Děkujeme, neučíme

Lékařská kampaň Děkujeme, odcházíme měla nepochybně řadu problematických rysů, ale její velká cena spočívá v tom, že ukázala následováníhodnou cestu jak postupovat proti nelegitimní asociální politice Nečasovy vlády.

Kampaň lékařů Děkujeme, odcházíme neskončila ani tak nesporným vítězstvím lékařů jako nespornou porážkou vlády. Lékařům se sice zvýší platy více méně tak jak chtěli, ale platí za to poškozením prestiže své profese.

Největší ztráty jim způsobila vulgární protikampaň bulvárních médií, zejména Blesku a Lidových novin. Lékařští odboráři jí nedokázali dostatečně čelit, neboť nebyli s to věrohodně vysvětlit, že jim v prvé řadě nejde o své osobní zájmy, ale jedná se jim o obecnější zájem společnosti na vyšší kvalitě zdravotní péče.

To se jim podařit zřejmě ani nemohlo, prostě proto, že jim ve velké většině skutečně o více než o zvýšení osobního mzdového ohodnocení nešlo. Plebejský instinkt bulváru to vycítil a rozhodl se z toho těžit prospěch svůj.

Přitom hájit čistě vlastní skupinový zájem, a to i do značné míry bezohledně, je legitimní ve společnosti, která postavila peníze na první místo, a všechny sféry života podrobuje zaslepené logice trhu. Pokud tak postupují všichni v soukromé sféře, v politice, pokud se touto doktrínou řídí působení sdělovacích prostředků, proč by si ji měli zakazovat právě lékaři?

Neohrnujme nad nimi tedy nos, ale přesto je třeba podotknout, že daleko větší naději na trvanlivý úspěch, a s mnohem menšími náklady na stavovské pověsti, by byla bývala lékařům skýtala strategie, která by systematicky napadala uplatnění tržních vztahů ve zdravotnictví jako takových a pokoušela by se budovat co nejširší sítě solidarity jak v rámci oboru, tak s dalšími kolegy ve veřejném sektoru.

To by ovšem předpokládalo vymanění rozhodujícího množství lékařů z ideologie, které zde převládá a prostupuje vším nejen v explicitní neoliberální formě v posledních dvaceti letech, ale důsledně vzato byla už trpěnou privátní ideologií pěstovanou za Husákovy normalizace. Čili ideový či přímo duchovní výkon, který by celou kolektivní akci lékařů nad tento přízemní obzor povznesl, jednoduše snad ani nemohl být v jejich možnostech.

Prakticky by to znamenalo soustavně a srozumitelně vysvětlovat, že zdroje na vyšší platy i celkově vyšší kvalitu služeb ve zdravotnictví k dispozici jsou, jen je zapotřebí je mnohem spravedlivěji přerozdělovat. Konkrétně ve zdravotnictví samozřejmě na úkor farmaceutických korporací a pojišťoven.

Bylo by zapotřebí taktéž zdůrazňovat, že rovněž obecně ve společnosti k dispozici zdroje jsou, jen je opravdu nutné radikálně změnit daňové parametry a rozbít korupčně klientské vztahy, jež jsou konstituční vlastností všech stran současné vládní koalice a neodmyslitelným průvodním jevem neoliberální politiky, jež na tržní vztahy převádí vše, včetně politických i správních rozhodnutí.

Jinak než skupinovým profesním zájmem by ve prospěch lékařů bylo možné argumentovat z hlediska obecného pojetí spravedlnosti: není totiž ničím legitimně zdůvodnitelné, aby manažeři korporací a finanční i jiní spekulanti vydělávali o dva tři, ba i čtyři, řády vyšší sumy nežli lékaři, učitelé či další zaměstnanci veřejné sféry. Tento argument se měl v lékařské akci nejen objevit, ale i prakticky uplatnit solidárním zohledněním potřeb zdravotních sester, jejichž požadavky na vyšší platy jsou nejméně stejně oprávněné jako požadavky lékařů.

