Lhůta egyptské opozice prezidentu Mubarakovi vypršela

Husní Mubarak zůstává i po posledních protestech ve funkci. Žádný ze znalců si netroufá odpovědně říci, co bude dál. Rozhodné slovo neřekl v nočním projevu ani prezident Obama, který poprvé od začátku protestů dovolil novinářům pokládat doplňující otázky.

(pjed)

04.02.2011 17:00

Aktualizováno: 05.02.2011 01:18

A4

Koptská skupina demonstrantů stráží klid muslimů, kteří poklekají k večerní modlitbě. Foto Nevine Zakiová

Ani poslední protestní iniciativa s názvem Den odchodu, při níž se v Káhiře, Suezu i Alexandrii opět shromáždily statisíce lidí, nepřiměla Husního Mubaraka k okamžité rezignaci. Prezident Egypta sice v tématickém rozhovoru pro americkou televizní stanici ABC uvedl, že je z nedůvěry svého lidu roztrpčený a léty v úřadu unavený, a tak by odstoupil docela rád. Doložil ale, že by v případě okamžité rezignace nastalo mocenské vakuum, které by podle něj využilo islamistické Muslimské bratrstvo. V zemi by tak údajně vznikl chaos a násilí podobné tomu v předchozích dnech, což si on nechce vzít na svědomí.

Pozorovatelé se shodují, že v Egyptě nyní začíná období nejistoty. S páteční půlnocí vypršela lhůta, jíž dala jednotně roztříštěná opozice prezidentovi k dobrovolnému odchodu, a žádný ze znalců ani zainteresovaných představitelů toho či onoho tábora nedokáže s jistotou říci, jak se jednotlivé opoziční strany – ale i demonstranti samotní – zachovají.

Rozhodné poselství nevyplynulo ani z projevu amerického prezidenta Obamy, jež v pátek poprvé povolil novinářům klást doplňující otázky. Z řeči samotné i následné diskuse vyšlo najevo, že Barack Obama pouze jinými slovy zopakoval své stanovisko z předchozích dní – Mubarakův režim nesmí protesty potlačovat násilím, musí se začít rychle a hned měnit, ale je rozhodnutím egyptského lidu (a nikoliv USA), jakou budoucnost si zvolí.

Prezident Spojených států ještě doplnil své mnohoznačné přání, aby se Husní Mubarak „rozhodl správně“.

V Káhiře i v dalších městech jinak panoval po většinu pátku klid. Na náměstí Tahrír, jež se za poslední týdny stalo středem protestů, zůstalo i v noci na sobotu několik tisíc lidí. Okolí oblasti střežila armáda, která pečlivě kontrolovala příchozí. Ke střetům mezi příznivci a odpůrci prezidenta jako v středu či ve čtvrtek už nedocházelo.

Oficiální pozici egyptského režimu zůstává to, co Mubarak slíbil v úterním proslovu k národu - že v příštích, tedy zářijových volbách už nebude kandidovat, že se o funkci hlavy státu nebude ucházet ani jeho syn Gamál a že během následujících sedmdesáti dní připraví jeho vláda ústavní reformu, která umožní v zemi plnou volební demokracii.

Pro islamistickou i liberální opozici a také pro demonstranty samotné je ovšem Mubarakova osoba v čele státu nepřijatelná, byť jen na přechodnou dobu. Všechny významné protirežimní strany a skupiny vyjádřily v minulých dnech ochotu s vládou jednat a slíbené reformy podpořit, ovšem až ve chvíli, kdy současný prezident sám odstoupí.

Kdy, proč, jak
Současné protesty proti režimu Husního Mubaraka začaly v Egyptě 22. ledna, zjevně inspirované úspěšnou revolucí v Tunisku. V Káhiře, Alexandrii, Suezu a Masúře se poslední dva týdny demonstruje každý den, velká srocení proběhla také v Luxoru a Asuánu. Nejbouřlivějším dnem byl dosud pátek 25. ledna, kdy protestující doslova vyhnali pořádkové síly z ulic.

