V letošním roce se opět na pultech knihkupců objevilo mnoho knih slibných názvů a zvučných jmen. Při bližším ohledání se počet knih, jež jsou vhodné spíše ke čtení než ke skladování v banánové krabici, podstatně zužuje, i tak je nicméně z čeho vybírat. Skutečná krize uměleckého projevu je tedy zatím stále jen na spadnutí. Není účelem tohoto textu vyjmenovat všechny zajímavé tituly — vybírám jen ty, které mne zaujaly nejen novátorským zpracováním svého námětu, ale také silným příběhem. Vyjma jednoho titulu ponechávám stranou starší knihy, které vyšly v češtině se zpožděním anebo v novém vydání.

Jiří Pehe: Tři tváře anděla (Prostor)

Jiří Pehe vydal v nakladatelství Prostor svůj druhý román — Tři tváře anděla. Odehrává se v průběhu dvacátého století, v době, do které lze zahrnout na jedné straně „dlouhé devatenácté století“ s jeho důrazem na tradici a rod, na straně druhé pak moderní dějiny počínající první světovou válkou a vyúsťující v postmodernu. Zároveň otevírá průzor současné krize a staví před nás velké otázky, jež jsou naprosto aktuální. Stejně jako mnoho jiných historických románů jsou i Tři tváře anděla postaveny na hranu mezi velké dějinné události a malý život jednotlivce. Výsledkem je strhující divadlo lidských útrap na jedné straně a slávy a pádu institucí a moci na straně druhé.

Takto koncipované Dějiny asi nejvíce ocení čtenář politických komentářů Jiřího Pehe. Kniha ukazuje, nakolik je Pehe na dějinách dvacátého století osobně a citově angažován. Mnozí literární vědci nás učí, že mezi životem autora a jeho dílem by měla vést neprostupná linie — Peheho román tuto linii překonává a staví před nás autora jako součást dějinného plánu. Z tohoto důvodu si proto zaslouží vyzvednout.

Ronald Lee: Mizernej cigoš (Signeta)

Román Mizernej cigoš byl napsán v roce 1970. Jeho autor — kanadský Rom Ronald Lee — v něm zachytil vlastní osud na sklonku šedesátých let, v době rozsáhlého revolučního dění. Protagonista Janko spolu se svou ženou Indiánkou projíždí Kanadou a setkává se s jinými Romy, se zfetovanými hippies anebo s vrstvou zlodějů a podzemním výkvětem vůbec. Leeův román je přesvědčivý nejen příběhem, ale líčením autentických zvyků Romů, kteří se do Kanady přestěhovali z Evropy. Pomalu si v novém prostředí, kde lidé ztrácejí možnost uplatnit dovednosti, k nimž byli vedeni, zvykají na poměry, v nichž už není místo pro tradice.

I Janko se živí správkami nádobí a kotlů. Svět kolem se mění, staré nádobí mizí a lidé místo něj najednou používají hrnce, které se vyhazují. Systém prochází definitivním přerodem ke globalizované společnosti, v níž jsou předem určeny úlohy zúčastněných: na jedné straně stojí ti, jimž globalizace přispívá k blahobytu, a naproti nim pak tisíce chudých, nevýznamných a vykořeněných. Jinými slovy: globalizátoři a globalizovaní — v tomto směru nemůžeme Leeovi upřít jasnovidecké schopnosti. Jeho dobové komentáře velmi přesně míří k jádru problému a předpovídají, k čemu tyto společenské změny mohou vést.

Pauls Bankovskis: Čeka, bomba, rokenrol (Argo)

Pauls Bankovskis patří mezi nejčtenější lotyšské autory. Jeho texty se překládají do angličtiny, němčiny a do severských jazyků. Nejsilnější čtenářský ohlas si získal do češtiny převedený román Čeka, bomba, rokenrol. Bankovskis v něm zachycuje dobu tuhé společenské normalizace. V knize vystupuje několik protagonistů, jejichž životy se náhodně setkávají. Podrobněji se autor zabývá třemi postavami, z nichž hraje prim básník Harijs. Člověk drcený dobou, ve které žije, politickým marasmem, rozvrácenými lidskými osudy, bohém spálený alkoholem se snaží přežít dobu permanentního stresu a totalitárního útlaku. Mele z posledního, a přitom si myslí, že na tom není zase až tak špatně.

