V rámci obou prestižních ocenění, Grammy a Brit Awards dosáhli na vítězství kanadská kapela Arcade Fire a americká zpěvačka Rihanna. Jinak se ale výherci obou ocenění výrazně lišili a z nominací (ať už proměněných či nikoliv) bylo zřejmé, že obě hudební scény se tak trochu zájmově míjejí.

Zatímco Grammy více vsadila na osvědčená jména zejména z kontrastních žánrů hip hopu a country, Brit Awards se zaměřila na mladé, progresivní a dobře se prodávající interprety, kteří vytvarovali okrajové žánry do více poslouchatelné a popové podoby.

Slavnostní ceremoniál předávání cen Grammy proběhnuvší z neděle na pondělí 14. února, trval tři a půl hodiny a většinu času obsadila vystoupení dlouhé řady hudebníků. Jednu z nejpůsobivějších hudebních performancí očekávaně předvedla extravagantní chameleonka Lady Gaga, která vystoupila z obřího vejce.

Dále svým jemným úvodem překvapila popová divoška Katy Perry, zahrála také anglická rocková formace Muse, která tři nominace proměnila v cenu za album roku. Velké zklamání zažil Eminem, který s albem Recovery (loni v USA nejprodávanějším) vyhrál jen dvě z deseti nominací. Dvě ocenění také získala skladba Empire State of Mind od kolaborace Jay-Zho a Alicie Keys, kterou můžete vydatně znát i z českých rádií.

Jinak ale v rámci Grammy bodovala v Evropě nepříliš známá jména. Zatímco „nová Madonna“ Lady Gaga obdržela proti očekávání jen dvě ceny, pět sošek posbírala country kapela Lady Antebellum. Cena za album roku zase namísto tipovaného Justina Biebera náleží jazzové kontrabasistce Esperanze Spaldingové. Úspěšní byli také instantní popový zpěvák Bruno Mars nebo rapper B.o.B., proslavení spíše jen v USA.

Grammy udělované konzervativní americkou Národní akademií nahrávacích umění a věd (ve zkratce NARAS) se očividně držela dvou v USA v měřítku oblíbenosti mamutích žánrů. Na jedné straně hip hopu a pak tradičního country v popovém hávu. Výhra kapely Arcade Fire, která i přes svůj kanadský původ jako jedna z mála prorazila se svou alternativní, příjemnou podobou folkrocku i v Evropě, byla osvěžujícím překvapením.

Slavnostní večer 31. ročníku Brit Awards, který proběhl dva dny po Grammy, byl letos plný změn. V britských nominacích se pohybovaly nové, mladé tváře, vybrané možná s lehkou bezradností, jež plynula z nejisté situace britského hudebního průmyslu. Kromě toho, že se mluvilo o krizi proslulého britrocku, byly loni více než patrné klesající prodeje, malé šance na prosazení mimo Ostrovy i tápání v alternativách hudebního obchodu. Třeba kapela Radiohead, která své předposlední album In Rainbows na protest proti mašinériím hudebního businessu prodávala za dobrovolnou cenu, už svou novou desku The King of Limbs, která vyjde za několik málo dní, nabízí opět pouze za fixně určenou peněžní částku.

Co se týče výherců Brit Awards, většinou tvoří hudbu v rámci okrajovějších žánrů a jejich věkový průměr byl letos vůbec nejnižší. Ceremoniál proběhl poprvé v londýnské O2 Aréně a změnou prošly také sošky, které získaly nový design od kultovní anglické módní návrhářky Vivienne Westwoodové. V budoucích letech má na každý jednotlivý ročník vymýšlet vzhled sošek jiný designér, návrhář či celebrita.

I v rámci mezinárodních kategorií se ovšem objevili angličtí interpreti, jako například folkrocková kapela Mumford & Sons, která získala hlavní cenu pro album roku za jejich debutovou desku Sigh No More, dvěma soškami obdařený rapper Tinnie Tempah nebo z hrobu povstalí Take That, kteří se stali kapelou roku.

Cenu kritiků, v jejíž porotě byl i uznávaný britský producent Mark Ronson, si odnesla výherkyně BBC Sound of 2011 Jessie J, jejíž singl Price Tag nyní vévodí hitparádě. Co se týče zahraničních umělců, kromě Arcade Fire si cenu odnesli také zpěvačka Rihanna, rapper Cee Lo Green nebo šestnáctiletá „Youtube hvězda“ Justin Bieber jakožto zahraniční objev roku.

Mezi zdánlivě odlišnými výsledky Grammy a Brit Awards se ale přece jen dá najít jistá analogie. V USA, jak již bylo zmíněno, převažovaly styly country a hip hop. Co se týče Brit Awards, šanci dostal zejména folk a z klubu vzešlý okrajový hip hop či grime. Oba břehy tlačí tyto žánry směrem k popu a k jednoduché poslouchatelnosti, i když Státy na to jdou stále tradičněji ve smyslu většího podbízení posluchačům. Britské hudební ceny jim jsou ovšem rozhodně v patách tím, že ony okrajové žánry mixují do populárních fúzí či z původního folku oškrabují patinu nahrazenou blyštivým, ale času neodolávajícím lakem. Teď je jen otázkou, nakolik se výherci udrží v hudebním průmyslu a zda setrvají na své pozici v žebříčku popularity — nejen posluchačů, ale i hudebních kritiků.