Kdo, jak a proč vede kybernetickou válku na podporu WikiLeaks

Roman Bureš

V souvislosti s děním okolo uniklých diplomatických depeší se často hovoří o kybernetické válce mezi hackery a firmami, které se k WikiLeaks obrátily zády. Kdo jsou tito hackeři, jaké škody doposud napáchali a co je na jejich boji nové?

I masová média zaměřila v posledních dnech pozornost na skupinu internetových aktivistů a hackerů, která se snaží podporovat WikiLeaks tím, že útočí na internetové prezentace firem, které se k serveru otočily zády a odmítly mu nadále poskytovat své služby. Kdo tito lidé jsou a jaké škody reálně napáchali ale zůstává většinou nevysvětleno. Není tak myslím na škodu provést tematické shrnutí.

Mezi společnosti, které byly v posledních dnech napadeny, patří platební server PayPal, švýcarská banka PostFinance, provozovatelé kreditních karet Visa a MasterCard a stránky úřadu švédského žalobce, který vydal na zakladatele serveru WikiLeaks Juliana Assange evropský zatykač za sexuální delikty, jichž se měl dopustit minulý rok ve Švédsku.

Operace: Odplata, jak nazvala svoji kampaň proti výše zmíněným společnostem nejviditelnější aktivistická skupina Anonymus, měla prozatím pouze velmi omezený efekt. Členové virtuálního sdružení totiž používají k útokům poměrně primitivní nástroj, který zahltí cílový server velkým množstvím dat, a způsobí jeho dočasný výpadek.

Tento typ útoku se nazývá distribuované odmítnutí služby (DDOS) a za pomoci relativně jednoduchého programu Low Orbit Ion Cannon, který skupina používá, se k němu zvládne připojit každý průměrně schopný uživatel.

Nejvíce poškozenou společností byl pravděpodobně Mastercard, jejíž mezinárodní stránky byly ve středu na několik hodin nedostupné. Ostatní cíle hackerů byly paralyzovány po ještě kratší dobu. Když se ve čtvrtek dalším cílem Anonymu stala jedna z největších internetových firem na světě Amazon.com, která zrušila WikiLeaks internetový hosting v USA, její servery se ale s náporem DDOS útoků bez problémů vypořádaly. Hackeři dokonce v prohlášení na sociální síti uznali svoji porážku.

Odborníci se tak většinou shodují, že jediná opravdová škoda, kterou výše uvedené společnosti při útocích utrpěly, je poškození dobrého jména. Podobných útoků se každý den odehrávají tisíce. Skupina Anonymous je v minulosti například využívala v boji proti scientologické církvi, odpůrci íránského režimu je používají k zahlcování stránek vládních úřadů a DDOS útokům od amerických hackerů-patriotů musí čelit i samotné WikiLeaks.

Kdo je Anonymous?

Skupina hackerů a aktivistů operujících na internetu Anonymous je spojena s existencí populárního amerického internetového fóra 4chan.org. Nejde o hackerskou organizaci v pravém slova smyslu, ale spíše o nesourodou skupinu lidí, která se připojuje k operacím proti různým internetovým serverům, které by měly zajistit svobodu slova na internetu.

Na svém blogu Anonymous píše, že jejich hlavní sdělení je absolutně jednoduché — propagovat svobodu slova. „Anonymous prosazuje mírovým způsobem svobodu slova všude a ve všech formách. Svobodu slova pro: internet, žurnalistiku, novináře a občany po celém světě. Nezáleží na tom, co si myslíte nebo co chcete říct, Anonymous podporuje právě vás,“ píše se doslova na blogu skupiny.

Spisovatel a zakladatel organizace Electronic Frontier Foundation, která je tradičním bojovníkem za svobodu slova na internetu, John Perry Barlow ale útoky Anonymous odsoudil.