Bankovskiského kniha není jen ponorem do psychologie postav, jež jsou nemilosrdně drceny zvůlí mocných anebo se vzpamatovávají z traumatické životní zkušenosti. Působí i svou formou, způsobem, jak o těchto osudech vypráví. Text teče ve třech kapitolách, někde začíná a někde končí a mezi těmito dvěma body přeskakuje od jednoho protagonisty k druhému.

Jan Těsnohlídek ml.: Násilí bez předsudků (Klub přátel Psího vína)

Výrazné básnické texty se během roku 2009 objevily v literárním časopise Psí víno. K tomu nejlepšímu, co Psí víno letos vydalo jako samostatnou přílohu, bezesporu patří debut Jana Těsnohlídka ml. s názvem Násilí bez předsudků.

Literární kritik Karel Piorecký o Těsnohlídkově sbírce v časopise Tvar napsal: „(…) svěží, uvolněný výraz dobře ladí s celkovým postojem, který je za Těsnohlídkovými texty patrný. Těsnohlídkova sbírka totiž aspiruje na vyslovení generační výpovědi, tedy něčeho, co je v současné básnické produkci nevídané. Lyrickými prostředky se snaží vyslovit pocit mladé generace, která už nedisponuje předlistopadovou zkušeností, vyrůstala v chaotických letech devadesátých a do vnímání současnosti už nezapojuje opozici „tehdy“ a „teď“ (…). Současnost není dobrá pouze proto, že je lepší než to, co bylo tehdy — generace, která se narodila „příliš brzo“ a za niž Těsnohlídek promlouvá, se vyhnula totalitnímu marasmu, aby spadla do marasmu posttotalitního, do doby zjankovatělé divokým kapitalismem, nadšeným konzumerismem a boomem médií všeho druhu. Těsnohlídek kriticky reflektuje současný svět a odmítá se zapojit do zástupu pseudokorektní a pseudokultivované lyriky, která stále láká velkou část současných mladých tvůrců.“

Pavel Ctibor: Silentbloky (Dybbuk)

Pavel Ctibor je autorem, jehož jméno zatím příliš neproniklo z uzavřeného okruhu vyznavačů literatury. Básník a vědec, zkoumající lidskou existenci pohledem východní i západní filozofie, debutoval už v devadesátých letech sbírkami poezie. Poslední kniha nazvaná Silentbloky ale klasicky vymezenou poezii překonává, Ctibor v ní nachází zcela novou formu pro citlivý prožitek změněných stavů vědomí. Součástí textů Silentbloků je teorie. Průzkum autorovy subjektivity, imaginace, transmentálních schopností je formulován v hutných pasážích, jejichž dikce — jak tomu nejspíš u každé radikálně nové literatury musí být — není vždy úplně srozumitelná.

Na druhou stranu je nutno přiznat, že skutečně experimentální texty, které se snaží zachytit něco z dnešního světa komplikovaných výkladů, nutno hledat velmi pozorně. Rádoby experimentacím, které pouze vytěžují poetiku druhé poloviny dvacátého století, se Ctiborovi podařilo vyhnout. Jeho kniha proto rozhodně patří mezi nejnáročnější a umělecky nejprůraznější literární texty, které u nás tento rok vyšly.

Ladislav Šerý: Laserová romance 3 (Fra)

Když v roce 2005 vyšla Laserová romance překladatele a filozofa Ladislava Šerého, málokdo se nadál budoucího pokračování. Titul vydaný v nízkonákladové edici Analogonu navíc pronikl k jen velmi omezenému počtu čtenářů. O tři roky později tatáž kniha — pomineme-li malé úpravy — vyšla znovu, tentokrát pod názvem Laserová romance 2. V roce 2009 se objevilo i třetí pokračování, jež se od prvního (druhého) dílu zásadně liší. Šerý jej rozčlenil do třinácti tematicky uspořádaných oddílů, například Simulace, Virtualita, Reklama, Umění, Média, Technika, Moc.

Laserová romance 3 připomíná traktát Společnost spektáklu, dílo, jímž se proslavil v 60. letech francouzský marxista Guy Debord. Šerého s tímto výrazným kritikem společnosti spektáklu poutá nejen formální rozvržení knihy, ale i její obsah. Jedním z hlavních témat Laserové romance totiž je odhalení naší „reality“ jako soustavy mediálních a ideologických obrazů. Rozporná realita přestává existovat a její místo zastupuje dokonalý svět techniky a vědění.