Předposlední letošní číslo literárního obtýdeníku Tvar (č. 20) je částečně věnováno tématu angažovaného umění. Redaktoři Tvaru obeslali některé mladší autory poezie, aby se vyjádřili k otázce, jaký vztah má angažovaná literatura k jejich tvorbě. Ankety se zúčastnil například Adam Borzič, Jonáš Hájek, Jakub Řehák a Jan Těsnohlídek ml., který na otázku odpověděl textem nazvaným „rasistická poezie“. Z většiny otištěných reakcí bohužel vyplývá, že angažované umění je u nás chápáno velmi vágně — viz odpověď Jakuba Řeháka: „Angažovaná, tedy osobně účastná literatura je asi každá, v níž tvůrci o něco jde.“

K jistému vyjasnění tohoto pojmu by v praxi mohla prospět jednak kritika Karla Pioreckého na dlouho očekávanou sbírku Jonáše Hájka Vlastivěda, jednak rozsáhlá esej Michaela Hausera nazvaná Proč potřebujeme angažovanou poezii? Oba texty jsou taktéž publikovány ve Tvaru.

O velmi tenké linii spojující literaturu a sociologii ve Tvaru v lehce ironickém tónu hovoří Jan Keller. „Sociologie se snaží zjistit, kam společnost směřuje, a nijak zvlášť se jí to nedaří. Naprosto přesně však zachytili směřování společnosti velcí romanopisci (…). Kdyby sociologové více četli romány, grantové agentury by ušetřily hodně prostředků na výzkumy. Vnímavější čtenář-sociolog by totiž s překvapením zjistil,co všechno už není nutno pracně odhalovat.“

K tématu angažované poezie přispěl svými texty i básník, prozaik a performer Milan Kozelka.