(Dez-)orientace patnáctá

Jiří Guth

Tentokrát výjimečně se závorkou. Výpisky z odpovědí v anketě o knize roku 2010, která tentokrát (18. prosince 2010) vyplnila v Lidových novinách celou přílohu Orientace, totiž mohou reálně posloužit k naší orientaci ve veřejné knihovně nebo v knihkupectví.

Výsledky

1. Zeptej se táty; Jan Balabán (Host) — 30 hlasů

2. Pravidla směšného chování; Emil Hakl (Argo) — 16 hlasů

3. Literární život ve stínu Mnichova (1938—1939); Jaroslav Med (Academia) — 15 hlasů

4. České snění; Pavel Kosatík (Torst) — 12 hlasů

5. Moře; Pavel Kolmačka (Triáda) — 11 hlasů

6. Jak je ve větě člověk. Dopisy Josefa Škvoreckého a Jana Zábrany; Editoři Alena a Michal Přibáňovi (Books and Cards) — 9 hlasů

7. — 9. Česká katolická literatura 1918—1945; Martin C. Putna (Torst) — 8 hlasů

Na krásné modré Dřevnici; Antonín Bajaja (Host) — 8 hlasů

Jako když dvoranou proletí pták. Antologie nejstarší anglické poezie a prózy; Editor Jan Čermák (Triáda) — 8 hlasů

10.Čin a slovo; Vladimír Binar (Triáda) — 7 hlasů

11. - 12. Hora duše; Gao Xingjian, překlad Denis Molčanov — 6 hlasů

Vrač; Martin Ryšavý (Revolver Revue) — 6 hlasů

Lidé

Václav Cílek, geolog a spisovatel

Johannes Urzidil: Goethe v Čechách (Pistorius & Olšanská 2009). Věcná, krásná a klasická kniha od autora, kterého mám z okruhu Franze Kafky nejraději.

Edice středověké literatury nakladatelství Argo Memoria medii aevi, kde zatím vyšlo jedenáct titulů, které nám umožňují vidět vlastní kořeny přímo, a ne přes filtry současných výkladů.

Radek Mikuláš: Ledové Čechy (Academia). Tento atlas objevil překvapivě bohatý svět ledových struktur jako vědecký, dobrodružný i estetický fenomén. Podobná kniha neexistuje v celé Evropě. Vladimír Boudník by se taky divil.

Petr Fidelius, kritik a editor

Jaroslav Žák: Konec starých časů (Plus). Do kontextu moderní české literatury se touto reedicí konečně snad natrvalo vrací Žákovo opus grande (tragikomická fraška, burleskní „tanec bláznů“ a co ještě nás nad ním může napadnout); pokud jde o vykreslení mikrokosmu českého maloměsta, staví se v něm autor po bok Poláčkovi a Škvoreckému.

Konrad Paul Liessmann: Hodnota člověka. Filosoficko-politické eseje. Překlad Jiří Fiala a Jan Frei (Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97, svazek 12). Umění eseje, nad nímž můžeme v Česku blednout závistí.

Václav Klaus, prezident republiky

Nejzajímavější knihou roku 2010 pro mne byla kniha Cestovní pas rumunsko-německé spisovatelky Herty Müllerové (Mladá fronta). Zdá se mi neuvěřitelné, že někdo mohl žít v Ceauseskově režimu, a přesto si ponechat tak originální a politicky zcela nezávislé myšlení a vidění světa. Je to unikátní pohled na život v komunismu.

Už jsem dostal mnoho desítek cen v nejrůznějších částech světa, a proto mne nadchla malá knížka rakouského spisovatele Thomase Bernharda Moje ceny (Prostor 2009). Mistr ironie a nekonformnosti popisuje, jaké trapné chvíle při udělování těchto cen zažíval, jak celebritou při udělování ceny často není ten, kdo ji dostává, ale ten, kdo ji dává.

Musíme se stále vypořádávat s novodobými českými dějinami, a proto jsem mimořádně pozorně četl pěknou knihu Josefa Tomeše Viktor Dyk a T. G. Masaryk (Nakladatelství Lidové noviny 2009). Podtitul Dvojí reflexe češství její obsah dobře vystihuje.

Erazim Kohák, filosof

Ivan Chvatík (ed.): Myšlení Jana Patočky očima dnešní fenomenologie (Oikúmené). Podle Masaryka se česká otázka potřebuje stát otázkou světovou. Totéž platí o filosofii. V tomto vysoce odborném sborníku k tomu dochází.

Antonín Bajaja: Na krásné modré Dřevnici (Host 2009). Vzpomínky jsou prostor nejsoukromější, zde se stávají veřejným prostorem lidských životů jedné ztracené generace.

Jan Svěrák: Kuky se vrací (Mladá fronta). Zde uvádím výslovně jako knihu pro dospělé. Jako takovou ji považuji za nejpřesnější skicu české společnosti od Peroutkova Jací jsme.

