Legalita kontra legitimita a etika

František Kostlán

Spor o vládnutí na pražské radnici se pohybuje kolem dvou zásadních věcí, a sice kolem legitimity a představy o tom, co je a co není demokracie. Debaty, které se celou věc snaží řešit pouze na půdě legality, jsou velmi zjednodušené, a tudíž o věci mnoho nevypovídají.

Byl jsem se podívat na demonstraci proti vzniku koalice ODS a ČSSD v hlavním městě, která se odehrávala před radnicí, na Mariánském náměstí. A poté jsem sledoval vysílání ČT24 a nevycházel jsem z údivu. Ve studiu seděli tři komentátoři ze třech médií a tvářili se, jako by někdo upíral ODS a ČSSD to, že jejich zastupitelé byli zvoleni demokraticky, a tudíž i legálně, nebo že by někdo popíral, že koalice obou stran je legální.

Ve skutečnosti bylo téma legality zcela na okraji a zmiňovali jej pouze jednotlivci, většinou straníci z TOP 09, kterým jde taktéž o vládnutí. Na demonstraci snad ani jednou z řečniště (od lidí z nevládních organizací) nepadlo, že na vládě se musí v každém případě podílet vítěz voleb, tedy TOP 09. Legální je jakákoli koalice, jejímž členům se podaří sjednat většinu, otázkou ovšem je, zda je to v dnešní situaci legitimní a etické.

Tři rozumbradové, jeden z České televize, která vůči vládnoucím politikům dlouhodobě pěstuje rektální alpinismus, druhý ze stranického tisku ČSSD (Právo) a třetí ze stranického tisku ODS (Lidové noviny) se tu plácali po ramenou s tvrzením, že demonstranti nejsou demokraté, protože hlučením brání tomu, aby zastupitelstvo mohlo jednat. Jména novinářů nejsou důležitá, protože mezi těmi, kteří okupují komentátorská stanoviště mainstreamových médií, není v zásadě žádný rozdíl. Spolehlivě posouvají věci tam, kde jejich podstata neleží ani náhodou. Namísto aby dělali novinařinu, dělají politiku. A když už kritizují, tak jejich kritika vypadá jako vnitrostranické rozmíšky kritizují na způsob vnitrostranické opozice, nikoli z pozice nezávislých pozorovatelů.

Oproti zmíněným komentátorům měli demonstranti jasno: stáčet téma pouze na jeden z několika jeho aspektů a ostatní upozadit nemá smysl. Řečníci zpochybňovali jednak legitimitu této koalice: Nelíbilo se jim jednání ČSSD. Její lídr Jiří Dienstbier (který se zachoval poctivě i po volbách) před volbami opakovaně říkal voličům, že jeho strana v žádném případě s ODS do koalice nepůjde, protože ta je na to příliš ušpiněná. Povolební vyjednavači ČSSD nebrali na tento předvolební vzkaz voličům, který jejich straně pomohl k nejlepšímu dosavadnímu volebnímu výsledku v Praze, ohled. A aby mohli koalici dotáhnout do konce, vymysleli si vyjednavači obou stran, že 90 procent jejich programů je totožných.

Právě tak je legální rozparcelování Prahy na sedm volebních obvodů, protestující si ovšem myslí, že to není legitimní a etické, protože se tak ODS a ČSSD předem zbavily konkurence (menších stran). I proto na demonstraci od jednoho z řečníků padlo (interpretuji), že nebýt tohoto čistě účelového kroku, nikdy by nemohlo k uzavření koalice ODS a ČSSD dojít.

A druhak řečníci a to všichni, bez výjimky zpochybňovali politickou kulturu a morálku pražské ČSSD a ODS, zpochybňovali oficiální důvody, které ke vzniku staronové koalice údajně vedly. Hlavní důvod k protestům spočíval v tom, že nevěří v možnost nápravy obou stran, které zde po několik volebních období předváděly korytářství a zkorumpovanost takové síly, až nechtěně přejmenovaly Mariánské náměstí na náměstí Mafiánské.

„Má v Praze vládnout fronta národního rozkrádání?" ptal se například David Seibert ze sdružení Vyměňtepolitiky.cz a právě v této otázce spočívala podstata věci. (Viz Listopadová výzva pražským zastupitelům.) Odpovědí mu bylo hromové volání: „NE!" Demonstraci ovládla hesla „Praha není Palermo!“, „90 % shody. Jde jim jen o podvody" nebo nápis „Plán rozvoje Prahy", k němuž byl přimalovaný tunel.

