Smrdí i o Vánocích humanismus?

Vánoční úvaha nad pojetím člověka, který nepřipustí, aby byl manipulován, který vzdoruje a řídí se vlastní úvahou, staví se proti hloupým konvencím a chce být svůj. Nechce jednat tak, jak mu sugerují média pokorně sloužící systému, ale tak, jak si směr jednání sám určí.

Ostampach

Ivan Štampach

27.12.2010 08:00

Související

Na večeři v blízké restauraci jsem vyslovil údiv nad tím, že se nám (nejen v tomto jinak sympatickém podniku) vnucuje televize bez hlasu a k tomu zvuk z rozhlasu nebo nahrávky. Chyběl mně naivnímu staromilovi souhlas zvuku s obrazem. Zřejmě to v éře zkorumpované společnosti a vlády předstírající boj proti korupci, v epoše likvidace sociálních reforem zavedených v posledních stu letech, v létech stále intenzivnějšího omezování lidských a občanských práv v zemích, které mají troufalost se označovat za demokratické, nebude závažný společenský problém, a proto si toho možná dosud nikdo nevšiml. Asi to opravdu není problém. Od obrazu lze oči odtrhnout a hudba není tak hlasitá, že bychom se neslyšeli. Věnovali jsme se debatě, která nám připadala důležitější než světelné zákmity zleva a skřeky zprava. Jenže tato nebetyčná hloupost se stala na chvíli tématem.

Není to problém, ale je to symptom. Téměř nikomu už zřejmě nevadí absence jakéhokoli sdělení. Stačí, když je prostor vyplněn zrakovými a sluchovými impulsy, na které reaguje, pokud bychom se na chvíli chtěli vyjadřovat pavlovovsky, první signální soustava. Některé kombinace tvarů a barev jsou libé a probouzejí instinkty, např. bojovnost nebo sexuální apetit. Zvuky jsou tak zkreslené, že verbální ani hudební smysl jejich skrumáže není jasný, ale můžeme se aspoň pohupovat v rytmu. A o to koneckonců jde. Hlavně nerušit nikoho myšlením. Vše to má v pozadí antropologii, podle níž je lidské nitro black box a výstupy z této skřínky nitra mohou být s vysokou pravděpodobností navozovány dovedně dávkovanými podněty.

Můj společník mne upozornil, že na tohle se prakticky nikdo neptá a uznal, že jsme asi trošku divní, když takové otázky klademe. Dnes se zase sluší neptat. Držet hubu a krok. Už ne před všemocnou státní policii, ale před konvencemi vzniklými někdy možná spontánně a někdy navozenými promyšlenými metodami psychologické války. V této debatě nad španělskými ptáčky a gulášem jsem musel připomenout perličku z korespondence, kdy mi před pár měsíci, když jsem zaprotestoval proti vládnoucím klišé, někdo vytkl, že jsem posedlý svobodou.

Naše debata se nad nápoji zvrtla k alternativnímu pojetí člověka, který nepřipustí, aby byl manipulován, který vzdoruje a řídí se vlastní úvahou. Člověka, který se staví proti hloupým konvencím a chce být svůj. Nechce jednat tak, jak mu sugerují média pokorně sloužící systému, ale tak, jak si směr jednání určí úvahou.

Toto pojetí člověka má dávný název. Již v patnáctém století mu začali říkat humanismus. Bohužel to, co přinesli renesanční myslitelé a co vzápětí popřeli obhájci reformovaných i nereformovaných náboženských autorit, neobstálo na dlouho. Již jedna z linií osvícenství začala rozpouštět lidskou osobu v neosobním přírodním substrátu. Člověk byl posazen na trůn a záhy sesazen a nastylizován do pokleku před Přírodou, která ho na stolci vystřídala.

Humanismus už se pak hodil spíše jako heslo všemožných náboženských a ateistických mocností. Když jim šlo o potlačení svého a našeho lidství, potřebovali to ospravedlnit před druhými a někdy i před sebou a tvrdili, že jde o rozvoj člověka. Snad tím ale humanismus nebyl definitivně diskvalifikován. Snad je dovoleno se k němu stále ještě hlásit.

