Úvahy o dnešku

Když Petr Nečas nahradil Mirka Topolánka, zdálo se, že přichází změna. Dnes ale premiér připomíná slona v porcelánu. Spor o policejního prezidenta však brzy vystřídá jiná kauza a média ji opět nedotáhnou do konce. Už abychom byli z postkomunismu venku.

Petr Nečas nahradil vloni na jaře Mirka Topolánka s určitou lehkostí. Zdálo se, že po těžkopádném a tápajícím předsedovi přichází změna. Dnes ale premiér připomíná slona v porcelánu. Občanští demokraté vymezují Věcem veřejným území, za něž nemají jít: Tady je, byl a bude prostor ODS! Spor o policejního prezidenta však Petr Nečas prohrává, protože je to právě on, kdo celou věc politizuje. Nepokrytě ukazuje, že do výběru chce hovořit, chce jej ovlivňovat, i když má být policie apolitická. Zatímco jeho koaliční kolega Karel Schwarzenberg jednoduše sdělí, že to je věc ministra vnitra, koho vybere. To je přeci jasný a jednoznačný postoj a také lekce Petru Nečasovi.

Evropu takové žabomyší války nezajímají, to je náš zatuchlý dvorek, ve kterém budeme pobývat asi ještě dlouho. A přitom už před nějakými deseti dvanácti lety Václav Havel nesnášel slovo postkomunismus, jako bychom ještě nějak v komunismu byli, vyčítal prezident. Vzpomněl jsem si na ta slova, když se Viktor Orbán představoval v Evropském parlamentu a poslanci ho kvůli snaze mít moc nad médii nevítali vůbec vřele. Na ona slova jsem si vzpomenul také před více než rokem, když Václav Klaus do značné míry vydíral Evropskou unii tím, že odmítal podepsat Lisabonskou smlouvu. To mi zase naskočila věta z jednoho eseje Drago Jančara. Tehdy psal o začátku války v bývalé Jugoslávii, ale hodí se, myslím, i dnes: Co to v tom postkomunismu stále děláte? Vedle Orbána a Klause jsou nynější problémy Petra Nečase jen úsměvným představením z Kocourkova.

Už jsme si bohužel zvykli, že nám chybí jedna důležitá vlastnost: snaha dotahovat věci do konce. Tématem číslo jedna minulého týdne bylo pro novináře z Mladé fronty DNES pátrání po činnosti Bártovy bezpečnostní agentury ABL. To je sice důležité, ale mnohem méně než případ Pavla Drobila. Ministr dopravy má stranického šéfa ministrem vnitra, nebezpečí tohoto vztahu pro politickou konkurenci je permanentní. To, že ABL sledovala za nemalé peníze členku ODS, je třeba nemravné, ale nemravnější je, že si takovou zakázku někdo zadal. To by se mělo vypátrat především. Ale zpět k podstatě věci. Z minula si pamatujeme řadu snah překrýt jednu kauzu druhou, což situace s ABL do značné míry připomíná, takže buďme pozorní. Vyřešení zjevně korupčního případu, v němž Pavel Drobil byl podstatnou figurou, je nyní zřejmě nejdůležitější událostí, jíž musíme přijít na kloub. Jinak se už z korupce nikdy nevymaníme.

Včera jsme se mohli dočíst, jak si nyní politické strany v našich očích stojí. ODS historické minimum, TOP 09 i VV zaznamenávají obrovský odliv voličů, který se blíží polovině toho, co vloni od voličů dostaly. To ale vůbec nic neznamená, hlavně nás ovšem zatím sociální demokracie nepřesvědčila, že by byla skutečnou alternativou, programovou a hlavně personální. Ten nynější desetiprocentní náskok je totiž způsoben chybami vlády, nikoliv dobrou prací sociálních demokratů. Tak jsem zvědav, čeho bude Karel Březina jednou ministrem…

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.