„Podporuji svobodu slova, ať již kohokoliv, takže se stavím proti DDOS útokům, ať jsou namířeny na kohokoliv,“ řekl doslova agentuře Reuters. „Jsou jedovatým plynem kyberprostoru. Předpokládám ale, že budou pokračovat do té doby, než bude Assange volný a WikiLeaks nebudou pod neustálým tlakem,“ prohlásil Barlow s tím, že aktivity WikiLeaks jinak schvaluje, přestože některé zveřejněné materiály mohou být kontroverzní.

Nová tvář kybernetické války?

Sever Valleywag, který shromažďuje novinky ohledně počítačového průmyslu, uvádí, že i když se zkušení hackeři ke kampaním skupiny někdy přidávají, většině jejích aktivit se vyhýbají, protože opravdu zkušení lidé se snaží vyhýbat mediální pozornosti, kterou na sebe Anonymous strhává.

Většina útoků v minulosti byla vedena takzvanými botnets — sítí zneužitých cizích počítačů, ovládaných počítačovým virem. Podle odborníků byl ale středeční útok naprosto odlišný. Útočníci využívali dobrovolně vlastní počítače a program si stáhli přímo ze stránek Anonymous.

„Celá tato episoda způsobuje efekt sněhové koule,“ prohlásil Noa Bar Josef, odborník na bezpečnostní strategie společnosti Imperva. „Čím více pozornosti se tomu věnuje, tím více lidí se k těmto dobrovolným sítím přidá,“ dodal Josef.

To podporuje i analýza agentury Reuters, která dokonce hovoří o „nové amatérské tváři kybernetické války“. Největším novinkou, kterou Anonymous přináší, je tak něco jako lidové internetové povstání, kde se k útokům přidávají tisíce každodenních uživatelů internetu.

Holandská policie mezitím zatkla prvního člena skupiny, teprve šestnáctiletého mladíka, který se na útocích podílel. „Pravděpodobně je součástí větší skupiny hackerů, kteří jsou vyšetřováni," uvedl žalobce v Haagu a dodal, že mladíka čeká v pátek soud v Rotterdamu.

Nevyžádaná pomoc

Podle zástupců WikiLeaks navíc Anonymous útočí ze své vlastní iniciativy, ne na popud serveru. Útočný program si na stránkách skupiny stáhlo již více než šest tisíc lidí. Aktivně se jich na útocích podílí podle odhadů přibližně patnáct set. Světová média nazývají tuto novou vlnu uživatelů bojujících za svobodný internet hacktivisty.

„Tohle je nejspíše největší útok svého druhu vůbec,“ prohlásil Derek Manky, odborník na internetovou bezpečnost americké společnosti Fortinet. „Není to jen jedno specifické publikum, které se snaží útočit. Je to spíše globální publikum — globální skupina — a tyto cíle, které se jim podařilo skolit, nejsou malé,“ dodal.

V podobné situaci se pravděpodobně ocitly i ruské úřady, které z internetových útoků na bankovní systémy v Estonsku v roce 2007 a na Gruzii během invaze v roce 2008 také obviňovaly skupiny nezávislých „patriotických hackerů“.

„Myslím si, že je to zajímavý vývoj, který bychom mohli nazvat syndrom Thomase Becketa — hackeři se rozhodují co dělat tak, aby prospěli své vlastní zemi bez toho, aby k tomu byli vyzváni nějakou vyšší autoritou,“ prohlásil Nikolas Gvosdev, profesor národní bezpečnosti na americké námořní akademii.

Becket byl ve dvanáctém století anglickým arcibiskupem, který byl zavražděn skupinou rytířů poté, co se doslechli, že král si na zástupce církve stěžuje. Nikdy k tomuto činu ale nebyli oficiálně vyzváni.

Reakce se stále různí

Zatímco reakce na útoky Anonymous jsou většinou odmítavé, svět se prozatím neshodl na tom, jak reagovat na samotnou činnost WikiLeaks. Četní američtí politikové zakladatele serveru Assange obviňují ze špionáže a zrady a někteří, jako bývalá guvernérka Aljašky a populární představitelka americké pravice Sarah Palinová, by ho nejraději viděli přímo na popravišti.