Někdy se na humanistické hodnoty odvolávám v internetových diskusích. Měl jsem dojem, že s tím musím obtěžovat v jedné debatě, která měla být esoterická. Esoterismus, tedy předpokládané učení a praxe vnitřního, uzavřeného kruhu je vystaven na odiv ve veřejné rozpravě. To je zřejmý nonsens. Nehledě na to se dnes většinou pod tímto záhlavím, případně pod heslem hermetismu nebo postaru okultismu hlásá zvláštní nový druh materialismu. Mluví se tam sice někdy i o duchu, ale míní se tím řídký obláček hmoty, který dočasně bydlí v těle a pak se přestěhuje do těla jiného, nebo se pohybuje v jiných světech, odkud může případně být zavolán. Aby se těmto fantaziím dodalo zdání vědeckosti, která se snad stále ještě nosí, mluví se o energii a vibracích. Není zcela jasné, co vibruje a jde-li o kmitání periodické nebo neperiodické, tlumené nebo netlumené, deterministické nebo stochastické, ale možná jde jen o to, že člověk cítí vnitřní rozechvění. Mluví-li se o energii, sotva jde o schopnost hmoty konat práci, jak o tom čítáme v učebnicích fyziky pro základní školy a zřejmě se neměří v joulech. Možná jde jen o rozpaky z mluvení o bytostech.

V této dětinské hře na fyziku se vytrácí člověk jako duchovní bytost, tedy jako tvor, který není zcela determinován, který je schopen transcedence, může tedy překročit sám sebe a jednat svobodně a tvořit novou skutečnost – a tím tvořit, resp. přetvářet a dotvářet sebe. Běda, když se v debatě údajných esoteriků připomene něco takového. V případě z nedávné doby, který mám na mysli, na takové myšlenky někdo reagoval obavou: Nějak to tu smrdí humanismem. Hned jsem se k němu hrdě přihlásil a připustil jsem, že asi smrdím já. Následně propukla polemika, ve které jsem byl obviněn a odsouzen k veřejnému opovržení s odůvodněním, že hlásám primitivní stará dogmata, že opovrhuji zvířaty a matkou Zemí a že jsem nebezpečný bolševik, který asi v minulém režimu hlásal humanismus a pronásledoval disidenty.

Člověk je duch, ale je také tělem, a to se nevylučuje. A tělo, pokud není chemicky preparováno, asi trochu (zjemnělým nosánkům) smrdí. Smrdí aspoň některé lidské projevy. Je docela možné, že tady někde je původ humanistického smradu. Ale já klidně smrdět budu. Tělesně i duchovně. A zrovna teď po vánocích docela rád. Když dokonce sám Bůh pokládal za dostatečně důstojné pro sebe stát se v betlémských jeslích člověkem, když Bůh je v tomto příběhu zlidštěn, aby se mohl ukázat božský potenciál lidství, je asi přece jen dobré být člověkem. Tragika lidského osudu je hluboká, nad vlastní trapností se můžeme ironicky pousmát, ale kdyby tento výrok nebyl tolikrát zneužit, řekl bych, že člověk, to zní hrdě. Řeknu méně, snad jen slůvko o tom, co se vskutku stalo: že se lidem narodilo Děťátko.

A co si myslíte vy? Diskuse (21 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Josef Štěch - OSVČ

Skvělý článek, Pondělí, 27.Prosince 2010, 09:47:40

děkuji, podněcuje k zamyšlení, jak a kam jít dál. :-)

J.Š.

