K otázce božích zákonitostí

Jakub Vaníček

O Nikolaji Terleckém se říká, že ho vzpoura proti bolševikům přivedla do Prahy. Není to úplně pravda, Terlecký totiž na své cestě životem došel až do Švýcarska a pobyt u nás byl jen zastávkou — během svého putování stihl napsat několik románů a dramat.

Nikolaj Terlecký (1903—1994) si toho v životě zkusil hodně. Narodil se v Petrohradě do rodiny vysokého carského důstojníka — v roce 1917 odešel do emigrace a po různých peripetiích skončil na ruském gymnáziu v Moravské Třebové.

Zakotvil v Československu, zapsal se na studium slovanské filologie a filozofie na FF UK. Živil se jako boxer, choreograf nebo model na UMPRUM a pravidelný příjem mu zajišťovaly soukromé lekce ruštiny — pravidelně docházel dovzdělávat Jana Drdu, Vítězslava Nezvala nebo Marii Majerovou.

Působil také jako režisér podkarpatského Národního divadla, později si našel práci coby nakladatelský lektor, byl dramaturgem na Barrandově atd... V roce 1960 získal invalidní důchod a téhož roku nastoupil místo knihovníka v Národním muzeu. O pět let později emigroval do Rakouska, od roku 1967 žil v Curychu.

Ve svých prózách, které psal nejprve rusky a posléze česky, se Terlecký často věnoval otázkám spojených s lidskou svobodou — s oblibou konstruoval modelové situace, v nichž své postavy vydával všanc náhodě či zvůli sociálního inženýrství. Zvláštní pozornost věnoval i experimentům totalitních ideologií.

Několik Terleckého próz u nás vyšlo do roku 1948, později autor publikoval pouze v Německu a ve Švýcarsku. V nakladatelství Torst vyšla v roce 1997 autobiografická kniha nazvaná jednoduše Curriculum vitae — a v nakladatelství Dybbuk nedávno vydali poslední Terleckého román Don Kichot ze Sodomy. Jedná se o příběh biblického Lota, jenž putuje časem a prostorem, snaží se pochopit neprůhledné záměry Boha a konstruuje vlastní pojetí spravedlnosti.

Ukázka z knihy zde.

Nikolaj Terlecký: Don Kichot ze Sodomy. Dybbuk, Praha 2010.