Drobečková politika po Drobilovi

Ekologům páteř nenarovnají ani ubývající vládní grantové drobečky, ani hořké modré pilulky, které jim v režii ODS ordinuje ministerstvo životního prostředí. Co s tím?

Viktoriánské matinky doporučovaly svým dcerám o svatební noci zavřít oči a myslet na Anglii. České ekologické organizace poslední dobou pravděpodobně zavírají oči a myslí na přírodu. Být ve styku s ministerstvem životního prostředí pod kuratelou ODS totiž znamená pravidelně překonávat nepřekonatelný odpor.

A je to odpor vzájemný: pro stranu, prožívající si svůj velký návrat k Otci zakladateli, byla ekologie vždycky pouze nezdravou šlehačkou na zdravě modrém neoliberálním dortu, v tom horším případě zaváněla ekoterorismem. Pro ekology zase strana modrých ptáků představovala protivníka, který ve jménu honby za penězi připravuje zhoubu životního prostředí, a to jak na poli idejí, tak i na velkých širých rodných lánech praxe.

Dalo by se to vyjádřit také tak, že pro ODS i pro ekology vždycky představovali ti druzí parkinsonovský kompas, který pokaždé ukazuje k jihu, takže pravda je pravý opak toho, co říká nepřítel. Přesto nakonec skončili ve společné domácnosti. Ekologové dokonce občas tvrdí, že jsou registrovaní partneři i když je partner vlastně ani neregistruje, protože jsou momentálně pod jeho rozlišovací schopnosti.

Ekologové proto můžou tvrdit, že se obětují na oltář vlasti a trvale udržitelného rozvoje, kritice, že provozují drobečkovou politiku pro pár grantových korun navíc, se ale nevyhnou. Žádný jiný dostupný prs, ze kterého by ekologické nevládky mohly nasávat finance nezbytné k institucionálnímu přežití, se totiž nikde nebimbá. A do ilegality se také nikomu nechce, i když sem tam nějaký ten komín nebo vládní střecha najdou své přemožitele. Jenomže je to stejně platné jako lézt na střechu lampárny.

V každém případě si ekologové svého ministra nemůžou zvolit, je jim přidělován, a v takové situaci se zdá být lepší mluvit s jakýmkoliv ministrem. I s tím, který nechce mluvit s nikým, kdo nedodržuje dress code nebo nezastává oficiální „neideologická stanoviska“. V takové situaci ovšem nezbývá než nechat vytahaný svetr doma, ozdobit se kravatou či motýlkem a spolknout všechny hořké pilulky, které jsou z ministerstva ordinovány. A které věru nemají napřimující účinky na páteř ani jiné orgány, i když jsou sytě modré.

Exministr Drobil se proslavil svými plícemi ve službách českého průmyslu a svými vyhazovy lidí, kteří byli na svých místech. Přesto se ekologové osmělili zatančit si až na jeho politické mrtvole ovšem ještě předtím, než se prozradilo, že Drobil je jako politik nemrtvý a bude nadále politicky vegetovat jako ideový šéf ODS (což pravděpodobně vzhledem k jeho neideologickým stanoviskům přinese ještě mnohá překvapení). Novému ministru životního prostředí Tomáši Chalupovi pak v pondělí nabídli spolupráci jako kdyby to ani nebyl ódéesák, který úplně stejně jako Drobil neměl nikdy s ekologií nic společného, pokud si tedy zrovna o ekology neotíral podrážky.

Už samotné Chalupovo jmenování není možné nečíst jako vzkaz, že všechno bude stejné jako za Drobila. A že drobečků pro ekology bude málo a budou menší. Ekologové by museli mít zavřené oči, aby to neviděli. Na co ale při psaní nabídek spolupráce novému ministrovi myslí?

Jestli na to, že ekologie je opravdu neideologická a že v Chalupovi dokážou častým dýcháním z úst do úst probudit plíce, dýchající pro změnu pro českou přírodu, není jim pomoci. Ono je ostatně dost nepravděpodobné, že by si to mysleli, a o většině z nich je dokonce známo, že si to nemyslí.

Jenomže kam jinam se vrtnout? Soc-dem se netají tím, že zbourat Horní Jiřetín nebo vybudovat vedle existujícího Temelína ještě jeden větší jí není proti mysli, s komunisty je to totéž v sytě červeném a umocněno na druhou, kromě toho se s nimi pořád nemluví. Kalouskovi je to jedno, véčka sama nevědí, co jsou zač, lidovci a zelení jsou mimo hru... a hlavně ani jedna z těchhle stran nedrží ministerstvo životního prostředí.

Popravdě řečeno: ekologové dělají, co můžou ale moc toho nemůžou, protože jednak jich není moc a jednak je nikdo moc nepodporuje. Takže jestli opravdu zavřeme oči a budeme na přírodu jenom myslet, asi brzy nebude mít smysl je otvírat nevěřili bychom jim, i když jsou naše vlastní.

Ale co takhle adoptovat nějakou ekologickou nevládku, sledovat, co dělá, podílet se na jejích aktivitách, podporovat ji, aby nemusela hladově hypnotizovat drobečky z vládního stolu?

Je to dost banální informace, ale nevládní kůly v plotě samy od sebe bez zalévání neobrazí. Ani neprorazí. A navíc: devět z deseti ekoaktivistů potvrdí, že drobečky od příznivců chutnají mnohem líp než ty vládní.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Jan Černý - Brno

Seminář MDA Úterý, 11.Ledna 2011, 15:55:52

Chápu, že lámání holí nad chováním politických stran v ekologické oblasti má své opodstatnění, přesto se odvažuji pozvat ty, kteří všechny hole ještě úplně nezlomili, na debatu MDA a platformy Zvonečník „Ekologický program - průniky a neshody politických stran“, která se uskuteční v úterý 25. ledna v 17 hodin ve Steinerově sále Lidového domu. Vystoupí ekologický expert Strany zelených Ondřej Mirovský, ekologický expert Věcí veřejných Jiří Mach a stínový ministr životního prostředí za ČSSD Václav Zemek. Pokud se nám podaří ještě sehnat, možná přijde i lidovec.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.