Jiný ze vlivných představitelů americké konzervativní pravice Jack Hunter ale označuje takový přístup za pokrytecký. „Odkdy zastávají konzervativci názor, že vláda má právo utajovat co chce a že odhalování vládních zločinů se rovná velezradě?“ pokládá Hunter řečnickou otázku v jednom z tematických interview, na kterou vzápětí odpovídá: „Zradou je přece to, když vládní úředníci pracují pro ideologické, nadnárodní nebo podnikatelské zájmy proti zájmům vlastní země.“

Ruský premiér Vladimir Putin ve čtvrtek kritizoval zatčení Juliana Assange v Londýně a obratem jej využil pro obhajobu vlastní politické pozice: Washington podle něj nemá žádné právo kritizovat Rusko za nedostatečnou demokracii. „Pokud máme úplnou demokracii, proč by měl být pan Assange schovaný ve vězení?“ ptal se Putin na návštěvě Francie.

Za zakladatele WikiLeaks se tento týden postavil také končící brazilský prezident „Lula“ da Silva. Jeden z rakouských poslanců za Zelené dokonce navrhl, aby naši sousedé poskytli Assangeovi azyl. Ne všichni jsou ale tak vstřícní. Většina politiků zveřejnění depeší odsoudila a například Francie chtěla zabránit tomu, aby server působil z jejího území.

Další informace:

PA 'Hacktivists' Warn Over More Action

AFP Amazon weathers attack by pro-WikiLeaks hackers

Reuters WikiLeaks battle: a new amateur face of cyber war?

The Christian Science Monitor 'Anonymous': How dangerous is hacker network defending WikiLeaks?

Valleywag The Top Three Myths About Anonymous

    Diskuse
    PZ
    December 11, 2010 v 18.49
    Wikileaks - casus belli pro válku proti svobodnému internetu?
    Níže jsou uvedeny tři články, které se stavějí kriticky k wikileaks z různých pohledů.
    http://www.pehe.cz/zapisnik/wikileaks-pravo-na-informace-nebo-anarchismus
    http://www.economicpolicyjournal.com/2010/11/zbigniew-brzezinski-who-is-really.html
    http://www.parlamentnilisty.cz/parlament/politici-volicum/182880.aspx
    První článek od Jiřího Pehe, který upozorňuje na skutečnost, že wikileaks je další krok v privatizací národního státu.
    Rozhovor se Zbigniew Brzezinským ("stínový" poradce Obamy ve věcech bezpečnosti) vyzdvihuje možnost, že cizí tajné služby mohou využít wikileaks tím že mo předají vybrane informace a tím ovlivní vztahy mězi zěměmi.
    Poslední článek je od Daniela Solise z Demokratiské Strany Zelených. Nesouhlasím s celým obsahem jeho článku. Některé jeho postřehy jsou však pro diskusí zajimavé. Solis upozorňuje, že wikileaks může sloužit jako záminka pro odstranění svobody internetu.

    Je zajímavé, že lidé z tak různých táborů jako je Solis, Brzezinsky a Pehe se stavějí tak skepticky vůči wikileaks.

    Osobně na mě je moc silné kafe následná publikace wikileaks:
    http://www.bbc.co.uk/news/world-us-canada-11923766
    Wikileaks zde jmenuje strategické objekty, které mohou sloužit jako cíle pro nepřítele.

    Otázka je, jak bude wikileaks vnímáná, až zemře první člověk v důsledcích publikovaných informacích, nebo až vybuchne nějáka ze strategických objektů jmenováné v odkazu výše. Je možné, že v následku škod páchaných wikileaks budou přijaté represivní zákony, které umožní "vypnout" nejen wikileaks, ale taky "nepohodlné názory" tak všeobecně. Více o různých takových iniciativech v USA: http://www.washingtontimes.com/news/2010/dec/2/wave-goodbye-to-internet-freedom/a http://en.wikipedia.org/wiki/Protecting_Cyberspace_as_a_National_Asset_Act.