09_ll

Vojtěch Varyš - divadelní kritik

Pondělí, 27.Prosince 2010, 11:11:23

"Naše debata se nad nápoji zvrtla k alternativnímu pojetí člověka, který nepřipustí, aby byl manipulován, který vzdoruje a řídí se vlastní úvahou. Člověka, který se staví proti hloupým konvencím a chce být svůj. Nechce jednat tak, jak mu sugerují média pokorně sloužící systému, ale tak, jak si směr jednání určí úvahou."

právem takového člověka je pak odmítout vládnoucí klišé o soucitu, solidaritě, milosrdenství atd. ,ne?

09_ll

Vojtěch Varyš - divadelní kritik

Pondělí, 27.Prosince 2010, 11:12:23

a jíst španělské ptáčky mi přijde jako větší zlo a podvolení se vnucenému úzu než se dívat na televizi bez zvuku. za kuchyně našich restaurací originálnější!

Ondřej Wolf - farář v.v.

Pondělí, 27.Prosince 2010, 12:11:39



Pro někoho může být nepochopitelné, že jiný nevnímá soucit, solidaritu, milosrdenství atd. ani tak jako klišé, jako spíš své vlastní životní směřování, jako potřebnost.
Pro věřícího tady může být základem víra, pro toho, kdo se za věřícího nepovažuje, třeba vrozený altruismus či zamyšlení nad zcela konkrétním přátelstvím nebo příběhem.
A tehdy se "manou nebeskou" mohou stát i ty španělské ptáčky.
Ondřej

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Pondělí, 27.Prosince 2010, 17:17:2

Pane Varyši, dovolil bych si Vás požádal, abyste si napříště ušetřil obtíž se čtením mých článků a s reagováním na ně. Naše přístupy k životu jsou tak propastně rozdílné, že není možný nejen dialog, ale ani polemika. I polemika předpokládá jakési společné základy, aspoň společné uznání nějakých pravidel diskuse.

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

Pondělí, 27.Prosince 2010, 21:02:15

Dlouho jsem o tomto skvělém článku přemýšlela, obsahuje více podnětů.

Duchovně "smrdící" lidé, kteří překročili sami sebe, kteří se nenechávají manipulovat zlem a svobodně jednají podle hlasu svědomí ve všech situacích, "smrdí" právě "báječně" tou přesažností.

Vždyť "nám, nám, narodil se"...



1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

Já když něco pěkně voní, občas si i kousnu :-) Pondělí, 27.Prosince 2010, 21:34:48

http://www.youtube.com/watch?v=WAUx_lOqfzU&feature=related

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Varyš od našeho prahu? Úterý, 28.Prosince 2010, 11:40:14

Je těžké být humanistou.

Uznávat člověka, který sdílí mé názory, to je snadné. Stejně jako je snadné mít rád člověka, který se mi podobá, sdílí mé kulturní zázemí, žije na podobné sociální úrovni, je čistý, upravený, zdvořilý, chová se ke mně přátelsky, nic ode mne nežádá, a ještě se mnou třeba i ve všem souhlasí. To je ovšem málo i na tu nejzákladnější lásku k bližnímu, natož na humanismus.

Co když se mezi mne a druhého člověka postaví zápach nemytého bezdomovce, vina zloděje, nebezpečná hloupost fanatika nebo třeba trapné vtipkování nadutého pozéra? Což chudáci, hlupáci, zloději, vandráci, fanatici, fašisté, ba i namyšlení snobi nejsou lidé?

Humanismus zavazuje hledat lidství v každém člověku. Stejně v Romovi jako v Romanu Jochovi, stejně v bezdomovci jako v Petru Nečasovi, a stejně tak i ve Vojtěchu Varyšovi.

I když je to zatracená fuška.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Úterý, 28.Prosince 2010, 12:51:7

Pane Macháčku, vy si zřejmě představujete, když mluvím o humanismu, že jsem tím chtěl říct, že budu pana Varyše nebo Vás chovat, hýčkat, vískat ve vlasech, hladit a donekonečna opakovat: Vojtíšku, ty jsi hodnej chlapeček a Honzíku, ty jsi ten nejhodnější chlapeček. Být humanistou zahrnuje i konflikt s jiným člověkem. Druhý mi stojí za to, abych se s jeho názory otevřeně a čestně konfrontoval. Humanismus zahrnuje i politický boj proti antihumanistickým ideologiím a systémům. Humanista není chlapík, který se 24 hodin denně rozzářeně šklebí, přitom slintá a mluví šišlavě.