Velkorysost by se lékařským odborářským předákům v tomto ohledu v dlouhodobém výhledu bohatě vrátila. Naopak nezohlednění zájmu zdravotních sester bylo hrubou strategickou chybou, neboť konec konců právě ono prokazuje, že lékařským aktivistům skutečně šlo primárně o sebe samé, a nikoli o neuspokojivý stav zdravotnictví jako celku.

To ovšem nic nemění na tom, že lékařům může být celá společnost zavázána ještě ze zcela jiného důvodu. Ukázali, že dobře zorganizovaná, vytrvalá a odvážná kolektivní odborářská akce může v konfrontaci s neoliberální vládou uspět. Aniž to bylo jejich deklarovaným úmyslem, lékařům se podařilo Nečasův režim dost vyčerpat a podemlít, ukázat jeho nedůvěru v sílu vlastního společenského zázemí.

„Na prahu dalších sporů (teď zrovna o změnu důchodového systému) je vláda výrazně oslabena. Má sice velkou většinu v Poslanecké sněmovně, ale není jednotná, vládní strany si s chutí škodí a zejména Věci veřejné jsou mírně řečeno „nespolehlivý partner" (přičemž partner tu není asi to správné slovo). Proti ní stojí seřazeny úderné oddíly: ČMKOS…, pro niž je lékařský úspěch výzvou - aby si zachovala reputaci, musí zorganizovat něco srovnatelného - a zmíněná nemocniční guerilla,“ napsal v úterý 22. února v Lidových novinách Bohumil Doležal. A my s ním nemůžeme nesouhlasit; sami bychom to neřekli lépe.

Cesta, kterou prošlapali lékaři, by opravdu měla zlákat k následování další odborářské organizace v oborech, které jsou nespravedlivě podhodnoceny a bez nichž se přitom naše společnost nemůže obejít. Zde je na místě podrobit rozboru stanovisko, že lékaři se na společnosti dopustili vydírání, jak se vyslovili jejich ušlechtilí odpůrci, jimiž věru nikdy o nic jiného než o blaho obce nešlo, například vycházející hvězda ODS Boris Šťastný.

Působí to jako hluboké nepochopení společnosti, kterou on a jeho kolegové pomáhali stvořit: lékaři přece jenom všem tržním komsomolcům připomněli, že v poměrech, které poměřují význam věcí primárně a takřka výlučně penězi, není možné, aby příslušníci jejich zcela nepostradatelné a náročné profese byli hodnoceni níže než všemožní hochštapleři v soukromém sektoru. Lékaři tak dali všem Borisům Šťastným a Václavům Klausům ochutnat něco z jejich vlastní medicíny jménem zákon nabídky a poptávky.

Jako o prvních pokračovatelích lékařů se dnes mluví o policistech a hasičích, jejichž možnosti uplatnění zákona nabídky a poptávky jsou však omezené. Odejít nemají kam a přestat svou profesi vykonávat na přechodnou dobu stávky si nemohou dovolit.

Jejich jedinou šancí je tak účastnit se širšího odborářského hnutí, které se bude konfrontovat se samou podstatou neoliberální tržní společnosti, tak jak ji v extrémní podobě reprezentuje Nečasova vláda, a v rámci široké vnitřně solidární platformy si vynutit systémovou změnu přístupu k přerozdělování a odměňování zaměstnanců veřejného sektoru. Čeští odboráři k tomu snad směřují, v tom je třeba jim držet palce a všemožně je podporovat.

Společenskou skupinou, která ovšem může lékaře následovat podobnou stavovskou akcí s nadějí na obecně společnosti prospěšný výsledek, jsou učitelé. Jejich profese je pro kondici společnosti snad ještě důležitější nežli medicína. Bude-li české školství vypouštět do světa bambuly, kteří se nechají manipulovat skvosty typu Přemluv, bábu, je česká společnost bez nadsázky ztracena.

