Několik připomínek k otázkám a odpovědím

Antonín Peltrám

K diskusi, kterou vyvolaly otázky čtrnácti osobností kandidátům na předsedu sociální demokracie, formuluje Antonín Peltrám několik připomínek.

Čtyřicet let aktivit v oblasti pravidel EU a jejích předchůdců mne přesvědčilo, že jde přes všechny „mouchy“ o nejsociálnější pojetí vývoje v otevřených tržních ekonomikách. Proto by politologie a sociologie měly pomoci s praktickým řešením.

V České republice převládla světově unikátní koncepce slabého státu, protože vše vyřeší trh - včetně oprav selhání neviditelné ruky. Proto je třeba veřejný sektor potlačit. Politici se ale potřebují dostat mezi podnikatele. K tomu je nejsnazší korupce. Když ale trh selže - viz současná krize, je tu stát, tedy daňoví poplatníci, aby pomohli, i na vrub zbídačování občanů.

Sociální tržní ekonomika je zakotvena v Chartě občana EU jako příloze Lisabonské smlouvy. Opírá se o princip solidarity - jeden ze tří principů EU. A má podporu drtivé většiny občanů Evropské unie.

Každá tržní ekonomika ale může pracovat s úvěrem jen do jeho splatitelnosti. Sociální tržní ekonomika se liší od socialismu s lidskou tváří tím, že nemá zdroje z výnosů státem vlastněných „národních“ podniků, protože ty se prodávaly v klesajícím pořadí podle výnosů a privatizovat se nemusely - žádná pravidla EU neupravují vlastnictví podniků. V České republice se nenaplnil předpoklad, že by byl zdrojem neefektivnosti veřejný sektor, kdyby v něm nezůstaly v podstatě jen nejméně prodejné entity. Korupci lze ponejvíce spojovat s politikařením ve veřejné správě.

K diskusi, kterou vyvolaly otázky čtrnácti osobností kandidátům na předsedu sociální demokracie, mám několik připomínek:

1) Sociální demokracie se ocitá v izolaci, protože nedokáže přesvědčivě argumentovat proti demagogii a často nahrazuje fakta frázemi.

2) Až na okrajová evropská hnutí (patří do nich česká pravice), je dohodnutou bází sociální tržní ekonomika, upravovaná pod tlakem globalizace. O to se snaží v návrzích na základě diskuse sociálních partnerů Evropská komise. Program reformy se připravuje v rámci strategie programu Evropa 2020.

„Sociálno“ se musí financovat; zábrana rozkrádaček je samozřejmá pro všechny ekonomiky, právě tak efektivní daňový systém, ten ale musí být již podle principu solidarity EU diferencovaný. Je prokazatelná závislost mezi dostatečnou úrovní daní a růstem ekonomiky a zaměstnanosti. Nejen kvůli „sociálnu“. Žádný velký projekt dopravní infrastruktury se neobešel bez státních prostředků. Selhání managementu finančních institucí ve značné míře pro neúměrná rizika k dosažení maximálních okamžitých zisků musely v EU nahradit garance a dotace z veřejných financí v rozsahu 4,5 bilionu eur, podložených daněmi všech daňových poplatníků. Tak se dělo a děje v násobném rozsahu v USA, Japonsku, také Číně, Indii, Brazílii. Na státu je péče o vzdělání, výzkum a samozřejmě zdravotnictví, sociální služby, veřejnou správu.

3) První kroky EU v krizi za předsednictví a spolupředsednictví ČR směřovaly k obnově růstu ekonomiky a zaměstnanosti - bez nápadů ČR. Evropská komise navrhla pomoc převážně v podobě státních záruk ve výši 4,5 bilionu €, zatím s čerpáním přes 1,3 bilionu. Rozhodující část pojal finanční sektor. S 82,5 mld. € se počítalo na pomoc reálné ekonomice. Zahraniční banky v ČR v každém kroku nákupu českých bank prosadily nevratnou pomoc převodem nesplatitelných úvěrů na stát, s úhradou na vrub Fondu národního majetku. Vratná pomoc podle dočasných pravidel pro krizi navržených Komisí a schválených Evropským parlamentem a Radou byla poskytnuta finančním institucím prostřednictvím států sídla banky, s podmínkou pomoci i pobočkám v EU. Takže opatření musela pokrýt i finanční sektor v ČR. (Zatím celkem více než 200 schválených projektů pomoci finančnímu sektoru.)

Bylo schváleno cca 110 projektů pomoci reálné ekonomice. Česká republika nepožádala o limit prostředků na tuto část státní pomoci, pomoc mohla být jen nicotná, ČR si zajistila dva projekty.