Oficiálně během pouličních bojů zemřelo přes 135 lidí, vedoucí lidskoprávní sekce OSN Navi Pillajová však v úterý uvedla, že její úřad má zatím nepotvrzené zprávy až o třech stech mrtvých a třech tisících zraněných.

Právě v reakci na páteční násilí vystřídala policii – vžitý to symbol každodenní šikany, dohledu a nesvobody – armáda. Ta ovšem zajišťuje jen základní ostrahu státních budov a veřejných prostranství. Proti demonstrantům silou nezasahuje.

Prezident Mubarak také po pátku sestavil novou vládu a jmenoval svého zástupce – viceprezidenta. Tím se stal Umar Sulejmán, bývalý čelní představitel egyptské tajné služby, který je nyní zastánci názoru, že Mubarak tlaku demonstrací nepodlehne, považován za prezidentova nástupce.

Demonstranti však nový kabinet nijak nadšeně nepřivítali, neboť se od minulého příliš neliší. Nově mu předsedá bývalý ministr letectví Ahmad Šafík, novým ministrem vnitra se stal generál ve výslužbě Mahmúd Wagdí a na postu ministra financí nahradil velkopodnikatele Jusúfa Butruse-Ghálího Šamir Muhammad Radwán. Ke změnám došlo i na některých méně důležitých ministerstvech, klíčové resorty zahraničí a obrany si ale podrželi stejní lidé: Ahmad Abúl Gheit, respektive Muhammad Husajn Tantáwí.

Dalším významným dnem protestů bylo úterý 1. února, kdy v celé zemi demonstrovaly téměř dva miliony lidí. Tisíce z nich od tohoto dne zůstávají na káhirském náměstí Tahrír a míní odejít teprve ve chvíli, kdy Mubarak rezignuje.

Ve středu a také ve čtvrtek se zejména do káhirských ulic vydaly i tisíce stoupenců prezidenta. Ti začali po středečním poledni odpůrce režimu systematicky napadat a konflikt přerost v pouliční boje, při kterých jedenáct lidí zemřelo a na třináct set utrpělo zranění. Kritiky a obhájce Husního Mubaraka nakonec oddělila až armáda.

Ve čtvrtek se v centru Káhiry rozjela policejní razie, oficiálně namířená proti iniciátorům středečních násilnosti.

Obětí vypjaté atmosféry se stal i velký počet zahraničních novinářů a turistů, které demonstranti z obou táborů ve čtvrtek cíleně vyhledávali a odváděli na policii nebo i tloukli.

Uznání pro Džazíru
Režim v posledních dnech zaujal k protestům oficiálně vstřícné stanovisko. Premiér Šafík se ve čtvrtek za nezvládnutí středečních násilností omluvil a viceprezident Sulejmán demonstrantům přímo poděkoval, že svou vytrvalostí přiměli státní aparát uvědomit si vlastní chyby a potřebu změn.

Oba politikové – a současně s nimi i armáda – ale zároveň demonstranty vyzvali, aby své protesty ukončili a umožnili odpovědným představitelům konat.

Kritikové však tuto výzvu odmítli. Označili ji za taktický krok v duchu hry na hodného a zlého policajta a opět vyrazili do ulic, navzdory stále platnému zákazu nočního vycházení.

Podobně jako v Tunisku se staly i v Egyptě původním podnětem k demonstracím sociální problémy – vysoké ceny potravin, velká nezaměstnanost mladých, zvětšující se sociální rozdíly a pověstná zkorumpovanost státu. Postupně ale však v protestním hnutí převážily politické motivy.

Hrozba chaosu a násilné incidenty vyděsily i tisíce zahraničních turistů, jež začaly rychle opouštět zemi. Po dobu demonstrací v dolním Egyptě také nefungovaly banky, státní úřady, značná část obchodů i restaurací. Režim přiměl v nejkritičtější dny nadnárodní mobilní operátory, aby odpojili síť a z velké části též internet.

