Média věnují pozornost hlavně souboji Bohuslava Sobotky a Michala Haška o předsednické místo a tím možná o budoucí funkci premiéra. Když se vše poměřuje filosofií smečky, když někteří novináři volí metodu „podle sebe soudím tebe“, tak by se zdálo, že je to jediné zajímavé téma. Vedle osobních vlastností očekávaných vůdců je stejně zajímavé, co budou na svém budoucím postu muset prosazovat, protože je k tomu sjezd strany zaváže. Své osobní politické preference již vyjádřili v odpovědích na předložené otázky uveřejněných zde v Deníku Referendum. Odstíny ve formulacích analyzoval Jakub Patočka a dochází k nenápadným rozdílům s dalekosáhlými důsledky. Vedle tohoto klání probíhá v sociální demokracii příprava hlavního sjezdového dokumentu, který bude mít programový charakter. Má pracovní označení Sociální demokracie pro 21. století. Ten je přinejmenším stejně důležitý.

Je pozoruhodné, že se příprava ideových východisek pro střednědobý program netutlá a že s připomínkami k němu přichází široký okruh pracovníků, členů a příznivců strany. Je tu zřejmá Sobotkova koncepce otevřenosti stranické diskuse levicově smýšlejícím intelektuálům, nezávislým odborníkům a příbuzným názorovým proudům. Pokud nebude tento dokument v předsjezdové přípravě příliš osekán a pokud bude pro delegáty přijatelný, byl by to zásadní přelom. Vlastně ne přelom, ale návrat z neoliberálního omámení a od přílišného pragmatismu ČSSD k autentické sociálně demokratické politice.

Hned úvodní pasáž dokumentu nemilosrdně diagnostikuje politickou a ekonomickou situaci, a vlastně celkově stav české společnosti. Konstatuje se přítomnost formálních znaků demokracie jako jsou svobodné volby, ale zároveň i to, že se zdá, jako by vládl někdo jiný než zvolení zástupci. Kde je pak ale naše svoboda volit si svou budoucnost, ptá se připravovaný sjezdový dokument. Je to pochopitelná otázka v situaci, kdy politika slouží výhradně úzké oligarchické skupině a kdy se vláda vymyká demokratické kontrole.

Vlastní text ideových východisek je rozčleněn na kapitoly podle jednotlivých témat. Spolupráce se západoevropskými sociálními demokraty a naléhání zdejších občanských aktivistů dodalo autorskému týmu odvahu zařadit jako první kapitolu úvahu o tom, jak globální kapitál stojí proti demokratickému sociálnímu státu. Probírá se tam geneze tohoto typu uspořádání, příspěvek různých ideových proudů, např. liberálů a křesťanských demokratů. Popisuje se sociální stát jako kompromis mezi kapitálem a prací, trhem a státem, konkurencí a solidaritou, což je typické pro sociální demokracii od začátku. V dokumentu se pečlivě analyzuje, proč je tento dosažený kompromis vychylován ve prospěch kapitálu, trhu a konkurence, resp. v neprospěch práce, státu a solidarity. Lze to shrnout tak, že globální kapitál tím, že vše podřizuje ekonomice, vylučuje standardní demokratický proces a stojí reálně proti demokracii. Jinými slovy globální kapitál potřebuje především takový stát, který dokáže osedlat a který pracuje v jeho zájmu.

U nářků na zmíněné příznaky závažné krize, na úpadek vzdělanosti, bující korupci, propad středních vrstev a růst chudoby, rozvrat společenské soudržnosti, na xenofobní nálady, ba i fašizaci české společnosti pochopitelně programový dokument nezůstává. Na nemilosrdnou diagnózu navazuje návrh terapie.

