Permanentní aféry a muzeum jako tržní konkurent

Pavel Šaradín

Neschopnost odcházet si zaslouží stejnou kritiku jako neschopnost dotáhnout věci do konce. V českých poměrech je velmi rozšířená. Ukáže se, zda se bude týkat i Alexandra Vondry, který nemá jinou elegantní možnost než se z politiky stáhnout.

Alexandr Vondra. Uplynul další týden a objevila se nová aféra. Jak to tak vypadá, průšvihy českých politiků jsou už pravidlem. V takové kondici tu nebyla ještě žádná vláda, Nečasův tým tato situace musí nesmírně vyčerpávat, což je dobře vidět. Do hry se nějak vrací nyní i Mirek Topolánek, který veřejně ministra Vondru kritizuje a po dvou letech (!) přiznává, že se mu navyšované výdaje Vondrova úřadu „zdály přemrštěné“. Ale protože tato aféra s desítkami ztracených milionů současné vlády není poslední, popis či analýzu nějaké nové si můžeme nechat na příště. A pokud žádná nebude, zcela jistě v Mladé frontě DNES najdou něco na firmu ABL.

Mě tento týden zaujala zpráva, která se okrajově dostala i do celostátních médií, ovšem prostoru by si zasloužila více. V našem městě mělo vzniknout Středoevropské fórum Olomouc (projekt SEFO). To mělo prezentovat středoevropskou kulturu od druhé světové války až po současnost. Idea skvělá, architektonický návrh, jak už to bývá, kontroverzní. Našel si řadu příznivců, přinejmenším stejný počet odpůrců. Důležité je však něco jiného. Zdůvodnění, proč ministerstvo kultury přípravy zastavilo:

„Dle předložené žádosti projekt naplňuje všechny čtyři znaky veřejné podpory: financování z veřejných prostředků, narušení hospodářské soutěže, zvýhodnění konkrétního subjektu či odvětví výroby a ovlivnění obchodu mezi členskými státy. Z tohoto důvodu nemůže být podpořen."

Přečteme-li si tento výňatek opravdu pozorně, pak vidíme, že rozhodnutí je absurdní. Jak může muzeum středoevropské kultury narušit hospodářskou soutěž? Jakým způsobem může ovlivnit obchod mezi zeměmi Evropské unie? Vždyť to zcela jistě nemůže být přímá konkurence krakovským, vídeňským či bratislavským muzeím! Ale i kdyby byla, muzeum je přeci jenom něco jiného než průmyslový či zemědělský podnik.

Začátkem února má do Olomouce zavítat na úžasnou výstavu Baroko ministr kultury Jiří Besser, který se bude snažit rozhodnutí úřadu nějak vysvětlit. Hledal jsem na stránkách ministerstva přesnější informace, ale o projektu SEFO jsem se dočetl kultivovanou a českou větu, že „jeden projekt nebyl schválen vzhledem k nedostatečné alokaci prostředků“.

Ze studijních důvodů zavítám občas na stránky internetového projektu Jiřího Paroubka. Kladu si otázku, čeho by ještě chtěl bývalý premiér v politice dosáhnout, respektive jaké jsou vůbec reálné možnosti toho dosáhnout. Jiří Paroubek totiž stále více v kritice sociální demokracie připomíná Miloše Zemana. Začíná připomínat, budeme-li spravedlivější. Zatímco minule jsem tu kritizoval českou neschopnost dotáhnout věci do konce (případ exministra Drobila a financování ODS), stejnou kritiku si zaslouží neschopnost odcházet. Nepodaří-li se prosadit určitý politický styl či koncepci, jako se to stalo Jiřímu Paroubkovi, je dobré místo přenechat jinému. Je to sice prohra, ale i ta se dá zvládnout poměrně elegantně. Stačí se podívat do roku 2004, kdy takto odcházel Vladimír Špidla.

Takže: Alexandr Vondra. Zvládne odejít? Elegantně odejít?

    Diskuse
    February 7, 2011 v 7.26
    Mohu se optat
    Proč si myslíte, že bych měl jako soukromý provozovatel např. muzea být znevýhodněn v hospodářské soutěži se státním molochem? Resp. proč si myslíte, že v průmyslu a zemědělství bychom si rovní být mohli a v oblasti kulturních služeb a propagace ne?
    February 7, 2011 v 20.10
    pokud možno dobrá odpověď na absurdní otázku
    Nevím, pane Lobpreisi, zda Vaše naivita není jen předstíraná, přesto se pokusím odpovědět za autora.

    Rovností v oblasti hospodářské soutěže se má na mysli asi toto: každý má stejné právo usilovat o zisk formou podnikání. Prostředkem k tomuto zisku je výroba nějakých předmětů či poskytování služeb. Tedy: všichni jsou si rovni co do práva sledovat zmíněný cíl, stát by neměl nezdůvodněně dávat jedněm silnější prostředky k dosažení toho cíle, než mají druzí, resp. než jsou si aktéři sami schopni opatřit.

    V oblasti, v jaké se pohybují veřejné kulturní instituce, není to, co poskytují, prostředkem k zisku, nýbrž je cílem samo o sobě. Je to úplně jiné pole než to, na kterém mezi sebou jednotlivci soutěží o to, kdo "vyhraje" víc zákazníků, cílem je zajistit určitou úroveň veřejně přístupné kultury. Copak Rudolfinum a Městská knihovna v Praze spolu soutěží o zákazníky? Každý, kdo pravidelně navštěvuje podobné instituce, Vám podle mě potvrdí, že v tomto případě chodí do obojího, protože to není vylučující se konkurence, ale vzájemně se to doplňuje. Stejně tak třeba Dox s Futurou. To není jako péct chleba, kdy poté, co jeden pekař podlehne v konkurenčním boji, přejdou jeho zákazníci k tomu druhému. Tady neplatí, že zánikem třeba Futury by jeho "zákazníky" přebralo Rudolfinum, to prostě nedává smysl - buď lidé navštěvují to i to (jako já), nebo třeba Futuru záměrně ignorují, protože jim přijde příliš experimentální.

