Přejme si revoluci v politickém myšlení

Demokracii v České republice by prospělo, kdyby ji vytvářeli skuteční demokraté. Stačilo by k tomu poměrně málo: pochopit, že k tomu patří levice i pravice a že protikladem demokracie není komunismus, ale diktatura, a tudíž že „jeden antikomunismus demokracii nedělá“.

Běžně dělíme politickou scénu na levici a pravici. Toto tradiční dělení vzniklo za francouzské revoluce, kdy při zasedání generálních stavů příslušelo místo po králově pravici stavům privilegovaným (šlechtě a duchovenstvu), zatímco místo po levici stavu třetímu (tj. všem ostatním). Od té doby byla pravice spojována se zájmy bohatších vrstev a s obranou statu quo, zatímco levice prosazovala změny a zastávala se lidových mas, chudších, pracujících atd. Ve dvacátém století však došlo na politické scéně k mnoha turbulencím, mnohdy si levice a pravice role vyměnily – zejména co se týče konzervativního lpění na aktuálním stavu společnosti.

Důležitější je ovšem říci, co pravice a levice není. Pravice a levice nejsou ideologiemi. Neexistuje žádná jednotná pravicová nebo levicová ideologie, žádný jednotný pravicový či levicový návod na řízení státu a společnosti. Tohle zřejmě drtivá většina Čechů neví a ani nehodlá vědět, a setrvává v bipolárním vidění světa.

Ideologie obecně představuje ucelený pohled na svět a na to, jak by měla být společnost spravována. Historicky nejvlivnějšími ideologiemi jsou liberalismus, konzervatismus, socialismus, anarchismus, fašismus a komunismus. První tři ideologie jsou demokratické, tj. vyznávají principy zastupitelské demokracie, zbylé tři usilují o destrukci současného zřízení buď směrem k totalitnímu státu, nebo ke zrušení jakéhokoliv státu. Existuje ilustrativní schéma, které vytváří z těchto ideologií trojúhelník, přičemž ke každé demokratické ideologii přiřazuje jako protějšek jednu ideologii extrémní.



Pokud bychom měli velmi hrubě shrnout, v čem je podstata jednotlivých demokratických ideologií, bylo by to snad možné říci takto:

Konzervatismus klade důraz na pozvolný vývoj společnosti, na tradiční hodnoty, odmítá radikální změny. Liberalismus klade důraz na svobodu jednotlivce, preferuje minimální státní zásahy do života lidí, je spojován s ekonomickou teorií volného trhu. Socialismus klade důraz na mezilidskou solidaritu, sociální smír, pomoc potřebným.

Možná někomu z vás na tomto vymezení pár věcí „nesedí“. Ponechávám stranou některé další ideologie (environmentalismus, feminismus) nebo varianty zmíněných (nacismus). Kromě toho s konzervatismem a liberalismem je to složitější, neboť s teorií volného trhu je v anglosaském světě (na rozdíl od evropského kontinentu) spojován pojem konzervatismus, přičemž ODS prosazuje toto pojetí i u nás. Evropští konzervativci byli v devatenáctém století (pro někoho možná paradoxně) prvními, kdo začal zavádět sociální zákonodárství, což bylo z hlediska konzervativní ideologie potřebné v zájmu zachování společenské stability. Dnešní americký liberalismus zase klade důraz na individuální svobodu, ale nespojuje ji s ekonomickou teorií volného trhu.

Politické myšlení v Čechách a na Moravě stůně na to, že cokoliv mimo pravici a levici je pod rozlišovací schopnosti podstatné části populace. Stačí chvíli „zabrouzdat“ po internetu, číst komentáře čtenářů k článkům nebo osobní blogy. Zároveň je u nás levice stále ztotožňována s komunismem. Například jeden blogger vypočítával po volbách 2006 na svých stránkách, kolik voličů chtělo demokracii a kolik komunismus. Komunismus podle něj chtěli voliči KSČM a ČSSD, demokracii ti ostatní. Politický svět je ovšem pestřejší než pravá, levá. Obviňovat ČSSD z komunismu je totéž jako obviňovat ODS z fašismu nebo nacismu. Bohužel toto obviňování na řadu lidí funguje a žijí v přesvědčení, že „socani jsou převlečení komunisti“. Situaci samozřejmě ztěžuje reminiscence na komunistickou ideologii, která slovem socialismus označovala údajně přechodné státní zřízení na cestě ke komunismu. (Sociální demokraty pak komunisté označovali za sociálfašisty.)

