musí být přísnost. Ano, reptáme proti vládě, ale ještě více nás namíchne, když nějaká skupina začne s vládou zápolit o své zájmy. Taková drzost! Jen ať je vláda srovná, my si také nežijeme v bavlnce. V tom si mohou voliči pravice a levice podat ruku. (Nenechme se mýlit tím, že první z nich tak často přisuzují závistivost svým ideovým odpůrcům, je jim ve skutečnosti neméně vlastní.) Alespoň v něčem lze dojít národního sjednocení.