    No, a pokud by wikileaks nestačilo, máme za chvíli konkurenta OpenLeaks: http://news.cnet.com/8301-31921_3-20025254-281.html

    Pokud sečteme význámné údálosti v roku 2010: wikileaks (vč. skupina Anonymous), Stuxnet (http://www.foxnews.com/scitech/2010/12/09/despite-iranian-claims-stuxnet-worm-causing-nuclear-havoc/), bezpečnostní strategii NATO která zdůrazňuje kybrválku, nová kybr-armáda USA, návrh zákona aby prezident USA mohl "vypnout" internet při kybrútoku; není od věci tvrdit, že v roce 2010 se otevřelo ve světě nové bitevní pole: kybrprostor (http://en.wikipedia.org/wiki/Cyberwarfare).

    Wikileaks vnímám v současnosti se zdravou dávkou opatrnosti.
    December 12, 2010 v 6.18
    "Švejk zůstal sám sedět za stolem,
    a zatímco propíjel tiše pětku od šlechetného dobrodince, sdělovali si lidé na peróně, kteří nebyli při rozmluvě Švejkově s přednostou stanice a viděli jenom zdáli zástup lidu, že tam chytli nějakého špióna, který fotografoval nádraží...".
    Hle, strategické objekty existovaly dávno před WikiLeaks!
    Obava, že publikací některých objektů usnadním teroristům jejich snažení, je ukázkou toho, jak lze snadno podlehnout manipulaci. V tomto případě manipulaci "o dobru a zlu ve světě", kde Ti zlí mohou kdykoliv zaútočit na naše "strategické objekty".
    Líbilo by se mi, kdy se předmět "kritické myšlení" učil již od základní školy. :-)
    December 12, 2010 v 16.11
    Kdybychom neměli Wikileaks...
    Jiří Pehe upozorňuje na opravdu podstatnou věc, špatně ji ale interpretuje. Samozřejmě že Wikigate je dalším hřebíčkem do rakve národního státu. Není to ale jeho privatizace (a raději nechávám stranou to pohrdavé užívání výrazu "anarchista"). Národní stát je privatizován v rámci ekonomických sítí, které jsou nenávratně globální, což vede ke ztrátě jeho legitimity - moc elit, která stát privatizuje, nemá protiváhu v adekvátní veřejnosti. Právě hlasem takové tvořící se veřejnosti jsou Wikileaks. Není to tedy privatizace státu, ale DOSLOVA jeho zveřejnění. Samozřejmě moc, která to dělá, sama není úplně průhledná, kdoví jakou může mít Assange osobní motivaci; ale to je vedlejší, stejně jako je - historicky vzato - vedlejší motivace Lutherova, když přibil na vrata kostela těch 95 tezí. Nešlo ani primárně o obsah těch tezí, to nebyly moc nové věci. Šlo o ten princip vystavení moci na pranýř - a to v době, kdy ztrácela legitimitu i reálnou sílu (obojí je neoddělitelně spojeno a nelze říct, co čemu předchází). Samozřejmě následovalo období neklidu, mírně řečeno. A to platí i o dnešku, ale těžko se tomu vyhnout, protože státy jasně ukazují, že klíčové otázky neumí řešit (klima, Wall Street). Nějaké střety asi budou nevyhnutelné, současná etablovaná moc možná už promeškala šanci k reformě. I když já pořád doufám že ještě ne.

    Já bych Wikigate interpretoval v kontextu střetu mezi dvěma krajními formami globalizace: privatizující a "publikující". Momentálně jsme ohrožováni tou první, která má náskok. Kdybychom neměli Wikileaks, museli bychom si je vymyslet. Každopádně: kdo vystupuje proti Assangovi, je objektivně na straně té privatizující globalizace. Ta situace je antagonistická.

