V roce 1940, tedy čtyři roky po násilné smrti Frederica Garcíi Lorcy (1898—1936), vyšla ve Spojených státech básnická sbírka nazvaná Poeta en Nueva York (Básník v New Yorku). Jejím autorem byl právě Lorca a zařadil do ní své verše napsané v letech 1929—1930, tedy v době, kdy žil v USA. Jednou z básní sbírky byl i text nazvaný New York (v originále je název doplněn slovy Oficina y denuncia). Sborník vydal španělský spisovatel José Bergamino.

Rukopis básně New York objevil profesor bostonské univerzity Christopher Mauer v hudebním oddělení knihovny amerického Kongresu. Jde podle něj o mimořádnou náhodu. Jednak byl nález rukopisu španělského básníka nalezen v USA, jednak sám Lorca byl skvělým pianistou, a část jeho básnického díla tedy byla uložena ve společnosti partitur slavných skladatelů.

Lorca odcestoval do New Yorku v roce 1929. Pokusil se tak mimo jiné zbavit napětí, které mu způsobovaly rozpory mezi komplikovaným osobním životem a veřejným zájmem, vyplývajícím z jeho renomé velkého španělského básníka.

Podle Maurera, který se podílí na knize o Lorcově pobytu v USA a na Kubě, báseň New York (Oficina y denuncia) zachycuje zásadní moment ve vývoji Lorcova díla. Básník se v textu vzdaluje od lyrické poezie a obrací se k tehdejším sociálním problémům. V kontextu Lorcovy návštěvy USA během hospodářské krize je takový obrat pochopitelný.

„Poté, co v USA došlo k hospodářskému krachu, Lorca jasněji než jindy cítil, že Amerika ztrácí svou sílu,“ tvrdí Maurer. V lednu, několik dní po napsání básně Oficina y denuncia, Lorca napsal své rodině, že celé jeho dílo před tímto textem vybledá. Svůj text považoval za symfonickou skladbu, zachycující hluk a složitost amerického velkoměsta.