Dalším téměř komickým důsledkem tohoto černobílého myšlení je snaha některých představitelů pravice přesvědčit veřejnost, že fašismus je vlastně levicová ideologie. Na Českém rozhlase 6 se agitaci ve prospěch této myšlenky dlouhodobě věnuje novinář Petr Žantovský. Municí pro tyto terminologické novátory je Hitlerův pojem „nacionální socialismus“, neboť „socialismus je přece levice“. Touto logikou bychom ovšem dospěli také k tomu, že liberálové v USA jsou levice, Ronald Reagan a Margaret Thatcherová jsou neoliberálové, tudíž Reagan a Thatcherová jsou noví levičáci. Takových nesmyslných konstrukcí lze vymyslet celou řadu a novináři, kteří se k nim uchylují, si v tu chvíli nepočínají jako kritičtí komentátoři, ale jako političtí manipulátoři nebo ignoranti.

Na české politické scéně se tento latentní většinový diskurs projevuje tak, že strany mezi sebou soupeří o to, která je pravicí ještě „pravější“ než ta jiná pravice, která vlastně pravicí není. To, že TOP 09 obviňuje ODS z nedostatku „pravicovosti“ podobně jako někteří představitelé VV vidí svou cestu v tom být jedinou pravou pravicí, když ODS a TOP 09 pravicí vlastně nejsou, je tristní. Pravicové strany se u nás vůbec nedokáží diferencovat např. na liberální a konzervativní pravici, a všechny soupeří na poli jedné české pravicové ideologie. Pokud bychom zkoumali, co je to za ideologii, zjistili bychom nejspíš, že jde víceméně o ideologii Václava Klause, jak ji nastínil národu v devadesátých letech. Klaus přitom přetlumočil a přizpůsobil svým představám západní neoliberalismus. Jde o ideologii, která prosazuje volný trh a nadřazuje ekonomické principy i nad tradiční pravicové hodnoty, kterými se občas rétoricky ohání. Jejími hlavními reprezentanty a průkopníky byli Reagan a Thatcherová. Je celkem jedno, že se to celé také někdy nazývá liberalismem, jindy konzervatismem, nebo neokonzervatismem.

Bohužel určitý podíl na tomto stavu má česká tradice antipolitické politiky, kterou reprezentuje mj. Václav Havel. V jádru problému je falešná představa, že v politice by mělo jít primárně o morálku. Nikoliv, morálka by měla být samozřejmostí, podmínkou fungování společnosti. V samotné politice jde o zájmy jednotlivých skupin obyvatelstva, přičemž demokracie znamená hledání přijatelného kompromisu mezi zájmy těchto skupin. To je to, co se nedaří v českých zemích pochopit: různé skupiny lidí mají v politice různé zájmy. Proto se zde tak daří neoliberální ideologii, jejíž základní mimikry tvoří teze, že její požadavky jsou v zájmu všech, neboť z uvolnění tržních mechanismů budou profitovat všichni. Proto je u moci ekonomizující ideologie, která nadřazuje ekonomické parametry nad parametry hodnotové, proto se zde daří spíše neoliberalismu než liberálním či konzervativním hodnotám navázaným na zájmy a preference určitých skupin obyvatelstva.