    Jinak myslet si, že zveřejnění seznamu nějakých objektů zvyšuje riziko teroristického útoku, nedává moc smysl. Pokud někdo chce spáchat teroristický útok a má k tomu zdroje, cíle si vždycky najde, je jich nadbytek. Já se spíš než zásahů tzv. strategických objektů bojím takového útoku, který by záměrně usiloval o co největší civilní ztráty. A pokud někomu půjde o tohle, nepotřebuje žádný seznam z wikileaks. Ten bude mít spíš ten efekt, že ty objekty budou víc chráněné...
    PZ
    December 13, 2010 v 12.07
    Pointa mého příspevku výše
    Uvádím pro jistotu opět pointu svého příspěvku výše.

    Pointa je, že wikileaks může být použitá jako záminka pro zahájení "války proti internetu". Viz: http://cs.wikipedia.org/wiki/Casus_belli

    Pan Štěch píše:
    "Obava, že publikací některých objektů usnadním teroristům jejich snažení, je ukázkou toho, jak lze snadno podlehnout manipulaci. V tomto případě manipulaci "o dobru a zlu ve světě", kde Ti zlí mohou kdykoliv zaútočit na naše "strategické objekty"."

    S tímto názorem souhlasím. Wikileaks poskytuje příležitost pro manipulaci veřejného mínění za účelem zavedení represivních opatření proti internetu.

    Otázka je zda příjde okamžik, kdy "svoboda internetu" ve zastoupená wikileaks skutečně páchá hmatatelné škody, se kterými "veřejnost" nemůže souhlasit a proti které je nutné "razantně zakročit".

    Více o různých takových iniciativech v USA (druhý odkaz byl nepoužitelný, takže posílám znova: http://www.washingtontimes.com/news/2010/dec/2/wave-goodbye-to-internet-freedom/ a
    http://en.wikipedia.org/wiki/Protecting_Cyberspace_as_a_National_Asset_Act

    Komentáře o seznamu strategických objektů a o rozdílech zveřejnění tohoto seznamu proti focení železničních stanic:
    http://www.opendemocracy.net/paul-rogers/america-panoptic-shiver
    http://www.bbc.co.uk/news/11932041

    Příspěvek pana Škabrahy je poměrně dobrý, s výjimkou zjednodušení typu, "kdo nejde s námi jde proti nám", cituji "Každopádně: kdo vystupuje proti Assangovi, je objektivně na straně té privatizující globalizace."

    Otázky pro panové Štěch a Škrabraha: Ma wikileaks právo například zveřejnit koordináty umístění jaderných hlavic na světě, pokud by se jím tato informace dostala?

    Jaká informace by se zveřejnit neměla a z jakých důvodů?
    December 13, 2010 v 14.34
    reakce
    Já neříkám "Kdo nejde s námi...", ale "Kdo jde s nimi..." (tj. s těmi, kdo požadují zásah proti Assangovi a svobodnému internetu; a nedefinuju žádné "nám"). Samozřejmě že státy mohou použít zveřejnění depeší jako záminku k represi. Ale to pro mě delegitimuje tu moc - záminka je totiž něco jiného než důvod, resp. je to hodně specifický důvod. Myslím, že o tomhle snad mluvit i Assange jako o svém cíli - vyprovokovat státy k přehnané reakci a tím odhalit, do jaké míry opravdu hájí "svobodu a demokracii".

    Zveřejňovat by se asi neměly takové informace, které bezprostředně mohou vést k ohrožení životů. Myslím si, že zveřejnění koordinátů jaderných hlavic by nic moc nezpůsobilo.

    Ale v principu je možné hájit Wikileaks a přitom v konkrétním případě zaujmout postoj, že zrovna tohle zveřejňovat neměli.
    PZ
    December 13, 2010 v 17.02
    Odtajovani demokratickou cestou?
    Pan Škabraha píše:
    "Zveřejňovat by se asi neměly takové informace, které bezprostředně mohou vést k ohrožení životů."

