V Moravské galerii je to o barvě

Také se vám zježí srst, když zaslechnete hloupé spojení „je to o tom“? Moravská galerie připravila výstavu, která je O barvě. Vladimíru Justovi navzdory.

Vlk

Martina Schneiderová

01.01.2010 11:00

Mor_gal

Autora obrazu vám neprozradíme. Vydejte se za ním do Moravské galerie. Repro: Moravská galerie.

Pevně věřím, že organizátoři názvem vlastně neodpovídají na zhoubnou floskuli plísněnou Vladimírem Justem. Má víra dosahuje ještě dál; věřím totiž, že pojmenování bylo voleno s ohledem na tradiční pohádkové názvosloví. Výstavu O barvě proto vnímám (přinejmenším chci vnímat) jako blížence kouzelného vyprávění (namátkou vybírám slibné názvy německých pohádek: O myši, datlovi a klobáse, O duchu v láhvi nebo čapkovská umělá: O pejskovi a kočičce).

Moravská galerie ale nepředkládá skutečný příběh o barvě. Je to spíš subjektivní úvaha nad tématem, možná volba toho, co bylo po ruce. Dojem vyprávění spočívá v tom, že časový interval mezi obrazy, které jsou prezentovány jako protějšky, může činit bezmála sto let (Preisler – Korpaczewski). Vyprávění o barvě sepsal kurátor Dušan Brozmann. V hlavních rolích: Jan Preisler, Igor Korpaczewski, Zdeněk Sýkora, Josef Šíma; dále účinkují: Jan Merta, Jan Zrzavý, Bohumil Kubišta, Josef Čapek, Jiří Sopko, Milan Grygar, Emil Filla a další; jako speciální host v samostatné kóji bez protějšku figuruje Antonín Slavíček (ten se zrcadlí sám v sobě).

Když pejsek a kočička dělali dort, naházeli do hrnce myš, datla (trochu si vymýšlím), klobásu, okurky a další pochutiny pod heslem více je více. Na první pohled se zdá, že se kurátor výstavy inspiroval stejným principem: Jan Preisler – datel, Igor Korpaczewski – myš, Jan Zrzavý – klobása. Protřepat, nemíchat. Pozorný divák brzy sezná, že konfrontace vystavených děl nejsou náhodným mišmašem a těší se z toho, že nedopadne jako černý hafan, co sežral kočko-psí dort ještě horký.

Ale je na čase osedlat serióznějšího vraníka. Expozice je koncipována divácky vděčným způsobem; srovnává se současné s minulým, živý s mrtvým (autorem). S prošlou záruční lhůtou netřeba počítat. Konfrontace jsou většinou svěží. Tento princip, ujme-li se ho znalý kurátor, vždy přináší své plody. Lze jej donekonečna variovat; přiznejme však, že někdy může takový typ výstavy sloužit jako záchrana při nedostatku nápadů, co vystavit.

Přesto interpretace uměleckého díla uměleckým dílem je základní metodou práce historika umění. V rámci této výstavy však pomyslná lineárnost dějin umění nehraje hlavní roli. Díla se tu prostřednictvím estetické meditace vzájemně iluminují ve smyslu nasvícení společného rysu. Časový příkop je zasypán obdobnými tahy štětce máchanými jednou v oleji podruhé v akrylu. „Spiritistické“ hovory Sopka s Kubištou, Čapkem nebo Zrzavým se prošpitají až k vašim uším. Nové příbuzenské vztahy šněrují z jednoho konce století na druhý. A i když nejde o závažnou uměnovědnou studii, třešničky z morgal (MG) dortu jsou stravitelné, občas i výživné.


O barvě. Český kolorismus od Slavíčka po současnost
Kurátor: Dušan Brozmann
Pražákův palác, Moravská galerie, Brno
6. 11. 2009 - 30. 1. 2010


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.