Sociální demokracie a odbory jsou ve většinovém diskursu delegitimizovány, neboť nereprezentují oprávněné zájmy zaměstnanců nebo někoho jiného, ale kazí nám vysněný blahobyt pro všechny. (Podobně jsou ale mainstreamem delegitimizováni také zelení.) Pokud dochází ke kolapsům typu korupce, pak v antipolitické politice se věří, že směr je správný, pouze jsou ve funkcích špatní lidé (výstižně na to upozornil Jan Černý v Deníku Referendum). Zkaženou pravici je třeba nahradit pravicí „pravější“ a morálnější. Zájem veřejnosti se tak soustředí na personální fasádu, zatímco institucionální záležitosti jako např. protikorupční zákony zajímají jen pár intelektuálů. Jak jinak si vysvětlit, že strany, které se před volbami prezentovaly jako bijci korupce, mohou za minimálního zájmu veřejnosti krátce po volbách smést ze stolu hned dva zákony, které měly bránit stát před korupčními praktikami?

V duchu antipolitické politiky jsou bohužel lidé, kteří jsou třeba osobně čestní, ale nezajímají se o ekonomické otázky, schopni podporovat neoliberální praktiky z pozice jakéhosi moralizujícího antikomunismu (např. senátor Jaromír Štětina nebo někteří lidé kolem časopisu Respekt). Podobají se tak příslovečným generálům připravujícím se na minulou válku, v tomto případě tu studenou. Přesvědčeným antikomunistům často stačí, že neoliberalismus sám sebe prezentuje jako důsledného globálního protivníka komunismu, aniž by je zajímaly jeho ekonomické konsekvence, nebo snad dokonce implicitně přítomné rozpory mezi neoliberalismem a tradičními liberálními a konzervativními hodnotami. Ovšem úhlavním nepřítelem komunismu byl podle svého vlastního přesvědčení i Adolf Hitler.

Problém je, že pokud někdo zaujímá v politice primárně morální postoj, pak se staví do pozice neomylného. Kdo je přesvědčen o tom, že reprezentuje především morálku, ten si nemůže připustit žádnou kritiku, neboť každá kritika jeho politiky je kritikou morálky, a tedy je ve své podstatě amorální. Jak říká Václav Bělohradský: Pokud by vláda měla být ztělesněním dobra, pak každá opozice proti ní musí být nutně zlá. Lze si domyslet důsledky takového uvažování: proti zlé opozici lze použít všechny prostředky.

Soudím, že je naprosto legitimní, aby v demokracii prosazovali své zájmy podnikatelé, zaměstnanci i živnostníci, chudí i bohatí, věřící i ateisté atd. Dále soudím, že zdravá společnost je postavena na rovnováze konzervativních, liberálních, socialistických i environmentalistických hodnot. Primární otázkou ovšem je, jestli jsme demokracií.

Pokud jsme srozuměni s tím, že chceme, aby český stát byl demokracií, pak z toho vyplývá, že zde má místo pravice i levice, že zde má místo celý trojúhelník konzervatismus, socialismus, liberalismus nebo i další demokratické ideologie. Znamená to také, že se o demokracii jako takové nediskutuje, neboť k ní jsme se už rozhodli. (Lidé typu Romana Jocha, kteří mají s demokracií problém, sice mohou podobné názory říkat, ale nepatří do politiky, a to ani na místě poradců.) Pokud jsme demokracií, pak připouštíme střetávání zájmů, ovšem za účelem kompromisu. To znamená, že zájmy budou prosazovány pouze zákonnými prostředky, přičemž ideálem jsou prostředky výhradně etické. Dosažený kompromis musí být stranami dodržován v zájmu společenské a národní stability, která je koneckonců v zájmu většiny občanů.

Nyní se dostávám k tomu, co zaznělo v názvu článku. Chtěl jsem na začátku nového roku vyslovit přání, aby v českých zemích došlo k revoluci – nikoliv násilné, ale k revoluci „v hlavách a srdcích“, aby se česká demokracie přiblížila do toho stavu, že ji vytvářejí skuteční demokraté. Stačilo by k tomu poměrně málo: pochopit, že k tomu patří levice i pravice a že protikladem demokracie není komunismus, ale diktatura, a tudíž že „jeden antikomunismus demokracii nedělá“. Reálně bych si netroufal změnu většinového diskursu očekávat dříve než za dvacet let, ale v přáních do nového roku si člověk může optimismus dovolit.