    Myslím si, že je dobře zahájit diskuse o tom co by tajné mělo být a nemělo. K této diskusí poskytuje wikileaks potřebný materiál.

    Trvale udržitelný rozvoj k otevření a odtajování informaci státu vede však přes legislativní cestou, tím že se mění zákony, které regulují co podléhá utajováním a co ne.

    Nevím zda bych podpořil návrh zákona který by upravil, že "zveřejňovat by se asi neměly" pouze "takové informace, které bezprostředně mohou vést k ohrožení životů."

    Co údaje o náboženské, politické příslušnosti, zdravotní údaje, sexuální preference?
    Měly by se zveřejnit údaje které by bezprostředně vedli ne k ohrožení životů, ale k třeba pouze k:
    (i) trvalému poškození zdraví (mučení, týrání atd.)
    (ii) finančním ztrátám jednotlivých osob (třeba ztracejí veškeré své úspory)?

    Otázkám výše chci jen poukázat na to že je složité určit, co by mělo podléhat tajemstvím a co ne, ale Assange to každopádně musí dělat.

    Zajímavý je přístup OpenLeaks, která by posouzení by nechala na médiích.

    Rozhodně bych podpořil diskusi kolem podceněného tématu o optimální míry utajování v demokratické společnosti.
    Uvítal bych diskusi o tom jak upravit zákony o utajování.
    Souhlasím s tím, že je moc jednoduché nelegitimně utajit věci ve veřejném sektoru.

    Třeba by nějáká politická strana mohla předložit návrh zákona.

    Ten jeden můj odkaz výše se neustále krátí, takže ho oddělují do dvou části: http://en.wikipedia.org/wiki/
    Protecting_Cyberspace_as_a_National_Asset_Act

    MM
    December 13, 2010 v 19.39
    Veškeré utajování je potřeba z principu odmítnout
    V jednom americkém béčkovém filmu jsem viděl scénu, kterak zkorumpovaný senátor s krví na rukou odpovídal dotěrnému vyšetřovateli několika vražd spojených s jakýmsi vládním zařízením na zpracování radioizotopů mantrou – „That’s classified“. Odvážnému poldovi nakonec nezbylo než vzít zákon do vlastních rukou a vše vyřešit stylem divokého západu. Tento poněkud plytký filmový příběh má v současných debatách o wikileaks, alespoň pro mne, zajímavý přesah.

