K otázce božích zákonitostí
Jakub VaníčekO Nikolaji Terleckém se říká, že ho vzpoura proti bolševikům přivedla do Prahy. Není to úplně pravda, Terlecký totiž na své cestě životem došel až do Švýcarska a pobyt u nás byl jen zastávkou — během svého putování stihl napsat několik románů a dramat.
Nikolaj Terlecký (1903—1994) si toho v životě zkusil hodně. Narodil se v Petrohradě do rodiny vysokého carského důstojníka — v roce 1917 odešel do emigrace a po různých peripetiích skončil na ruském gymnáziu v Moravské Třebové.
Zakotvil v Československu, zapsal se na studium slovanské filologie a filozofie na FF UK. Živil se jako boxer, choreograf nebo model na UMPRUM a pravidelný příjem mu zajišťovaly soukromé lekce ruštiny — pravidelně docházel dovzdělávat Jana Drdu, Vítězslava Nezvala nebo Marii Majerovou.
Působil také jako režisér podkarpatského Národního divadla, později si našel práci coby nakladatelský lektor, byl dramaturgem na Barrandově atd... V roce 1960 získal invalidní důchod a téhož roku nastoupil místo knihovníka v Národním muzeu. O pět let později emigroval do Rakouska, od roku 1967 žil v Curychu.
Ve svých prózách, které psal nejprve rusky a posléze česky, se Terlecký často věnoval otázkám spojených s lidskou svobodou — s oblibou konstruoval modelové situace, v nichž své postavy vydával všanc náhodě či zvůli sociálního inženýrství. Zvláštní pozornost věnoval i experimentům totalitních ideologií.
Několik Terleckého próz u nás vyšlo do roku 1948, později autor publikoval pouze v Německu a ve Švýcarsku. V nakladatelství Torst vyšla v roce 1997 autobiografická kniha nazvaná jednoduše Curriculum vitae — a v nakladatelství Dybbuk nedávno vydali poslední Terleckého román Don Kichot ze Sodomy. Jedná se o příběh biblického Lota, jenž putuje časem a prostorem, snaží se pochopit neprůhledné záměry Boha a konstruuje vlastní pojetí spravedlnosti.
Ukázka z knihy zde.
Nikolaj Terlecký: Don Kichot ze Sodomy. Dybbuk, Praha 2010.