Na titulní straně upoutávka, v příloze Peníze & byznys Lite několik stran: „Trh s virtuálním zbožím — čili zbožím existujícím jenom na monitoru vašeho počítače — zažívá obrovský rozmach a ty nejodvážnější odhady uvádějí, že se v něm v letošním roce protočí 10 miliard dolarů."

Zkušenosti ze světa nejsou jednoznačné — třeba ve Švédsku zajistil státní fond klientům mnohem vyšší zhodnocení než většina privátních fondů. — Ohó, to si žádá glosu: zkušenosti z „blízkého světa" (Maďarsko a Slovensko) jsou skoro jednoznačné a Kamberský to dobře ví: zmasírováni drahými reklamními kampaněmi soukromých fondů, lidé do nich své prostředky hromadně převádějí a systém kolabuje Ne stárnutím populace, ale tímhle převodem! „Kdyby si fondy — jak se tiše předpokládá — braly v součtu dvě procenta ročně, vypaří se za léta spoření skoro dvě pětiny odvedených peněz. To je dobrý byznys pro fondy — ale vůbec není jisté, zda i pro klienty. Bude zhodnocení o tolik vyšší, abychom nad náklady mávli rukou?" Statistika českých penzijních fondů za poslední čtyři roky dává jasnou zápornou odpověď. Následuje jádro sdělení: „Z druhého pilíře se tak stává doslova byznys století: máte zajištěný přísun klientů (systém je povinný, jen musíte přetáhnout kavky od státu) a téměř žádné zvláštní povinnosti — snad jen nutnost držet tři druhy investičních strategií."

„...až se bude rozvádět, až bude mít podezření, že ho podvedl společník ve firmě, až bude mít problém s tím, že jeho soused narušuje jeho domovní svobody, tak když přijde do advokátní kanceláře, zjistí, že pokud bude chtít být ve svém sporu úspěšný, bez detektivní služby se neobejde." Kam jsme to dospěli? — Teď jsme v továrně Mattoni; všechny mattonky, které se vypijou, tak vyjíždějí po téhle šílené a přetížené silnici. Dnes startuji velký pilotní projekt s ČD Cargo, jak znovu začít využívat železniční vlečky a mimochodem ČD Cargo změnit na byznysovou firmu. Držme v této snaze panu ministrovi palce.

Pokud jde o budoucnost ČD Cargo, jsme Bártovými plány, výroky a činy zatím poněkud... dezorientováni. — Obtížně srozumitelná logika: podle Bárty je třeba, aby si na finanční zvýhodnění za děti „sáhli" jen ti, kteří pracují. Proč nezaměstnaní ne? Je to snad svérázná aplikace Ježíšova výroku z evangelia podle Marka 4,25 (Kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato)?

Ti, kteří jsou opatrní, píše Hauserová, se celkem oprávněně obávají, že v malých evropských poměrech je riziko kontaminace bioplodin (potažmo ohrožení diverzity okolní přírody) vyšší než na obrovských amerických lánech. Ojojoj, to ne, prosím. Nebo snad máme to riziko snižovat opětovným rozoráváním mezí? Jistě se sluší připomenout celoevropskou petici, jejímž prostřednictvím hodně přes milion obyvatel Unie protestuje proti povolení upravené odrůdy brambor Amflora. A zároveň se dožadují moratoria na povolování jakýchkoli dalších geneticky upravených plodin. Třebaže podle Lisabonské smlouvy musí Evropská komise na petici čítající milion podpisů reagovat úpravou zákonů, s reakcí v tomto případě zatím váhá, píše Eva Hauserová.

Předně Unie nemusí reagovat změnou zákonů, ale musí jen požadavek z petice projednat, hlavně ale k Lisabonské smlouvě nebyl dosud vydán „prováděcí předpis" o unijní občanské iniciativě. Takže je to podobná situace jako třeba v ČR s celostátním (obecným) referendem. Na závěr ještě z příspěvku Evy Hauserové ocitujme zdánlivě banální tvrzení, které ale různí agrárníci, pěstitelé a zelení revolucionáři jaksi nevzali na vědomí: „problém hladu souvisí spíše s nerovnou distribucí potravin než s jejich nedostatkem."