Komentátoři a pražští politici z ODS a ČSSD (kromě Dienstbiera) na straně jedné a představitelé občanské společnosti na straně druhé se v průběhu dne také nepřímo přeli, co je demokratické, a co nikoli. A názory se kryly s popsaným přístupem každé ze zúčastněných stran k problému. Legalisté (komentátoři a politici) spatřují v demokracii pouhý mechanismus zastupitelé ODS a ČSSD byli zvoleni demokraticky, vše je tedy legální, a není proti čemu protestovat. Naopak legitimisté si představují, že demokracie má nějaký obsah, který ve zkratce označují jako politickou kulturu, etiku a následnou legitimitu konkrétních kroků.

Tento střet se odehrával na pozadí konkrétního dění. Bohuslav Svoboda dopolední odchod demonstrantů z jednacího sálu glosoval slovy, že doufá, že se pořádně posilní, aby mohli znovu předvést, jak v jejich podání vypadá demokracie. Demonstranti tedy nesmějí při jednání zastupitelstva dávat najevo, že se jim něco nelíbí, protože to není demokratické legálně zvolení zástupci voličů nemohou jednat. Podle této legalistické logiky by  například nebyla demokratická obstrukce ze strany opozice.

Pavel Bém, za něhož se odehrála i kauza Openkrad (Opencard), se zase cítil natolik silný v kramflecích, že poučoval ostatní, co vlastně demokracie obnáší: „Demokracii bychom měli, teď ještě nějaké ty demokraty. Jestlipak víte, kdo to řekl? Neřekl to nikdo jiný než Tomáš Garrigue Masaryk. Musíme se demokracii učit. Toto jednání zastupitelstva je legitimní, ale není důstojné a vkusné.“

Protistrana si ovšem představuje demokratickou praxi jinak. Několik řečníků vyslovilo krom jiného i tyto myšlenky:

  • Uzavřením koalice dali politici ODS a ČSSD najevo, že pohrdají základními principy demokracie.
  • Je to morální? Vznikl kartel — spojily se dvě firmy, které brání „přístupu na trh“ firmám jiným.
  • Demokracie je podle politiků to, že voliči smějí jednou za čtyři roky vhodit lístek do urny a pak už nesmějí dávat najevo své názory a nespokojenost.

Po obědě se demonstranti chtěli vrátit do jednacího sálu, ale málokdo z nich se dovnitř dostal. Noví mocipáni je nechali mrznout, vypisovat přihlášky a všelijak je zdržovali, aby se jich do jednacího sálu dostalo co nejméně a pokud možno co nejpozději. Některé z nich poté pustili k mikrofonu, aby mohli říci, co mají na srdci. Každému na to dali dvě minuty. Takovému postupu se v historii říkalo různě, například „politika cukru a biče“ nebo „chléb a hry“. Nikdy se však neoznačoval výrazem „demokracie“.

Není třeba dělat si nějaké iluze, že by snad petice a demonstrace něco dokázaly ovlivnit. Dokud lidé budou mafiány volit, dotud budou mafiáni vládnout. Tečka.

Je ovšem dobré, že si pozvolna vznikající občanská společnost dokáže uvědomovat sama sebe a že lidé jsou ochotni mrznout za věc, kterou pokládají za správnou. Neodmyslitelně to patří k demokracii k té demokracii, která sama sebe nechápe legalisticky (jako pouhý mechanismus), ale která má nějaký obsah.

    Diskuse
    SH
    December 1, 2010 v 10.18
    Poznámka obecnější.
    Jakmile v politické soutěži skončila éra masových stran, začala v zastupitelské demokracii reálná mafiánská éra. Předseda je považován za vůdce, jeho nejbližší okolí za klan rozdělující své lidi na důležité pozice ve státě, ekonomice a dalších sférách či konkrétních institucích, až po Ústavní soud. V každé obci je ve straně jen o málo víc lidí, než kolik je jejich zapotřebí na ovládnutí obce. Klientelismus je všudypřítomný, od obcí přes kraje po stát. Systém zastupitelské demokracie nejenže vygeneroval strany malého počtu členů, ale vytvořil úzkou vrstvu profesionálních politiků, závislých na příjmech z politické činnosti, ať již volené, či aparátnické. Tato vrstva sama sobě určuje platy, další prebendy, ale především celý právní systém vytváří především ke svému prospěchu a podle svých soukromých zájmů. Ta naše dokonce veškeré veřejnosti nadiktovala i Ústavu. V takto vytvořeném systému by i andělé „padli“, nadtož lidé z masa a kostí. Z mého pohledu je proto jakékoliv apelace na etiku mimo mísu. Je bezpodmínečně nutné začít měnit, až úplně změnit systém. Dostat vrstvu, ba až vládnoucí třídu politiků, pod opravdovou kontrolu jediného mocenského suveréna ve skutečné demokracii. V takové demokracii, kde sousloví zastupitelská demokracie bude opět protimluvem, jako u prvotních demokracií světa.