Ondřej Wolf - farář v.v.

Úterý, 28.Prosince 2010, 15:58:6

Biblické knihy (SZ i NZ) jistě vedou čtenáře k lásce k bližnímu a snaží se mu vysvětlit její potřebnost. Zároveň také velmi jasně nazývají zlé zlým a dobré dobrým, bez ohledu na to, jestli to zrovna dělá "ten hodný" nebo "ten špatný". Dělají v rámci této lásky a pro ni.
Ondřej

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

Úterý, 28.Prosince 2010, 18:09:23

No já nevím, pane Štampachu, jak chcete mít s panem Varyšem konflikt a konfrontaci (za kterou Vám bližní jako humanistovi stojí), když jste si ho vyloučil z potenciální polemiky...

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Samuraj nebojuje v hněvu Úterý, 28.Prosince 2010, 18:42:55

Vážený pane Štampachu, možná bych měl začít otázkou: Mohu vám nějak pomoci?

Zdá se mi totiž, že vaše diskusní příspěvky na tomto místě nejsou v souladu ani s obsahem vašeho článku ani s názory a postoji, které dlouhodobě zastáváte. Působí ne mě dojmem, že reagujete nezvykle podrážděně, nejspíš ve stresu, že se zřejmě potýkáte s vážnými problémy a máte z toho nervy napjaté k prasknutí.

Pokud jste z mé úvahy o obtížích humanismu vyrozuměl, že od vás žádám, abyste Vojtěcha Varyše hladil po hlavičce a roztomile na něj šišlal, omlouvám se za matoucí vyjádření.

Vaše slova „Pane Varyši, dovolil bych si Vás požádal, abyste si napříště ušetřil obtíž se čtením mých článků a s reagováním na ně,‟ jsem si vyložil tak, že nejen odmítáte s Vojtěchem Varyšem diskutovat, ale zapovídáte mu i vůbec číst vaše články, natož pak na ně vyjadřovat nějaký názor. Chtěl jsem upozornit, že takový projev nesouhlasu je přehnaný, naprosto nepřiměřený a v hrubém rozporu s humanistickým postojem „Druhý mi stojí za to, abych se s jeho názory otevřeně a čestně konfrontoval.‟

Martin Mistrík - Biolog, Olomouc

Nová doba Úterý, 28.Prosince 2010, 22:30:46

Pane Štampachu,
Nejste staromilec, jste jen člověk na „zastaralém“ stupni vývoje. Dnešní běžný Homo multimedialis dokáže bez problému sledovat němý obraz v televizi, poslouchat kecy na komerční stanici a zároveň flirtovat se svou slečnou a pod stolem ještě ťukat esemesku. Navíc se oba ve stejnou chvíli zasmějí, když se Leošovi Marešovi povede dobrý vtípek.! Nám chudákům ze zastaralým systémem nezbývá, než pracně odfiltrovávat a občas si i kurevsky ulevit. Na druhou stranu možná byste byl překvapen v kolika hospodách Vám vyjdou vstříc, když slušně požádáte obsluhu ať ten krám vypnou.

Jinak text je pěkný, jen ta politika v prvním odstavci se tam příliš nehodí. A nenechte se točit, třeba je pan Varyš militantní vegan, pak jeho plivanec jistě oprávněný.

