Občanští demokraté a Věci veřejné předvádějí takovou politickou kulturu, s níž se v červnu voliči chtěli rozloučit. Nepodařilo se. Klidné byly snad jen letní dny, kdy na sebe politici neměli čas, protože se seznamovali se svými úřady. Od té doby je duo Petr Nečas-Radek John v permanentním boji. I když, abychom byli spravedliví, děje se tak spíše přičiněním premiéra, respektive jeho spolupracovníků. To ale občana nezajímá, rozhodující je výsledek, kterým na nás působí. Vymezování a parcelování bitevního pole zakrývá podstatné problémy, občanům je jedno, jak se například vybírá policejní prezident, důležité přece je, jakým způsobem pracuje policie. Takto vládnout může jen politik vytržený z reality, o čemž se nás snaží Petr Nečas každodenně přesvědčit.

Na politicích mne fascinuje schopnost mít názor na cokoliv. Dnes jsem si v práci v poště vyzvedl měsíčník, v němž nedávný ministr životního prostředí Pavel Drobil publikoval článek Šumava musí žít. Rovnováha v tomto národním parku prý „byla narušena poté, co ministerstvo životního prostředí ovládli fundamentalisté, zideologizovali je a z nestranného úřadu vybudovali přední lobbistickou agenturu“. V exministrově textu se objevila celá řada pikantností, nicméně těsně před odchodem stihl prorocky napsat: „Věřím, že pozitivní výsledky nového přístupu ministerstva životního prostředí budou zřetelně vidět již v nejbližších letech.“ To jsme netušili, že ony výsledky byly vidět již během několika dnů.

Já například nemám názor na to, zda podpořit odcházející většinou mladé lékaře, či nikoliv. V mnoha profesích se pracuje přesčas, téměř každý se, pokud jde o peníze, cítí nedoceněný, na druhé straně chápu, že společnost by měla význam určitých povolání přehodnotit. Některá upozadit, jiná vyzdvihnout. Pak si zase vzpomenu na některé konkrétní mladé lékaře, arogantní a přehlížející pacienty. Jestli odejdou, bude to jen dobře. Ale hlavně se mi nelíbí, že si lékaři najali PR agenturu. Pokud neumějí vysvětlit sami, proč dát výpověď, něco je špatně.

Ale pevné názory nemají jen politici. Četl jsem také článek Romana Jocha, který nazval Pravicový přístup k ochraně životního prostředí. Mohl bych ho tu citovat celý, ale nebudu. Jen závěr, kde pan Joch konstatuje, že levice má sen, jímž „je vytvoření globální, celosvětové autority regulující naše životy pro naše dobro“. Já bych něco takového napsat nemohl, protože bych nejdříve o tom musel přemýšlet.

A taky jsem trochu záviděl Petru Pastrňákovi, kterého Lenka Lindauerová včera na Radiožurnálu představila tímto způsobem: „Kromě toho, že jde o virtuózního malíře, tak jeho osobnost je ve vlastní tvorbě nesmírně důležitá. Pastrňák není v tvorbě povrchní a má odstup od života a uspořádané názory. V myšlenkách je velice přesný.“ Zvláště ty uspořádané názory, ty výtvarníkovi závidím.

Petru Pastrňákovi ale možná nezávidí premiér ani jeho ministr vnitra. Podle všeho totiž i oni mají už „uspořádané názory“. Jestli je to pro českou společnost dobré, to už je jiná otázka.