A co si myslíte vy? Diskuse (10 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Petr Šťastný - Malé Přítočno

Díky... Čtvrtek, 13.Ledna 2011, 12:16:34

Dobrý den pane Votrubo,

díky za vystižnou charakteristiku "zmatení", které u nás vládne.

Mějte se hezky

Mnjmini

Marta Nachtmann Josephsen - København Ø

Skvělý článek Čtvrtek, 13.Ledna 2011, 18:03:52

Vida, i o demokracii a ideologiích se dá napsat poutavě. Cesta zpět do malého trojúhelníku je časově mnohem náročnější, než si asi kdokoli dovedl představit v roce 1989.

2lskywalker

Jan Kubíček - sémiotický terorista

Pátek, 14.Ledna 2011, 20:53:53

Pane Votrubo,
děkuji za přehledné vyjasnění některých momentů v současné situaci.
Musím se ovšem vyjádřit k onomu ostýchavého a takřka schizofrenímu závěru. V přání do nového roku si dovolujete optimismus, ale reálně očekáváte změnu diskurzu až za dvacet let. Není tato dvacetiletá lhůta v rozporu s názvem článku, ve kterém se objevuje slovo revoluce? A není prognóza situace na dvacetiletí dopředu trochu nepodložená? Nebude se odvíjet situace za dvacet let od toho, co se stane v letech nejbližších, v době globální krize ekonomické i hodnotové? Netrpí čeští intelektuálové zbytečným ostychem z optimismu? Proč by měl být optimismus ostudou? Nevede skepse ke zbytečné pasivitě?
Osobně si myslím, že ke změnám diskurzu může docházet i podstatně rychleji, ačkoliv to zatím nemůžu doložit. Mám však určitou domněnku. Před dvěma lety jsem učil na jedné pražské střední škole český jazyk. Snažil jsem se některé hodiny využít i k podnícení kritického vnímání současných médií a tím i veřejného diskurzu, například volbou novinových článků k jazykovým rozborům. Kupodivu jsem se ani v jedné ze dvou tříd, kde jsem učil, nedočkal žádné hyperkritické (a tím nekritické) reakce dané povrchním černobílým antikomunistickým/ antilevicovým viděním, o kterém píšete. Nabyl jsem tak na chvíli dojmu, že tato generace černobílým viděním trpí o něco méně než generace mých současníků (jsem asi o pět let starší než mí tehdejší studenti) a že se snad situace obrací k lepšímu. O rok později už ale středoškoláci vyhlásili vajíčkovou válku a ve svých volbách nechali levici drtivě prohrát ve strachu před návratem ke gulášovému socialismu.
Nabízí se dvojí interpretace této zkušenosti. Buďto jsem narazil na málo reprezentativní vzorek středoškoláků, anebo došlo ke značné radikalizaci mládeže během několika měsíců intenzivní mediální masáže, kterou jsme prožili před květnovými volbami. Pokud by byla pravdivá druhá možnost, znamenalo by to šanci dosáhnout určitých diskurzivních změn během následujícího období vyhraněně pravicové vlády s takřka nulovou legitimitou. Obecně platí, že diskurz se mění v důsledku tzv. diskurzivních událostí. Takovou událostí byly ve zmíněném obdobé volby, resp. předvolební kampaň, nyní mohou být diskurzivními událostmi korupční aféry současné vlády.

Sobota, 15.Ledna 2011, 19:51:58

Možná, že za historicky nejvlivnější ideologie by šlo považovat také různá světová náboženství.

Úspěšná ideologie bude asi taková, kterou většina lidí právě za ideologii (v pejorativním smyslu) nepovažuje, a v tomto je zřejmě neoliberalismus úspěšnější komunismu (alespoň v jeho pozdní fázi).

Sobota, 15.Ledna 2011, 21:39:5

Ještě z toho francouzského revolučního konventu je známé, že střed se nazýval "Bahno".

