Mario Vargas Llosa hovořil o politické síle literatury

Jakub Vaníček

Ve svém projevu ke Švédské akademii peruánský laureát Nobelovy ceny zdůraznil, že příběh je základem zdravé společnosti. Vyjádřil se i k problému kolonizace a neúspěšné emancipace lidí žijících v zemích Latinské Ameriky.

Peruánský nositel Nobelovy ceny za literaturu Mario Vargas Llosa vzdal hold krásné literatuře a její schopnosti inspirovat čtenáře. Zdůraznil, že příběhy je nutí k projevům odporu a politickým akcím. Učinil tak během své přednášky k Nobelově komisi, kterou nazval Chvála čtení beletrie.

Vargas Llosa získal Nobelovu cenu za literaturu v říjnu tohoto roku. Švédská akademie ocenila jeho schopnost „kartograficky zachytit strukturu moci a ostře vykreslit scény odporu, vzpoury a porážky“. Llosa ve svých románech někdy zobrazuje politické prominenty jako například jihoamerického diktátora Trujilla v románu Kozlova slavnost (2000). Během své přednášky například sdělil, že si často pokládá otázku, zda psaní není v některých zemích jakýmsi luxusem solipsistů. I Peru patří mezi země, kde žije velmi mnoho chudých a negramotných lidí, a kultura je zde výsadou jen několika málo jednotlivců, řekl Llosa.

Podle Llosy je nutné si uvědomit, že schopnost fikce je základem zdravé společnosti. „Bez dobrých knih bychom byli horší než ve skutečnosti, více poslušní, klidní a submisivní — kritický duch, onen motor pokroku, by přestal existovat.“ „Stejně jako psaní i čtení je protestem proti nedostatkům, jež nás v životě skličují. Pokud v knihách čteme o něčem, co nám ve skutečnosti chybí, zjistíme, že náš život není schopen nás uspokojit a snažíme se věci napravit.“

Svůj názor na stále aktuální schopnost literatury Llosa potvrdil z vlastní zkušenosti: musel totiž souhlasit s tím, aby jeho dnes již klasický román Město a psi (1963) byl nejprve cenzurován a teprve poté vydán v tehdejším frankistickém Španělsku. Restriktivní praktiky namířené proti Llosově románu ukázaly, že španělský režim je ve své podstatě tyranií a že se diktátoři moci příběhu velmi obávají. „Ať ti, kdo pochybují o tom, že literatura není jen snem o kráse a šťastném životě a že nás dokáže upozornit na všechny druhy politického útlaku, nám vysvětlí, proč režimy kontrolující chování občanů od kolébky až do hrobu se obávají literárních textů, cenzurují je a dohlíží na práci nezávislých spisovatelů," prohlásil dále Llosa.

Llosa ve svých románech reflektuje politický vývoj v Latinské Americe během posledních desetiletí. Poukázal například na pokračující zneužívání tohoto kontinentu a jeho obyvatel — to je také téma jeho posledního románu o životě Sira Rogera Casementa, britského diplomata, který vyšetřoval případy porušování lidských práv v Peru a Kongu.

„Když jsme před dvěma sty lety získali nezávislost na Španělsku, ti, kdo se chopili moci v bývalých koloniích, nechtěli napravovat staré křivdy a budovat spravedlivou společnost. Jejich chování bylo stejně chamtivé a bezohledné jako to, jímž prosluli španělští dobyvatelé. Jeho dravost tyto země ničí. A přiznejme si otevřeně: za dvě století emancipace domorodého obyvatelstva neseme zodpovědnost my a my jsme v této roli také zklamali,“ řekl Llosa během svého projevu.