S Bludičkami přestává ČT bloudit, Pavlásková rovněž

Ivo Bystřičan

Původní dramatická tvorba České televize není zrovna tím, na co by divák s napětím čekal. Nová trojdílná série Bludičky je ale krokem vstříc roli, kterou by televize veřejné služby měla plnit. Jak tematicky, tak i řemeslně.

Přestože se původní dramatické tvorbě ČT i přes značnou nákladnost intenzivně věnuje, kritický divák z výsledků na obrazovce k radosti moc důvodů nemá. Nekonečný seriál Vyprávěj je rozbředlý a špatně dotahuje i scénografii socialistického retra, Kriminálka Staré Město je spíše parodií žánru, stejně tak Ach, ty vraždy, kde Jiřina Bohdalová imituje oblíbené To je vražda, napsala. Třináctidílná Cukrárna je potom téměř bez děje a hlavně bez energie, staví leda na známých hercích.

Těžko by se pak byť i letmý znalec poměrů na obrazovce mohl nějak zvlášť těšit na nějakou další sérii. Zvlášť, když ji režírovala Irena Pavlásková, jíž se povedlo natočit vynikající film naposledy v roce 1989, Čas sluhů. Od té doby šla tvorba strmě dolů, přičemž na dno narazila hrůzostrašným Bestiářem v roce 2006 a tři roky poté ve sterilní komedii Zemský ráj to na pohled. Bludičky, které vznikly v produkci ČT, nenadějnou trajektorii tvorby Ireny Pavláskové lámou.

Přitom se jedná o filmařsky nebezpečnou látku. Bludičky se zabývají dramatem v prostředí dětského domova. Právě prostředí totálních institucí, jako je dětský domov či třeba kriminál, bývá v našich filmech nejzoufaleji ztvárněnými prostředími, s topornými dialogy, a neautenticky jednajícími postavami. Důvod je jednoduchý. Málokterý filmař vyrostl v děcáku, nebo pobýval v kriminále, či se alespoň pohybuje mezi lidmi, kteří s tím mají osobní zkušenost. Nebo nejsou peníze na pořádné rešerše. Scenárista Ivo Pelant a režisérka Pavlásková to ale zvládli.

Tedy minimálně první díl je slibný. Sourozenecká trojice vyrůstá v děcáku. Animálnější Eva brzy pláchne a hledá ji policie, senzitivní Adam v den osmnáctin odchází k matce, alkoholičce, které zájem o něj spíš jen předstírá, a nejvyspělejší Marie chodí s vychovatelem z domova, přičemž si pomalu začne i s architektem, který má budovu domova revitalizovat. Všechny tři pojí silné pouto, stejně jako jsou chtě nechtě připoutáni k instituci domova s jeho specifickými hodnotami, etikou a komunikačními vzorci.

Pavláskové se daří budovat charaktery, stejně jako prostředí, které pro společnost zůstává neviditelné. Po potenciálních karikaturách zde není ani stopy, a to ani v případě postav, u nichž to bývá běžné — u vychovatelů v děcáku, u matky alkoholičky a u jejího přítele — trosky. Spolu se zvládnutou scénografií interiéru děcáku, který byl podle titulků natáčen, zdá se, ve skutečném prostředí DD, a bytu matky, důsledně vystiženém jako špinavá díra někoho, kdo už se o sebe dávno přestal starat, působí děj jako realistická sociální sonda.

Civilnímu herectví, které režisérka Pavlásková bravurně zvládá zvlášť u dětských a mladistvých herců, a celistvě vystiženému problému života ve státní instituci nahrazující rodiče vychází vstříc i pojetí obrazu. Ruční kamera se pohybuje s dokumentaristickou nevyumělkovaností, působí přirozeně a podtrhuje realistické ztvárnění problému, který je v naší společnosti ožehavý, aniž by přitom byl skutečně intenzivně diskutován.

Silnou stránkou dramatu tří sourozenců v Bludičkách je, že Pavlásková jejich příběh propojuje s děním v domově — ten jí neslouží jen jako atraktivní kulisa. Bez přílišné doslovnosti tak dokáže vyjevovat tíživé problémy situace života v instituci. Neváhá ani skrze přirozené situace tvrdě kritizovat nefunkční systém adopcí v České republice.

Seriál Bludičky se jeví jako tvar, který by Česká televize měla divákům nabízet především. Zabývá se společenským tématem, a při vší řemeslné zručnosti a schopnosti vystavět drama tím vytváří i onu „zábavu.“ Bludičky jsou však důkazem, že ona zábava nemusí být nutně přihlouplá a může se důrazně vyjadřovat k záležitostem, které se nás aktuálně týkají.

První díl Bludiček nazvaný Pád důvěry se snad brzy objeví v i-vysílání České televize, zbývající díly odvysílá ČT1 5. prosince — Dům na půl cesty, a 12. prosince — V zájmu dítěte.

Bludičky. Režie: Irena Pavlásková. ČR, 2010, 3 x 84 minut.