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

My transhumanisté Středa, 29.Prosince 2010, 03:32:25

Zastáváme sice trochu jiná stanoviska, ale určitě souhlasím s tím, že člověk je jediné stvoření, které se dokáže smát. Údajně je také jediné, které umí v okolním šumu rozpoznat melodii a rytmus a dle možností přizpůsobit své projevy. (Což šlo dobře vypozorovat na mnoha místech třeba minulou sobotu :-).
Takže do nového roku přeji dost čuchu (i duchu) k tomu, abychom poznali kdy ještě stojí za to obtěžovat personál a kdy už změnit lokál. Vzhledem k tomu, jak to v sobotu dopadlo to přeji hlavně sobě, ale pokud se to někomu bude hodit, klidně se podělím. A hodně radostiného smíchu nám všem.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

pf 2011 Středa, 29.Prosince 2010, 20:33:57

"Naštymujte hudby jasné, ať nám to jde všechno krásně, jenom řádně do toho, hrajme, co je slušného!"
- v neděli 2.ledna v 16 hodin v Rámové ulici č.6

Jan Dospiva - Orlová

Humanismus Středa, 29.Prosince 2010, 22:04:25

K příspěvkům pana Varyše, reakci pana Štampacha a k reakcím na tuto reakci - otázka je, zda lze vůbec vést diskusi nebo polemiku s někým, komu ve skutečnosti o diskusi nebo polemiku vůbec nejde.

Přesto pan Varyš bezděky odhalil slabinu Štampachova přístupu - pokud je člověk sám určovatelem toho, co je dobré a co špatné, bez vyšší autority nad sebou, pak je právem takového člověka odmítnout soucit, solidaritu a milosrdenství. U autora článku lze vysledovat postupný příklon od humanismu křesťanského (v němž se člověk řídí láskou k bližnímu jako Božím přikázáním) k humanismu sekulárnímu (v němž se člověk jako suverénní sebeurčující bytost řídí jen a jen vlastní úvahou). Sekulární humanismus je sice v mnoha ohledech sympatický, ale samospravedlivý a samospasitelský, a vůči bezbřehému hodnotovému relativismu argumentačně zcela bezbranný.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Středa, 29.Prosince 2010, 23:21:2

Pane Dospivo, i ve Vašem autoritativním pojetí duchovního života je to člověk, kdo určuje, co je dobré a co špatné. Určují vám to různí lidé, např. autoři textů připuštěných pak do biblického kánonu, církevní autority, ať už jsou to pro vás např. papežové a koncily nebo (což pokládám za pravděpodobnější) např. reformátoři a jejich symbolické knihy a posléze kazatelé a jiní vykladači těchto starších textů, o nichž lidé rozhodli, že jsou pramenné.

Rozhodně je právem svobodného člověka odmítnout soucit, solidaritu a milosrdenství. Svobodný člověk totiž není soucitný, solidární a milosrdný na povel, v očekávání odměny nebo v obavě z trestu. Pouze svobodný soucit, svobodná solidarita a svobodné milosrdenství jsou autentické. Pokud totiž je pro někoho primární povel shůry, může se vždy dospět k tomu, že vyšší autorita (označená za božskou) přikáže chovat se bezcitně a krutě. Biblický Bůh to tak činí nejednou. Výslovně přikazuje zabíjet ženy, starce a děti. A diskutoval jsem už s několika křesťany, kteří mi vysvětlovali, že když je to Boží válka a když se vede proti proklatým "pohanům", tak je v pořádku. Tato zvrácenost má základ v přesvědčení, že poslušnost má přednost před soucitem, solidaritou a milosrdenstvím.

V autoritativním modelu se mohu bát nebo soupeřit ale nemohu milovat. Nemohu milovat Boha, ze kterého mám strach, který si podle všelijakých lidských koncepcí lásku kupuje odměnami a nutí k ní tresty. Neumím si představit lásku k bližnímu na příkaz. Neumím milovat na povel.