Je v tomto světle takřka povinností učitelů postarat se o to, aby nejtalentovanější z absolventů pedagogických fakult nekončili jako podnikatelé či asistentky v kancelářích českých poboček zahraničních firem. Školství potřebuje znovu prodchnout humanistickým, sociálním a demokratickým duchem a k tomu je zapotřebí shromáždit všechny nejlepší talenty, jež se nabízejí.


Ta akce by se mohla jmenovat Děkujeme, neučíme. Začít by mohla 1. září 2011. Učitelé by prostě nezačali učit a to do té doby, než by se jejich mzdy zvýšily v míře a způsobem, který jejich odborové vedení uzná za nezbytný k udržení i těch nejkvalitnějších pedagogů v oboru. Na rozdíl od lékařů, kteří zapomněli na zdravotní sestry, by učitelé na školníky, kuchařky a vychovatelky zapomenout neměli.

A hlavně, jejich první argument by měl znít: Zdroje ve společnosti jsou, jen je potřeba je správně přerozdělit.

A co si myslíte vy? Diskuse (12 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

Jen faktická poznámka: Čtvrtek, 24.Února 2011, 12:56:29

Všichni pedagogičtí pracovníci státních škol (učitelé, mistři OV, vychovatelé apod.) se dočkali od 1.1. 2011 zvýšení základních platů - a to nejvíce zejména vysokoškolsky aprobovaní začínající pedagogové (tabulky zajišťují platy nad 20.000 Kč).

Snížení tarifních platů o 10% se naopak dočkali nepedagogičtí pracovníci ze státních škol.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

pane šéfredaktore Čtvrtek, 24.Února 2011, 17:34:36

Vaše tvrzení, že "lékařským aktivistům skutečně šlo primárně o sebe samé, a nikoli o neuspokojivý stav zdravotnictví jako celku" je pochybné. Je - mírně řečeno - nešťastné, že tímto svým neobratným duchovním výkonem nahráváte denunciační vládní kampani.

Libor Vodička - Brno

Ano, jistě... Čtvrtek, 24.Února 2011, 17:56:57

Naprosto souhlasím. Výše zmíněná faktická poznámka je ovšem spíše také argumentem PRO, poněvadž realita je taková, že se ve školství sice srovnaly tarifně začínající učitelé se staršími, jimž se ovšem od ledna definitivně kdesi ztratily osobní příplatky (beztak dříve jen ve výši několika stovek). K těm 10% minus nepedagogickým pracovníkům přičtěte dalších 10%, které vláda škrtla všem státním zaměstnancům.... Suma sumárum je plat mladého i starého (s prominutím) učitele na všech stupních školství s plným úvazkem STÁLE pod deklarovaným průměrem, což je samo o sobě důvodem ke generální stávce. Jen by mne zajímalo, kdo ji může zorganizovat, protože český učitel, zásluhou desítek let trvající mizérie, patří nejen k těm nejvíce vyčerpaným a zaměstnaným pracovníkům, ale také k těm, kteří mají nejnižší sebevědomí. Společenské postavení - narozdíl od lékařů - ve psí a politický vliv "pod nulou". Snad by mohli pomoci nějací slovutní vysokoškolští profesoři, nejlépe ze společensko-vědních oborů, neboť jsou na tom úplně stejně. Leč, ti - podobně jako lékaři - mají tolik přesčasových hodin (narozdíl od lékařů ovšem vůbec neplacených), tolik administrativní zátěže bez sekretářky a tolik práce, kterou si sami (a rádi) navyšují s myšlenkou na její smysl a potřebnost, že je tato úvaha někde v rovině snů a přání... A v rovině snů a přání, myslím si, zůstane i sympatický text Jakuba Patočky.

