Čínský jin a jang

Jedny čínské noviny uspořádaly výzkum veřejného mínění o tom, zdali je Čína supervelmocí. Ano či spíše ano odpověděly tři čtvrtiny respondentů. Co to znamená pro nadcházející „čínské století“?

Slogan čínských olympijských her „Jeden svět, jeden sen“ reálně znamenal víc než jen obligátní variaci na základní olympijskou myšlenku, mj. právě tím, jaká země jej formuluje. Souvstažnost mezi látkou, z níž jsme utvořeni, a látkou, která tvoří sny, známe již od Shakespeara a dnes už víme i ze zcela empirických prožitků, že kdyby neexistovala, sotva by někdo vynakládal tak nesmyslné částky do oblasti reklamy. Období kolem olympiády přineslo jakousi definitivní artikulaci čínské globální identity a stoupající frekvence otázek spojených s touto zemí vyústila v stále častěji se objevující slogan o tomto století jako o „čínském století“.

Jednou z těchto otázek musí být: co to vlastně znamená? 1. října 2009 Čína také oslavila šedesát let od započetí své nové cesty, což podle starších čínských „map“ – astrologie, resp. alchymie pěti elementů, cirkulujících ve dvanáctiletých cyklech – znamená uzavření jedné celistvé vývojové fáze a započetí fáze další. Tyto staré „mapy“ hrály v čínské historii podstatnou roli více než dva tisíce let a umožňovaly „Říši středu“ nalézat střed mezi dynamickými proměnami ženské a mužské síly – jin a jang – což jistě negarantovalo nějaký komfort většiny obyvatel, ale až na výjimky se to projevovalo relativní stabilitou hranic čínského území.

Každá země, která se vlivem své rozlohy, počtu obyvatel či potenciálem své kultury v nejširším slova smyslu ocitla v centrální pozici vlastního snu o jednom světě, dříve nebo později prošla velmocenskou fází – a testováním toho, co tato „globální identita“ znamená. Před pár sty až desítkami let byly na řadě evropské země, svůj glóbus už zvážily také Spojené státy či Rusko, a pokud bych tuto dějinnou hypotézu vztáhnul k „čínskému století“, hledání potenciálního adresáta tohoto svůdného kolektivního poblouznění je na světě. Stane se globální identita Číny také identitou supervelmocenskou?

Způsob nastolování tohoto tématu mě zaujal v deníku příznačně nazvaném Global Times (byl založen z popudu Čínské komunistické strany v roce 1993 a od roku 2009 vychází také v anglické mutaci), který opakovaně prováděl mezi obyvateli několika velkých čínských měst průzkum, zdali má Čína status supervelmoci. V roce 2008 bylo o tom jednoznačně přesvědčeno 26,8 procenta z dvoutisícovky respondentů, v roce 2009 – již po doznění olympijské kampaně – pouze 15,5 procenta, přičemž ale dalších téměř šedesát procent respondentů odpovědělo na tuto otázku „spíše ano“. Bez ohledu na výsledek stojí za pozornost sám fakt, že je tato otázka v čínském veřejném prostoru nastolována.

Supervelmoc má větší vliv na tvorbu globálních pravidel. V zájmu Číny jistě bude, aby jedno z hlavních dogmat volného trhu, které ji také umožnilo vyrůst, zůstalo nadále zachováno. Toto pravidlo činí ústředním principem zboží a to musí volně cirkulovat a soutěžit bez ohledu na kontext svého vzniku.

Rozdíl mezi botou vyrobenou ševcem, který dostává výplatu a je pojištěn, a botou vyrobenou třeba otrokem není žádný rozdíl, ostatně podobně jako není rozdíl mezi čistými a špinavými penězi. Jde o rovné soutěžní podmínky. Bude zajímavé sledovat, jestli a kam Čína přitvrdí, jestli rovnováha mezi její asymetrickou otevřeností a schopností asimilovat západní vlivy zůstane zachována.

Asymetrie je příznačná i pro vnitřní jin a jang. Vlivem porodní politiky a dalších zásahů došlo jak známo k vychýlení počtu žen a mužů v čínské populaci. Řádově desítky milionů mužů nemají šanci najít ženy ve své zemi. Optikou starých map jangová energie vzrůstá. Bude dalším motorem bez zábran rozběhnuté ekonomiky, nebo bude nabývat jiných podob?

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.