    A úplně absurdní je tahat do toho nějaké soukromé muzeum. Můžete mi vysvětlit jak "soukromé muzeum" (což jsou typicky třeba nějaké soukromé sbírky uniforem nebo nějakých modelů, aspoň v našem prostředí) může vůbec přijít do konkurenčního boje s projektem sypu SEFO? Myslíte si snad, že kdyby to v Olomouci opravdu postavili, tak kvůli tomu lidé přestanou chodit do komerčních galerií, což jsou instituce úplně jiného typu a chodí se tam za úplně jiným účelem?

    Maximálně si tak umím představit, že když tady bude SEFO, tak budu méně jezdit na výstavy do Prahy (kam ale nejezdím na výstavy nějakých soukromých muzeí). Jediným rezultátem toho přístupu, který zdá se razíte Vy, by bylo, že v Olomouci nic jako SEFO nevyroste a prostě tu nic takového nebude. A do důsledku vzato by se asi měly zrušit i ty pražské galerie. A taky veřejné školství, jež přece neoprávněně konkuruje soukromému, že...

    Je to úplně stejně mechanická aplikace jedné rigidní ideologie, jaká byla spjata s minulým režimem - prostě neschopnost vidět, že ne všechny oblasti života podléhají jednomu a témuž principu, jakkoliv mocně je prosazován.
    February 7, 2011 v 22.07
    Pane Škabrahu, díky za odpověď
    Můj dotaz vycházel hlavně z trošku rigidního výkladu Článku 107 Smlouvy o EU (viz. např. zde http://www.compet.cz/verejna-podpora/).
    A nejsem si jist, zda můj pokus o aplikaci ekonomické teorie je potřeba chápat jako prosazování nějakých ideologických principů. Autor prostě hovořil o rozdílu mezi dvěma oblastmi lidského činění (poskytování kulturních služeb a zemědělstvím) a mě zajímalo kudy vede ta hranice. Jsem docela přesvědčen, že na té úrovni obecnosti, jakou nabízí ekonomie to rozlišení není potřeba (jiná věc je, že chleba si většinou kupují konkrétní fyzické osoby, kdežto ty kulturní služby kupují zároveň s nimi i jiní zákazníci, třeba právě MK ČR).

    February 7, 2011 v 22.39
    a omlouvám se za tu nepřesnou formulaci "soukromé muzeum"
    ale já osobně si třeba občas musím rozhodnout, jestli půjdu do DOX nebo do Veletržního paláce. A nejsem vždycky omezen jen obsahem peněžeky. Vybrat si musím třeba jen kvůli časovému omezení. I přesto však ten rozhodovací proces můžu modelovat ekonomickou teorií (http://en.wikipedia.org/wiki/Choice#Choice_and_evaluability_in_economics)
    Tak před podobným výběrem stojím běžně taky. Prostě mám to volné odpoledne v Praze jenom jedno a nemůžu být na dvou místech najednou. Peníze v tom zpravidla nehrají roli (ale když jsme u toho, myslím, že ty vstupu nebývají nejlevnější - na druhou stranu, třeba ve Futuře je dobrovolné). Ale tím, že se v dané chvíli rozhodnu pro jedno (např. kvůli tomu, že výstava už tam končí, zatímco v druhé galerii je dlouhodobá), přece neznamená, že jsem přestal být "zákazníkem" té druhé. Myslím si, že když kromě třeba Rudolfina mohu chodit ještě do DOXu a do Futury, tak jsem potom vnímavější i vůči tomu, co je v tom Rudolfinu, protože mám více souvislostí, zkušeností odlišného typu, atd. Samozřejmě by měla být určitá korelace mezi počtem takovýchto institucí a publikem, které je dané město schopno jim poskytnout. Ti lidé to prostě musí "uchodit". Praha je v tomto ohledu, řekl bych, docela vyvážená, zatímco právě Olomouc, tím že je dobře dosažitelná ze severní i jižní Moravy, by mohla skýtat více. Na rovinu, do Olomouce se asi za uměním moc nejezdí, jakkoliv Muzeum umění mívá občas dobré věci.
    February 8, 2011 v 10.24
    No u kulturních statků
    by asi bylo na delší výzkum pozorovat co jsou v kultuře substituty a co komplementární statky. Ale bylo by to myslím docela zajímavé téma právě pokud srovnáme dotační podporu třeba toho DOXu a NG (samozřejmě, že ta zase plní i další funkce). Já to prostě bral spíš z pohledu manažera - ekonoma.
    Mimo jiné taky proto, že jsem něco velmi podobného řešil v rámci projektu na kterém jsem se chvíli podílel na magistrátě. A musím se přiznat, že zatím docela tápu. Proto taky kladu ty naivní dotazy.
    Přestože někdy se prostě musíte rozhodovat, zda máte podpořit projekt typu SEFO nebo třeba vzdělávací akci pro kurátory stávajících galérií. A zatímco jako fyzická osoba svoje rozhodnutí nikomu moc zdůvodňovat nemusím, jako úředník občas snad ano. (Politik = úředník :-)