Libor Vodička - Brno

a ještě Čtvrtek, 24.Února 2011, 18:03:40

Píši o učitelích, ale není to přesné - myslím tím všechny pracovníky ve školství, tedy i ty nepedagogické. Prostě ty, kteří se podílejí na tom, aby tato veřejná služba fungovala co možná nejkvalitněji. A osobně neznám vlastně důležitější veřejnou službu, neboť bez kvalitního vzdělání ani ti lékaři, kterým se správně podařilo prokázat "své místo na trhu a svou cenu práce" (omlouvám se za to klausovsko-kalouskovské ptydepe, fuj!), nebudou stát za mnoho...

Jakub Patočka - šéfredaktor DR, Brno

nahrávka vládě? Čtvrtek, 24.Února 2011, 18:21:3

Pane Kopecký,

těžko mohu nahrávat vládě, když kampaň lékařů je i dle jejích organizátorů již úspěšně završena. Navíc si dost dávám záležet na tom, abych se za lékaře postavil, ale s výhradami, které jsem snad dost podorbně zdůvodnil a s jejichž vyslovením jsem navíc loajálně čekal, až do okamžiku, kdy se jejich akce završí.

Výhrady by mi přišlo nerozumné nevyslovit, mimo jiné proto, že mohou být součástí potřebné diskuse o tom, jak takové akce příště pořádat ještě účinněji a s co nejširší společenskou podporou.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

jak to tedy je s tou potřebnou diskusí? Pátek, 25.Února 2011, 07:25:39

Budiž, pane šéfredaktore, ale nevšiml jsem si, že byste – když už jste vnímal, jak říkáte, onen „plebejský instinkt bulváru“ – byl v DR protestujícím lékařům nabídl nějaký prostor, když jej akutně potřebovali. Namísto toho jim teď radíte, jak to příště dělat lépe.

Říkáte sice „si dost dávám záležet na tom, abych se za lékaře postavil“, ale nenašel jsem nikde Vaši reakci na vylhané tvrzení Františka Kostlána v DR (16.2.):
„...Když odboráři v bílých pláštích viděli, že mají nízkou podporu společnosti, že mají mnohem nižší prestiž a z ní plynoucí autoritu, než se domnívali, začali náhle /!/ pokřikovat, že jim nejde jenom o peníze, a vyrukovali s dalšími požadavky, především na změnu vzdělávání a reformu systému.“
Naopak, hrajete na stejnou notu: „velké většině skutečně o více než o zvýšení osobního mzdového ohodnocení nešlo“. S kolika lékaři jste, prosím, osobně mluvil, abyste to mohl tvrdit?

Nejsem si proto jist, že po přečtení této věty budou učitelé, lékaři či další ještě zvědavi na Vaše strategické rady.

Zima1

Petr Jedlička - editor zahraničního zpravodajství

Pátek, 25.Února 2011, 11:13:18

Paní Hyldebrantová, napište mi prosím jméno alespoň jedné školy, kde dávají začínajícímu pedagogovi nad 20 000. U nás v Brně je nástupní plat aprobovaného pedagoga, který jde přímo ze školy, 14 500 hrubého. Zajímá mě tedy, zda-li se někde v Čechách opravdu tak královsky platí

Zima1

Petr Jedlička - editor zahraničního zpravodajství

Pátek, 25.Února 2011, 11:27:34

Jinak mzdy učitelů se po nástupu nové vlády skutečně zvýšily, v tom má paní H. pravdu. Prosadily si to Věci veřejné právě proto, aby se podobným protestům, k jakým vyzývá autor článku, předešlo.

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

Pátek, 25.Února 2011, 17:08:37

Uvádím ke stažení platové tabulky ve školství od 1.1.2011:

http://www.msmt.cz/file/13547

Pedagogičtí pracovníci jsou zařazeni vždy v minimálně 9. třídě (učitelé zpravidla v 10.-12.), tabulka u VŠ aprobovaných nastupujících učitelů, vychovatelů apod. začíná opravdu od 20.000 Kč hrubého.