Sekularismus je mi cizí. Respektuji sekulární humanisty a rád s nimi spolupracuji ve všem, na čem se shodneme. Věřím v Boha, který se v Bibli představuje jako Pravda, jako Světlo a Život, též jako Láska, a v Ježíše Krista, který nás nenazývá služebníky, ale přáteli. Věřím v něj i proto, že byl vášnivým protivníkem soudobých náboženských autorit. Věřím, že ježíšovský humanismus je zakotven v hlubině skutečnosti, ke se které sekulární humanismus nepropracovává. Rozpoznávám s četnými svědky víry z dosavadních dvou křesťanských tisíciletí u Ježíše Krista oporu a posilu pro život tvořivý, smělý a statečný,

Děkuji vám za reakci na mnou obhajobu humanismu.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Čtvrtek, 30.Prosince 2010, 09:47:57

Být humanistou ve zkratce znamená, že se člověk před nikým neohne, i kdyby měl na kraj světa za svobodou odejít, lež potírá, materiální nenažrance hluboce lituje za pudovou nízkost, mravní mělkost. Hledá vyšší rozměr života. Brání vždy slabší, rozvíjí lidská práva, svobodu, sdílenou svobodu pro všechny (ne jako liberálové pouze individuální), jelikož jedině tak se dá svoboda cítit. Bez okovů mezi nevolníky se totiž žít nedá.



Humanista není uvězněn v žádných hranicích času ani prostoru. Dívá se stovky let zpět a tisíce dopředu v myšlenkách na budoucnost nejen svého živočišného druhu.



Odmítá třídní boj, jelikož vidí každou práci pro společnost jako stejně hodnotnou, je-li konána ve společnosti rovných a svobodných jedinců. Takovou společnost se snaží humanista vytvářet. Humanista o revolucích salonně nemluví, ale každý den na nich pracuje.


Humanista preferuje lásku k bližnímu svému a je schopen se s malostí a zjevnou nenávistí, útlakem i porvat.

Humanismus je nejradikálnější součást levicového hnutí.



"Být humanistou zahrnuje i konflikt s jiným člověkem. Druhý mi stojí za to, abych se s jeho názory otevřeně a čestně konfrontoval. Humanismus zahrnuje i politický boj proti antihumanistickým ideologiím a systémům. Humanista není chlapík, který se 24 hodin denně rozzářeně šklebí, přitom slintá a mluví šišlavě." Ivan Štampach, Deník Referendum

Fotka_kh_2

Květoslava Hyldebrantová - Praha

"ježíšovský humanismus" Čtvrtek, 30.Prosince 2010, 09:52:26

Souhlasím v podstatě s panem Štampachem i s panem Krausem.

Jen ohledně humanismu se více přikláním k termínu pana Štampacha "ježíšovský humanismus".

V tomto pojmu vidím totiž tu podstatu, která dle mého přesvědčení nesouvisí s levicovým či pravicovým hnutím, ale s konkrétním následováním Ježíše v tom humánním vzoru námi lidmi jako jednotlivci. (Humánní lidé následující Ježíše jsou v levicových i pravicových hnutích).

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Čtvrtek, 30.Prosince 2010, 10:17:27

Vážený příteli Ivane Štampachu, neuděláme manifest radikálního humanismu? Budu rád. Jsem na emailu lukas.kraus@email.cz

Jan Dospiva - Orlová

Humanismus Čtvrtek, 30.Prosince 2010, 15:51:54

Vážený pane Štampachu, děkuji za reakci, většinu z toho, co píšete, bych podepsal a termín "ježíšovský humanismus" se mi velmi líbí. Podle mě se ale svoboda a pokora před Bohem nevylučuje. Oba věříme v Boha, který dává člověku svobodu a nechce, aby ho lidé "milovali" ze strachu. Avšak je to on, nikoli člověk, kdo určuje, co je dobré a co zlé, a člověk to může hledat (což zahrnuje i kritické zkoumání výroků "náboženských autorit", zda jsou jen lidským nebo i Božím slovem), poznávat, mýlit se nebo odmítnout. V opačném případě byste nemohl tomu, kdo zastává antihumánní postoje, říct "co jste to za člověka?", ale pouze "OK, naše hodnoty jsou sice diametrálně odlišné, ale máte právo je zastávat a podle nich i jednat". Proto bych byl v tom zdůrazňování člověka jako suveréna opatrnější.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.