Z 65 schválených projektů Evropského fondu globalizace, s úhradou 373 milionů eur pro rekvalifikaci cca 70 tisíc hromadně propouštěných pracovníků (nyní 65 % úhrady z EU) připadá na ČR jeden projekt.

Od konce 2009 začala druhá etapa podpory cesty z krize; konsolidace veřejných financí a současně přijímání řady regulačních opatření a dohledu k vyloučení necyklických segmentů případné budoucí krize. ČR zaměnila druhou evropskou etapu za první, vedle škrtů výdajů neprovedla žádná podstatná prorůstová opatření. Stanoviska představitelů ČR k preventivním opatřením (supervize na úrovni EU, zveřejňování a schvalování platů manažerů, zlaté padáky, regulace ratingových agentur, výše garance vkladu střadatelů, bankovní daň aj.) byla méně než zdrženlivá. ČSSD spolu s jinými podporovateli hospodářského růstu by měla umět situaci vysvětlit.

4) ČSSD se musí orientovat i na střední vrstvy, osoby samostatně výdělečně činné (mezi jiným zrevidovat politiku vůči majitelům rodinných domů a vil s maximálně několika nájemníky jako finančníků sociálního bydlení namísto veřejného sektoru; zavést bezúročné a nevratné úvěry na školné při normální studijní době a závazku ekvivalent doby studia odpracovat v jednom z nabídnutých míst aj.).

5) ČSSD tyto „levicové“ směry měla důrazně oslovit už dávno.

6) Udržet sociální prostředí je nákladné, musí se tedy financovat úměrně možnostem participujících. Manažer musí mít tolik, aby mohl důstojně žít. Jen ale „lumpenmagament“ (jako kontrast k „lumpenproletářům“) pokládá extrémně vysoké příjmy za cíl svých aktivit. Manažer klade na první místo rozvoj toho, co řídí. Proti politikářům nutno zavést účinné - tedy vysoké a rychlé - postihy a vždy zabavení majetku, který lze dohledat, včetně převedeného na rodinné klany.

7) ČSSD a partneři si musejí udělat pořádek — hodně by zmohl uplatněný zákon o státní službě, aby po volbách, tak jako dosud, nedocházelo k „noci dlouhých nožů“. Kandidující tak jako účastníci konkurzů na vyšší pracovní místa by měli předkládat životopisy, doložené pracovními úspěchy a zveřejněné.

8) Střední vrstvy by měly představovat převažující část členské základny. Chce to systematickou práci právě s tímto segmentem společnosti.

9) Rozeštvávání společnosti je nepřijatelné. Nutná je ale účast na kvalitním vzdělávání na všech vzdělávacích stupních, na které mohou školení v důsledku svých schopností aspirovat, a tvrdé postihy proti rodičům, kteří v podstatě jen žijí z rodinných přídavků.

10) Taková pravidla jsou prosazována v unijním právu. (Někdy se zdají až moc přísná.) A na globální úrovni je pak na G20 a v rámci světových organizací EU prosazuje. (NATURA 2000, kvóty rybolovu, péče o vodu a odpad, o přijatelný život zvířat.)

    Diskuse
    February 9, 2011 v 10.06
    optimismus kontra pesimismus
    Jsou to zajímavé a podnětné poznámky.
    Mám jen silné pochybnosti ohledně praktického prosazování "principu solidarity" v EU - k tomu srv. shrnutí Petra Schnura:
    http://www.czechfreepress.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=1486:petr-schnur-soubor-pasai-z-lank-o-eu--ls-z-britskych-list&catid=81:politika&Itemid=486
    February 9, 2011 v 21.38
    k bodu 4
    Takže školné považuje autor za nevyhnutelné?
    February 10, 2011 v 12.49
    poznámka k reakci A. Peltráma na otázku č. 2 : česká pravice je možná na okraji evropské pravice, ale sociálně tržní model není až tak pevně zakotven v evroské praxi napříč celým politickým spektrem. Klausovy invektivy na soudruhy z Bruselu jsou přehnaná hyperbola.
    Realita má blíže k liberálnímu středu a otázky plné zaměstnanosti, udržitelných penzí či boje s chudobou jsou v národních státech často řešeny z pozic liberálně konzervativních. Dalo by se říci, že aktuálně je v globální konkurenci hodnota evropského sociálního modelu atakována výrazněji než kdykoliv před tím.
    Tlak na fiskální "discilpnu" a snahy po rozpočtovém dohledu Bruselu mohou vyprazdńování sociáln dimenze EU spíše stupńovat. Strategie Evropa 2020 může dopadnout jako dekáda isabonské strategie, tj. jako platonická deklarace..