207_lrweb08

Luděk Rychetník - Praha 10

Ještě jedna důležitá politická dimenze. Sobota, 15.Ledna 2011, 21:42:24

Díky autorovi za trojúhelníkové schéma a kategorizaci ideologií. Je podnětné a politickému myšlení v ČR připomíná názorně, že nelze vystačit jen s pravo-levou dualitou. Pro analýzu společenského života v zemi je však třeba přidat ještě alespoň jednu dimenzi - tu, která se ukázala jako rozhodující v posledních volbách. Je to něco jako civilizační vyspělost, ve smyslu vyspělé stabilní západoevropské demokracie. Je to pevnost právního řádu v zemi, poctivosti státní správy a vědomí, že toto je klíčově důležité pro dobrý život společnosti a pro efektivně fungující ekonomiku. Nové strany, které - pro některé překvapivě - tak uspěly ve volbách, slíbily, že přinesou zlepšení v této dimenzi.

Některé povolební analýzy bohudíky naznačují, že česká demokratická levice již začíná chápat, že např. sociální stát není možný bez vlády práva a poctivé a efektivní státní správy. Severské demokracie ukazují pozitivní příklad. Vyžaduje to vyšší míru společenské ukázněnosti a odpovědnosti vůči celku, vůči vlastnímu státu, než je běžná u nás, jak mezi občany, tak mezi politickými špičkami.

Index vnímané korupce, CPI, který každoročně publikuje Transparency International (www.transparency.cz), vyhodnocuje poctivost státní správy a také přibližně ukazuje míru společenské ukázněnosti. Poslední zpráva (2010) naznačuje opět zhoršení u nás, již třetí rok. Jsme na chvostu Evropy a až za některými do nedávna rozvojovými zeměmi.

Před časem, v souvislosti se změnou americké politiky ohledně základen, se u nás objevily obavy, zda nás (tentokrát) USA neprodává (tentokrát) Rusku a zda skutečně "náležíme do Evropy". Dovoluji si tvrdit, že příslušnost k "Západu" nezajistí žádná základna, ale pevnost právního řádu, úcta k němu mezi občany a politiky, právě ona civilizační vyspělost, po níž, za tím spíše tápavě a intuitivně toužíme.

Jan Samek - Praha

Jiný pohled Sobota, 15.Ledna 2011, 21:48:1

Zajímavý článek , málokdo se snaží takto zevrubně a přístupně vyjádřit názor na základní věci. V celkovém vyznění ale s autorem nesouhlasím . Nejprve cituji : falešná představa, že v politice by mělo jít primárně o morálku.Nikoliv, morálka by měla být samozřejmostí, podmínkou fungování společnosti." Předně, nesouhlasím s označením falešná představa , docela tam slyším Klausova slova o opravdu, ale opravdu, falešných představách .

Dokonce si ani nemyslím , že kapitalismus nemá ideologii ( což mimochodem tvrdí kdesi i Joch) . Ideologií dnešního kapitalismu je neoliberalismus . Jeho vliv na svět je tak jednoznačný , že se dá těžko považovat jakákoli ( byť pravicově) orientovaná ideologie za konkurenceschopnou ( když už se budu vyjadřovat neoliberálním slovníkem). Neoliberalismus se vyznačuje tím, že oficiálně uznává jenom jednu hodnotu tj. svobodu a neoficiálně také úspěch tj. přeloženo , schopnost nahrabat za jakýchkoli okolností.

Jestliže má levice soupeřit alespoň s malou šancí na úspěch, nesmí běhat na stejném hřišti ekonomiky, když na to nemá hráče . Nemá ani trenéry, kteří by vymysleli jiná ekonomická řešení.

Jediné hřiště , které je volné a kde je šance vyhrát je právě morálka. Jenže pro tým ČSSD s Grossem , Paroubkem , Bendou není šance ani v okresním morálním přeboru . Z tohoto marasmu se socdem zatím nedokáže vyhrabat .Nechápu jak je možné ( v situaci , kdy celá republikaskřípe zubama nad arogancí agenta Hušáka) že nikdo z ČSSD jasně neřekne , že tím kdo zachránil státní kasu před Hušákem byl Vladimír Špidla.

Protože v takých příkladech je šance levice . Doba, kdy morální hodnoty zase budou mít pro lidi význam, nepochybně přicházi. A ty se samy , ani v politice , neprosadí .