    Pamatuji si také na jeden citát jež napsal Timothy Leary ve svých záblescích paměti (Flashbacks). Že všechno utajování je potřeba z principu odmítnout (a to byl vrchol studené války!) a snesl k tomu řádku solidních argumentů. Pokud sleduji, že debata zde se automaticky stáčí k tomu, co je ještě utajení hodné a co ne, přijde mi, že ten starý hipík Timothy měl nejspíš pravdu. Zatím jsem nepostřehl ani jediný přesvědčivý argument krom zcela obecných (někdo by mohl být zraněn, obrán o peníze atd.) který by vyvážil rizika plynoucí z existence panů „That’s classified“ stojících zcela mimo veřejnou kontrolu.
    December 13, 2010 v 22.48
    Pane Zborníku,
    sice mi, dle mého názoru, kladete otázky manipulativní (např. o koordinátech jaderných hlavic), nebo již legislativou řešené (náboženská, politická příslušnost, zdravotní data), ale pokusím se odpovědět.
    1. Nelze určit, co je zveřejnitelné a co už nikoliv - jakmile si otázku položím takto, jsem v pasti a přijal jsem "filosofii vládců" (v něčím zájmu je něco potřebné utajovat).
    2. Obava z útoku na svobodu internetu mi připadá bláhová, protože si vládnoucí skupina může přisvojit libovolnou záminku (viz odkaz p. Šímy pod jiným článkem DR). Bláhová ne proto, že by se to nemohlo stát, ale proto, že rozhodnutí o omezení svobody internetu může přijít kdykoliv a může být jakkoliv zdůvodněno.
    3. Ani mně nešlo o focení železničních stanic, pouze mi připadá simplexní děsit se při pohledu na zmiňované seznamy strategických objektů. Takový seznam může zpracovat každý, kdo se trochu zajímá o dění ve světě.
    4. Asi bych to nejvíce přirovnal k marketingové strategii FUD. Trochu pohrozit, znejistit o svobodě internetu a pochyby o správnosti kroku WikiLeaks přijdou samy.
    5. Pokud něco utajuji, dělám to proto, že buď: a/ chci někomu udělat radost (např. dárky na Vánoce), nebo: b/ proti někomu kuji pikle. Vzhledem k tomu, že varianta a/ nepřipadá v úvahu, varianta b/ nás zase vede k dobrým a zlým ve světě. A s tímto pojetím světa se nedokáži a nechci smířit.
    6. Proto je mi blízké stanovisko p. Mistríka.
    P.S. Koordináty jaderných hlavic bych klidně zveřejnil, protože ti, které to zajímá, to dávno vědí, a ty, které to nezajímá, to nechá klidnými. Nebo by Vás to rozrušilo, pane Zborníku? :-)
    SH
    December 14, 2010 v 9.00
    Zásady nejen pro kyberprostor
    Věci, které se týkají veřejnosti, by ze své podstaty měly být plně veřejnými, takže by nemělo být informací, které by o nich byly v jakémkoliv režimu utajení. Utajování bylo, je a ještě dlouho bude, jednou z podpůrných technik nadvlády. Naopak věci soukromých osob, by měly být přísně chráněny a jejich zveřejňování přísně sankcionováno, bulvár nevyjímaje.
    PZ
    December 14, 2010 v 10.22
    Komentare ke komentarum
    Komentáře k přispěvcích výše:
    Ad pana Mistříka, který píše:
    "Zatím jsem nepostřehl ani jediný přesvědčivý argument krom zcela obecných (někdo by mohl být zraněn, obrán o peníze atd.) který by vyvážil rizika plynoucí z existence panů „That’s classified“
    Komentář: Ztrata lidských životů není tedy přesvědčívý argument.
    Na štěstí máme v ČR demokracii, takže lze zákon měnit bez krvoprolití. Takový postup má tu nevýhodu, že není moc akční a že člověk musí něco vědět o zákonech týkající se utajovaných skutečnosti.
    I když je to nudné, platí totiž, že demokracie je postavená na základě politických stran které navrhují zákony. Nikdo dosuď nevymyslel lépe fungující systém vládnutí, než demokracie.

    Pan Štech píše:
    "1. Nelze určit, co je zveřejnitelné a co už nikoliv - jakmile si otázku položím takto, jsem v pasti a přijal jsem "filosofii vládců" (v něčím zájmu je něco potřebné utajovat). "
    Komentář: i pan Assange ale přijal "filosofii vládců", tím že i on cenzuruje zveřejněný materiál. Ztraty životů v důsledcích zveřejnění informace dle názoru pana Štěcha tedy, nejsou argumenty proti zveřejnění, pokud jsem ho rozuměl správně.

    "2. rozhodnutí o omezení svobody internetu může přijít kdykoliv a může být jakkoliv zdůvodněno"
    Komentář: S tím souhlasím. Ale nelze provádět "razantní změny", pokud veřejnost nevnímá, že je nutné odstranit nějáká hrozba. Tím větší hrozba tím razantnější změny. Jednoduchý zákon o akci a protireakci.

    "3. Takový seznam může zpracovat každý, kdo se trochu zajímá o dění ve světě."
    Komentář: Zkuste to.

    "4. Asi bych to nejvíce přirovnal k marketingové strategii FUD. Trochu pohrozit, znejistit o svobodě internetu a pochyby o správnosti kroku WikiLeaks přijdou samy."
    Komentář: Osobně si svou vlastní nejistotu hájím. Neexistuje nic trapnější než lidé s hybrisem. Pokud mám pochyby o "správnosti kroku WikiLeaks", neměl bych je vyslovit? Myslím si, že právě na mě zkouší pan Bureš nálepkovat strategii FUD, aby tím vzbudil pochyby o mých pochybách o správnosti kroku WikilLeaks. FUD FUD FUD :o).

