Říká se, že český premiér patří k politikům, kteří jsou neúplatní. To by byla dobrá zpráva. Poté, co se stal předsedou strany i vlády, je jeho pozice udržet si tuto pověst samozřejmě obtížnější. Od doby, co se těchto funkcí ujal, udělal řadu chyb, ale zkusme si představit, že situace je obtížnější, než to na první pohled vypadá.

Mirek Topolánek nechal ODS v rozkladu. Petr Nečas sice z nejhoršího dějinného výsledku občanských demokratů dosáhl na premiérské křeslo a později i na předsednický post ve straně, ale to ještě nic neznamená. Musí vyvažovat nejrůznější regionální zájmy a tlaky, neodmítat ty, kteří ve straně měli dříve obrovský vliv a stále jej, pro Petra Nečase bohužel, mají. Tak například vybírání nového policejního prezidenta. Premiér svým zájmem o to, kdo jím bude, celou situaci značně zpolitizoval. Proč by měl mít předseda vlády takový zájem právě o osobu policejního prezidenta? Připusťme, že k tomu byl dotlačen.

Policejní prezident, který nebude přímo ovlivňován ODS, může být totiž nestranný ke kauzám Topolánkovy éry. Tlak a zájem některých občanských demokratů, aby se přimhouřilo oko nad posledními čtyřmi lety, byl natolik silný, že pokud by Petr Nečas neprotestoval proti výběru policejního prezidenta, ve straně by jej to oslabilo.

Předseda vlády je v situaci, kdy se v žádném případě nemůže opřít o celou ODS. Ačkoliv se Mirek Topolánek snažil ODS vymanit z vlivu Václava Klause, dostal se na opačný konec. Výsledkem jeho působení byla Obchodní demokratická strana než cokoli jiného. Zájem různých byznysmenů je neutuchající, a chce-li Petr Nečas udržet vládu funkční, bude muset dělat kompromisy jistě větší, než by sám chtěl.

Viz případ Ivana Langera. Voliči jej vyhodili dveřmi, on se vrací oknem. Rovněž z těchto důvodů je Langerův zájem o politiku a obsazování postů takto velký. Navíc si bez něj strana nyní neví rady v oblasti financování. Loňská kampaň není stále ještě vyřešena, a protože byl exministr zodpovědný právě za tuto část, dnes by byla ODS bez něj bezradná.

Podobně je tomu s případem manažera (sám se za něj považoval) životního prostředí Pavla Drobila. Exministr podle vlastních slov nepochybil, pouze situaci nezvládl manažersky, protože si vybral špatného poradce. Samozřejmě je to pohádka, šlo o typický případ, jak okrást stát. Petr Nečas si vyhazovem Drobila nemohl vytvořit silného protihráče a dál oslabit. Proto také hledá podporu u prezidenta, čímž se sice dostává pod jeho vliv, ale vůči jiným nabírá na síle.

Je pravděpodobné, že si každý ústupek musí předseda vlády nějak zodpovídat sám před sebou. Současný stav je mnohem lepší než vláda levice, říká si možná. Musí mu být zároveň jasné, že existují určité hranice, za něž se nedá jít. Kompromis by neměl být prohrou.

Možná platí, že Petr Nečas je skutečně pan Čistý, jak o něm psala v létě média. Ovšem tlaky části ODS navázané na obchodní bratrstva budou směřovat samozřejmě k tomu, aby vláda prováděla co nejmenší protikorupční politiku. Bude-li chtít premiér skutečně bojovat proti korupci, neměl by na to zůstat sám.