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

perspektivní uvažování o demokracii Neděle, 16.Ledna 2011, 13:11:42

Souhlasím s kritikou antikomunismu, který bohužel zapleveluje naše politické myšlení, ale nespojoval bych ho s nepolitickou politikou Václava Havla, i když po revoluci mu také V.H. čas od času podléhal, v době disentu se však takto neprojevoval. Antikomunismus je nedemokratický, protože z demokratického diskurzu vylučuje všechny, které označí za komunisty a sám sebe ztotožňuje s demokracií. S nepolitickou politikou přišel Masaryk, označil tak Havlíčkovu politiku, poté s tímto pojmem v disentu pracoval Hejdánek a Havel, oba jím mysleli obranu lidských a občanských práv, tedy pro-demokratickou ne-mocenskou politiku. Myslím, že za nepolitickou politiku lze dnes označit úsilí o občanskou společnost, např. to, co dělá deník Referendum, to přece primárně není úsilí a soutěž o politickou moc.

V zásadě souhlasím s klasifikací ideologií, jak o nich mluví kolega v článku, jen bych ještě rozlišil liberalismus a neoliberalismus, klasický liberalismus je v podání Locka, Kanta a J.S.Milla spojen s určitými etickými, právními a společenskými normami, na to dnes navazuje třeba Rawls a Dworkin, neoliberalismus navazuje na ekonomický liberalismus a v Klausově podobě dosáhl oněch extremistických poloh, tedy že odmítá nejen etiku, ale i právo, ekologii a dokonce i lidská práva. Tedy neoliberalismus má skutečně anarchistické rysy, zároveň nabírá rysy pokusu o konzervativní revoluci.

Ještě bych připomněl starší klasifikaci, která se dnes ukazuje také použitelná: v Antice byla demokracie chápána jako vláda chudých, aristokracie jako vláda urozených, oligarchie jako vláda bohatých, liberalismus by mohl být chápán jako ideologie středních vrstev. Z tohoto hlediska bych TOP 09 viděl jako stranu oligarchicko-aristokratickou, ODS jako oligarchicko-neoliberální.

Otázka je, kam zařadit dnešní sociální demokracii, logicky by měla být stranou sociální a liberální, zastánkyní a mluvči chudých a středních vrstev, ovšem vidíme v ní výrazné neoliberální a oligarchické rysy jako u stran vládní koalice, myslím, že ideově v tom nemá jasno, i když porážka paroubkovsko-bendovského křídla ji může programové ujasňování trochu ulehčit.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Neděle, 16.Ledna 2011, 17:40:31

Dovolím si připomenout ještě jeden model, který umožní vnést pořádek do stávající terminologické a myšlenkové neujasněnosti ohledně politických směrů. Taky by si to zasloužilo grafické znázornění, ale to do diskusního příspěvku neumím dát. Jde o politický kompas. Ohledně detailů odkazuji na http://www.politicalcompass.org/.

Jde o na sebe kolmé osy, přičemž horizontální ukazuje tradičně doleva a doprava ve smyslu ekonomicko-sociálním, zatímco osa vertikální stupňuje směrem nahoru autoritu (kontrolu, moc) a směrem dolů svobodu v občanském smyslu (lidská a občanská práva).

Z tohoto hlediska např. stalinismus, maoismus nebo někdejší polpotovský režim v Kambodži by byly vlevo nahoře, italský fašismus a německý nacismus zhruba uprostřed levopravé osy ale ne ose vertikální extremně nahoře. Pinochetovská diktatura v Chile a část dnešních (neo?)fašistů by byli vpravo nahoře. Do dolnéího levéího rohu a jeho okolí umisťuje tento model klasické anarchisty. Kolem pravého dolního rohu se nachází nikde nerealizovaný libertariánský model,

Osobně jsem se po zodpovězení testovacích otázek našel v levém dolním sektoru, ne příliš daleko od středu.

Miroslav Novák - Praha 9

Média Neděle, 16.Ledna 2011, 22:26:21

Znovu bych chtěl podotknout, že pokud nedojde k defenestraci v České Televizi (hlavně), ke změně většinového diskurzu nedojde nikdy.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.