    "5. Pokud něco utajuji, dělám to proto, že buď: a/ chci někomu udělat radost (např. dárky na Vánoce), nebo: b/ proti někomu kuji pikle. Vzhledem k tomu, že varianta a/ nepřipadá v úvahu, varianta b/ nás zase vede k dobrým a zlým ve světě. A s tímto pojetím světa se nedokáži a nechci smířit."
    Komentář: Zapoměl jste na variantu c/. Utajují věci abych někoho zachránil od nepřijemnosti nebo od rychlého smrti.

    "P.S. Koordináty jaderných hlavic bych klidně zveřejnil, protože ti, které to zajímá, to dávno vědí, a ty, které to nezajímá, to nechá klidnými."
    Komentář: Nedoložený a zřejmě nepravdivý výrok.

    Ad pana Hoška:
    Doporučuji navrhnout novelizaci zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů (http://www.nbu.cz/cs/pravni-predpisy/zakon-c-4122005/uplne-zneni-zakona-c-4122005/)

    Některé doporučení najdete na str 34 na: http://www.transparency.cz/pdf/zakony/studieutajinfo-prosinec04.pdf (publikace však už je pár let stará)

    Asi jsou i další zákony, které utajování regulují např. obchodní tajemnství, ale zákon výše by asi byl dobrým místem kde začít pracovat pro otevřenější společnost demokratickou cestou.
    December 19, 2010 v 12.53
    Pane Zborníku,
    už nechci se zpožděním reagovat na Vaši odpověď, myslím, že základní rozdíl je ve vidění světa, proto se naše úhly pohledu liší. Nepovažuji to však za podstatné.
    K Vašemu tvrzení o koordinátech jaderných hlavic: skutečně je neznám, ale přemýšlím. Pokud jaderná doktrína USA předpokládá, že po prvním, nečekaném úderu zlikviduje kolem 90% jaderného arzenálu Ruska, vč. umístění v betonových silech, potom domýšlím, že nebudou střílet "naslepo".
    PZ
    December 30, 2010 v 10.21
    Skody, ktere wikileaks pusobilo
    níže posílám jeden příklad škod, které wikileaks, perfektně načasovaně páchalo.
    Tyto škody jsou větší než přínos "odhalení" diplomatických kabelů, se kterými wikileaks prišel.
    Pokud bych chtěl odstřelit připravovanou legislativu, postupoval bych podobně.

    Jedná se o whistleblower bill, kde kvůli wikileaks se vyškrtla ochrana oznamovatelů korupce a nekalých praktik v amerických tajných službách:

    Cituji článek ve washington post:
    The aim of the legislation was to bolster incentives for federal
    workers to put a halt to wrongdoing by making protected disclosures to
    their superiors, Congress or the public. Those who work at borders,
    airports and nuclear facilities, as well as law enforcement agencies
    such as the FBI, would be among those covered.

    The Obama administration initially sought to include national security
    and intelligence employees and won bipartisan Senate support for doing
    so, but the part of the bill that covered them was stripped by
    supporters in recent days after House Republicans expressed concern
    that it might encourage disclosures comparable to the WikiLeaks publication of U.S. diplomatic cables.
    http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2010/12/22/AR2010122206248.html

    Psal jsem původně:
    Otázka je zda příjde okamžik, když "svoboda internetu" zastoupená wikileaks skutečně páchá hmatatelné škody, se kterými "veřejnost" nemůže souhlasit a proti které je nutné "razantně zakročit".

    Okamžik již přišel jeví se. Nejednalo se však o svobodu internetu, ale o svobodu oznamovatelů v tajných služeb.
    Skutečně perfektní načasování.
    Škody by však mohly být větší, možná i budou.
    + Další komentáře