František Koukolík, neuropatolog

Otakar A. Funda: Když se rákos chvěje nad hladinou. Fragmenty — texty (Karolinum 2009). Ještě existuje myšlenková hloubka, nadto sdělovaná neuvěřitelnou češtinou.

Chris Hedges: Empire of Illusion. The End od Literacy and Triumph of Spectacle (Nation Books 2009). Popis kulturní imploze, která se dotýká a dotkne nás všech.

Patrik Ouředník, spisovatel

Z české literatury Strážci občanského dobra Petry Hůlové (Torst): „Turisti netušili nic.“

Z nečeské literatury Tam, kde jsou tygři domovem Jeana-Marie Blas de Roblese (Host): „Haarrk!“

Z české esejistiky České snění Pavla Kosatíka (Torst): „Bůh je s námi, kdo proti nám, toho Perun smete.“

Z nečeské filosofie Jediný a jeho vlastnictví Maxe Stirnera (Academia). Vzdor tomu neobratnému titulu.

Jednotlivé knihy

Václav Fiala: Co nám zbořili (od továrny k hypermarketu) (vlastním nákladem 2009).

Řvoucí a burcující sochařovo svědectví „o prohraném občanském boji za zachování unikátních továrních budov bývalé klatovské Škodovky“, o likvidaci původní Schifauerovy strojírny a následné výstavbě odpuzujících „hypermarketů“. Kniha jako další důkaz vůle ve zprašivělé době, že „člověk se nemá vzdávat“. (Petr Holman, literární historik a editor)

Ivana Řandová, Ondřej Fibich: Nebe studánek (Hrad).

Vzájemně se prolínající a doplňující spojení uměleckých barevných i černobílých fotografií Ivany Řandové s prózou a verši Ondřeje Fibicha dává sugestivní pohled na „pověstné prameny Šumavy, Pošumaví a jihozápadních Čech“. (Zdeněk Janík, spisovatel)

Steve Toltz: Zlomek celku. Překlad Tomáš Suchomel (Jota).

Výtečná kniha australského spisovatele — hodně mizantropie, hodně humoru, hodně všeho, co od pořádného románu potřebujete. Tedy i hodně stránek, a na druhou stranu bohužel i hodně málo recenzí...

(Michal Jareš, editor, literární historik a redaktor Tvaru)

Obří tragikomický román debutujícího Australana ve výtečném převodu Tomáše Suchomela. (Jan Rejžek, kritik a publicista)

Josef Winkler: Až nastane čas (Archa).

První české vydání autora, který se po celý život vyrovnává s následky neradostného dětství v korutanské provincii a svéhlavě se vypisuje z nepříjemných kontextů smrti, homosexuality a katolicismu. Takřka výhradně se vyjadřuje v krásných, působivých (až uhrančivých) obrazech a děj zcela pomíjí. Jeho nejzdařilejší text — římská novela Natura morta — by měl vyjít příští rok. (Radovan Charvát, překladatel)

Morbidní příhody z korutanské vesnice, ale jakým stylem napsané! Kongeniální překlad Magdaleny Štulcové. (Jan Rejžek, kritik a publicista)

Kniha o smrtích na korutanském venkově fascinuje posedlostí tématem, jazykem a vědomím rizik, která autorovi přinese. (Miroslav Zelinský, literární historik)

Sofi Oksanen: Očista (Odeon).

Vpravdě antické drama finské autorky z poválečného Estonska, kde „z půdy zoufalství rostou nedobré květy“. Překlad Jan Petr Velkoborský. (Jan Rejžek, kritik a publicista)

Kus poctivého vypravěčství. (Jiří Zizler, literární historik)

Respondent a „jeho" autor

Milan Glaser, kněz, vedoucí české sekce Rádia Vatikán

Benedetto XVI: Luce del mondo. Papa, la Chiesa e i segni dei tempi. Una conversazione con Peter Seewald (Libreria Editrice Vaticana; Světlo světa. Papež, církev a znamení časů. Benedikt XVI. v rozhovoru s Peterem Seewaldem).

Tomáš Halík, duchovní, vysokoškolský pedagog

Martin C. Putna: Obrazy z kulturních dějin americké religiozity (Vyšehrad)..

Jiří Pehe: Klaus (Prostor)

Jiří Pehe, politolog

Tomáš Halík: Divadlo pro anděly (NLN).

Docela skromné zhodnocení vlastní práce

„Takhle by měla literární anketa vypadat! Vyhrály knihy, které jsou čtenářsky zajímavé a píše se v nich o důležitých věcech. A dobře reprezentují současnou českou literaturu, která je možná lepší, než jakou má pověst." (z webové vitríny lidovek, možná od samotné autorky ankety Daniely Iwashity)