Zemřela výtvarná umělkyně Olga Čechová

Věra Jirousová

Na konci listopadu opustila ve věku osmdesáti pěti let výtvarnou scénu grafička a ilustrátorka, členka umělecké skupiny Trasa.

Tvorba Olgy Čechové vychází z kresebného projevu. S ním souvisejí i citlivé linie grafiky, která se stala její nejvlastnější doménou. Autorka vytvářela své grafické listy nejčastěji technikou suché jehly. Fantazie a intimní výraz autorčiných prací na papíře jsou také blízké poetice jejích lyrických básní.

Olga Čechová (1925 v Brně) studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Základ jejího díla tvoří volná grafika a tematicky propojené grafické cykly s motivy imaginárních příběhů. V roce 1960 se stala členkou skupiny Trasa a od roku 1967 působila ve výboru Svazu českých umělců grafiků Hollar Praha.

V šedesátých letech se připojila k autorům, kteří se věnovali fenoménu těla a rozvíjeli formy Nové figurace. Zúčastnila se mnoha výstav, kde prezentovala své práce, a získala řadu ocenění v rámci mezinárodních přehlídek grafiky a ilustrací, výstav ex libris anebo v expozicích české grafiky v zahraničí.

Významnou částí díla Olgy Čechové se staly ilustrace, v nichž prokazuje značnou empatii pro poezii a osobitý talent provázet verše básníků metaforickými významy; je autorkou ilustrací například k básnické sbírce Vladimíra Holana Na sotnách (1968) anebo knihy veršů Jaroslava Seiferta Koncert na ostrově (1986).

Od doby studií Olga Čechová ilustrovala rovněž řadu knížek pro děti. Více než padesát let spolupracovala s časopisy Sluníčko a Mateřídouška. Od roku 1960 vytvořila ilustrace pro více než sto třicet dětských knih vydaných nakladatelstvím Albatros.

Spolupracovala také s kresleným filmem ve studiu Barrandov, kde tvořila animované filmy a dětské seriály. Od studijních let se věnovala volné grafice (dřevoryt, suchá jehla, litografie) spolu s poezií, která má důvěrnou povahu privatissima.

V osmdesátých letech připojila ke svým kresbám a grafikám asambláže, v nichž se projevuje hmatová kvalita formou textilních reliéfů. V cyklu Ovázané (1984) použila obvazovou gázu, k originálním asamblážím se vracela i v průběhu devadesátých let, kdy nabyly významu osobitých sdělení.