Během nejbouřivějších chvil posledních týdnů došlo též k mnoha případům rabování, kterému neuniklo ani Národní archeologické muzeum. Podle agenturních zpráv bylo do urychleného zásahu vojáků ukradeno několik starověkých ozdob, zničeno pětasedmdesát artefaktů, poškozeno několik vitrín a také dvě mumie.

Nepřetržitým vysíláním přímo z míst největších protestů a nepokojů si za minulé dva týdny získala uznání také katarská televize Al Džazíra, jejíž anglické stránky zaznamenaly nárůst návštěvnosti o dva a půl tisíce procent. Egyptské úřady však nechaly kvůli aktivistickému přístupu k demonstracím televizi zabavit většinu přenosové techniky a uzavřeli její káhirskou kancelář. Ta byla podle posledních zpráv navíc v pátek Mubarakovými příznivci vyrabována.


Další informace:
Al Džazíra Al Jazeera English: Live Stream
BBC News 'Day of departure' rally in Egypt
The Guardian Egypt protests – day of departure live updates


A co si myslíte vy? Diskuse (4 příspěvky)

Daniel Veselý - Překladatel

No, navic se nektery US/UK firmy Pátek, 4.Února 2011, 20:13:25

na blokovani telekomunikaci a udavani disidentu podilely...
http://www.democracynow.org/2011/2/1/digital_darkness_us_uk_companies_help

Petrasek Milan - penzista

Obavy Sobota, 5.Února 2011, 11:33:58

z liberalizace egypského politického režimu vyjádřené cenzurou událostí v arabském světě jsou patrny nejen v Číně, ale i v českých sdělovacích prostředcích. Za pouhých dvacet let se zde stačily etablovat síly, obhajující despocie egyptského typu.

Stanislav Hošek - Český těšín

Přehřátá společnost. Sobota, 5.Února 2011, 19:49:42

Tak to končí vždycky, když někdo vládne příliš dlouho. Udivuje mne ale, že to poddaní vydrželi třicet let a nějak teď to už nechtějí vydržet těch pár měsíců do voleb. To je to o tolik horší?!

Zima1

Petr Jedlička - redaktor DR

Proč nevydrží do září... Pondělí, 7.Února 2011, 02:18:17

To je, pane Hošku, zajímavá poznámka. Psychologicky by se to snad dalo vysvětlit tzv. fenoménem propouštěného vězně, který popsala řada disidentů na základě svých zkušeností z vazby - když je vězni, který je v internaci třeba i řadu měsíců, oznámeno, že bude v určitý den propuštěn a v ten příslušný den se mu řekne, že se propuštění zpozdí, ale jen o několik dnů, zažívá vězeň ohromný psychologický tlak a těžko se s takovou situací vyrovnává.

Dalším vysvětlením může být, že Mubarak je příliš silný symbol. V každém ze států na Blízkém východě bylo již několikrát v minulosti to nebo ono přislíbeno, ale pak z toho sešlo. Mubarakovo odstoupení je tak může být vnímáno jako symbolický předěl - když nastane, není už cesty zpátky.

A napadá mě ještě jedna odpověď, která souvisí s tím, kdo tvoří egyptskou opozici - jedná se totiž cca o dvě desítky skupin a stran (6 z nich je vlivných), ze kterých většina není ani sama v řadě otázek jednotná. Tato "opozice" nemá společného vůdce, společnou politiku a nemá ani společné konkrétní požadavky - tedy s výjimkou jednoho, a tím je právě Mubarakovo odstoupení. Pokud by z něho některé ze skupin či stran slevily - a poslední vývoj napovídá, že se tak může stát - viditelně to oslabí celé protestní hnutí, které se doposud snažilo vystupovat alespoň v rámci možností jednotně (společná organizovanost, důraz na nenásilí, společné akce, atd.).

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.