Samostatná kapitola navrhuje opatření na obranu a rozvoj demokracie a sociálního státu. Ukazuje, na co či koho chce navazovat: na humanistickou linii českého dějinně-politického vývoje (emancipační boj národní, dělnický, ženský, masarykovská tradice, česká cesta k socialismu, reformní hnutí konce 60. let 20. století, Charta 77, Listopad 1989) stejně jako na aktuální podobu alterglobalizačních, ekologických a samosprávných hnutí. Sociální demokracie konečně pochopila a v dokumentu to výslovně říká, že potřebuje partnerství s občanskou společností, tedy s iniciativami, které neusilují o politickou moc, ale přicházejí s alternativami k současné politice. Mimo jiné se tam připomínají nedávno vzniklé skupiny nebo texty jako ProAlt, Alternativa zdola, Manifest radikálního liberalismu, CESTA, Akademie sociální demokracie a uvádí se tam, že strana jim může nabídnout podíl na přípravě návrhů zákonů, vést diskusi s kritickými intelektuály, s odbory a s organizacemi na ochranu lidských práv. Připojuje úvahu pro budoucí možný politický úspěch strany klíčovou, totiž posílení jejího koaličního potenciálu, resp. možné politické partnerství s příbuznými proudy, se stávajícími a budoucími možnými stranami této orientace. Výslovně se zmiňují politické proudy křesťanské, liberální a zelené. Nové, byť opatrné tóny zaznívají i vůči komunistům. Kombinuje se kritický odstup, dialog a ocenění jejich účasti na boji proti nadvládě neoliberální ideologie.

Sociální stát je podle ideových tezí možno zachovat. Je třeba čelit neoliberálnímu mýtu, že český sociální stát je neefektivní a rozhazovačný. Opak je pravdou, jak ukazuje srovnání se zeměmi Evropské unie. Nemá ovšem být podporou neproduktivní konečné spotřeby, nýbrž spíše kultivací a uplatněním lidského potenciálu. Pořádek do státní správy i v této souvislosti by pomohl uplatnění dlouho odkládaného zákona o státní službě.

Nemálo příznivců ČSSD se obává, že je stranou technokratickou. Ví se o jejích politicích, kteří také dýchají s průmyslovými giganty na úkor udržitelnosti, proti životnímu prostředí. Tomu se navrhované programové body snaží čelit kapitolou o životním prostředí. Pozoruhodná je tam krátká úvaha, že stejně jako druhého člověka nelze ani přírodu vlastnit úplně, nelze s nimi nakládat neomezeně, a proto je zde potřebná určitá míra regulace.

Následují konkrétní návrhy pro oblast zdravotnictví, které musí být kvalitní a dostupné a tomu se má pomoct tím, že se zamezí korupci, klientelismu a hamižnosti farmaceutických firem. Stejně tak je nutno zajistit veřejný důchodový systém opřený o povinné veřejné sociální pojištění. Dokument připomíná, že dnes vynakládáme na důchody téměř o třetinu méně, než je v Evropě běžné. Podněty pro oblast vzdělání oscilují hlavně mezi nutnou odbornou kvalifikací a formováním kultivovaných a obecně vzdělaných osobností. Potěší, že se strana odpoutává od tendencí zavádět jednotnou školu a připouští individuální péči o děti s talentem a děti se sociálními handicapy. Na to pak navazuje několik tezí k solidárnímu sociálnímu systému.

Dokument se nevěnuje zahraniční politice v širším smyslu, obraně státu ani kulturní politice. Snad se k těmto tématům objeví další podněty podle možnosti a potřeby. Dokument uzavírá krátká, poněkud rozpačitá, snad další diskusi otevřená kapitola o sociální Evropě, tedy víceméně o nutnosti prosadit sociální témata ve společné evropské politice. Věty této kapitoly lze číst tak, že se podporuje další evropská integrace. Lze na to soudit z podpory myšlenky společné evropské diplomacie.

Dokument končí na půl stránky rozvinutou výzvou Mluvte nám do toho. Znovu se tu připomíná potřeba politického partnerství. I tímto článkem jim do toho mluvíme. Podzimní volební kampaň ukázala přítomnost populistických, asociálních a xenofobních nálad u lokálních a regionálních politiků. Tak jako si politici nemohou vyměnit občany, tak si ani tvůrci programových tezí strany nemohou vyměnit členstvo strany. Měli by ale zabojovat a zabodovat v zápase o jejich souhlas a podporu. Zaslouží si to, protože to jsou, jak už bylo řečeno, po létech konečně autentické sociálně demokratické programové body.