Pane Jedlička, Vámi udávaný nástupní plat 14.500 Kč hrubého platil do konce roku 2010 - nyní platí od 1.1.2011 celostátně nové tabulky v odkazu výše s minimálním tarifem 20.000 Kč. (Podmínkou je ale uznání VŠ aprobace pro daný obor působení, kde jsou poměrně přísná kritéria.)

Václav L. Vondráček - Praha 9

„strategie, která by systematicky napadala uplatnění tržních vztahů ve zdravotnictví“ Pátek, 25.Února 2011, 17:45:27

Ale je něco takového vůbec potřeba? Vždyť Ústava jasně mluví o tom, jak má stát, tedy i zdravotnictví vypadat.
To, že vláda usiluje o změnu, změnu která zde už dvacet let probíhá – a že se nenašla politická strana, která by formulovala program obhajující důsledně ústavní pořádek – je skutečnost, která by měla nás VŠECHNY vést k protestům. Jsme pacienty "privatizačního panstva" již dávno. Všiml jste si vůbec, že během protestu privatizace nemocnic, tedy vyvádění peněz se solidárního zdravotnictví, pokračovala – a to i v krajích ovládaných ČSSD?
Nevíme, jak jednání probíhala. Údajně dal ministr Heger lékařům na vybranou: přijmout memorandum nebo proběhne privatizace.
Neměl byste protest snižovat výroky o „stavovské pověsti“ (neapelujme na stavovskou čest druhých, dodržujme svoji vlastní – mělo by platit např. pro novináře a církevní hodnostáře, kteří lékaře po novoroční výzvě Václava Klause dehonestovali!) nebo o „přízemním obzoru“. K provládním tvrzením – možná nechtěně – tím přidáváte podobný moralistní odsudek jako Václav Havel, když mluvil o „spontaneitě“, kterou by vzal na milost, ale organizované odbory mu jaksi taksi..., jak říká. A tím se přiznává ke staroliberálnímu pojetí občanských a pracovních práv.
Připomenu: od samého začátku nešlo jen o mzdy, protest byl od začátku protestem proti pracovním podmínkám a nedodržování zákoníku práce – zkuste si to v požadavcích lékařů vyhledat.
Účinnost dehonestující mediální kampaně těch, kdo usilují o protireformu (REFORMA znamenala vytvoření sociálního státu) přece neznamená, že lékaři neměli takto postupovat. Dokazuje pouze, že protivník je silný, že má na své straně média a že může na rozdíl od nás, kteří vážíme slova, tvrdit cokoli, a zkoušet, co srdceryvného zabere u posluchačstva nekonečného seriálu, který se nazývá televizní zprávy.
Váš text je projevem nesolidárnosti s pracujícími (víte něco o nevolnickém postavení uchazečů o atestace? víte o nedodržování zákoníku práce?)
Nechme lékaře lékaři; jsou takoví jako je většinová společnost. Uvědomme si navíc, že protestují PRÁVĚ TI z nich, kteří chtějí ve veřejném zdravotnictví a ve své zemi zůstat.
A učitelé k nimž se obracíte? Ti už přece odcházejí dávno – stačí podívat se na údaje o zaměstnání absolventů pedagogických fakult …

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Jakubu Patočkovi a Františku Kostlánovi Sobota, 26.Února 2011, 12:54:41

http://www.dekujeme-odchazime.cz/13_duvodu_exodu

Stanislav Hošek - Český těšín

Důkazem je výsledek Neděle, 27.Února 2011, 13:46:57

Všechny ty aktivistické debaty o skutečných cílech akce nemocničních lékařů jasně demaskuje výsledek. Zvyšují se platy a nic víc. Navíc se při té příležitosti všem občanům z úst druhé strany barikády dává zřetelně najevo, že o úrovni jejich budoucího léčení budou rozhodovat pouze peníze. Důvodně předpokládám, ba jsem si naprosto jist, že proti této základní tezi Hegerovy reformy žádná komunita lékařů nevystoupí, nadtož s takovou rozhodností, s jakou se bili ti nemocniční za své platy. Tečka pane Kopecký

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.