James Hansen: Kodaňský krach skýtá naději

Přední světový klimatolog James Hansen předvídal, že kodaňská konference skončí krachem, ale na rozdíl od ostatních se ho nebál: předvídal, že potřebná dohoda zde nevznikne a kolaps pokládal za šanci vrátit se k poctivosti. Co říká dnes?

(len)

29.12.2009 15:45

387059338_a1bcf62eef_o

Kodaňský protokol by byl beztak jen cár papíru, klima je třeba chránit úplně jiným mezinárodním ujednáním, tvrdí James Hansen. Foto melancholic optimist, flickr.com

Jeden z nejuznávanějších světových klimatologů James Hansen v neděli uveřejnil v britském týdeníku Observer stať, ve které vítá krach kodaňských jednání jako příležitost zcela opustit dosavadní neúčinný systém boje proti klimatickým změnám a nahradit jej systémem zbrusu novým.

Hansen především upozorňuje na nevhodnost tak zvaného „cap and trade“ („stanov strop a obchoduj") systému, který zavádí obchodování s emisními povolenkami. „Pokud chceme opravdu vyřešit klimatické změny, nemůžeme dělat takovéto kompromisy,“ píše Hansen. Systém povolenek přirovnává k církevním odpustkům. „Novodobí hříšníci v podobě rozvinutých států platí za nadměrné množství emisí, které ročně vypustí, penězi určenými na odstraňování škod, které tím způsobí."

Státníci z chudých zemí, kteří se rozplývali nad příslibem sto milard dolarů, podle Hansena zrazují příští generace ve svých zemích. Částka je navíc podle něj iluzorní, neboť Spojené státy by musely platit o sedmnáct miliard ročně víc, Rusko třeba sedm milard, o Číně nemluvě, a podle Hansena je evidentní, že pražádná šance přimět tyto země k vyplácení takových částek neexistuje.

Takové řešení navíc podle Hansena ignoruje základní poznatek vědy o klimatu, že vypuštěný kysličník uhličitý zůstane v atmosféře po tisíciletí. Úsilí je tedy nutné zaměřit na bleskurychlý přechod k nefosilním palivovým zdrojům.

Takzvané cíle budoucího snižování emisí, ať už jsou takzvaně právně závazné, anebo ne, jsou tedy v Hansenových očích „čirým nesmyslem", dokud fosilní paliva zůstanou nejlevnějším zdrojem energie. „V Kjótském protokolu se odráží podvod našich vlád, které nenašly odvahu postavit se uhelnému průmyslu," píše Hansen pro Observer.

Kjótský protokol měl podle Hansena ten paradoxní účinek, že se emise z fosilních paliv od jeho přijetí nadále zvyšovaly rychleji než dříve. Několik průmyslově vyspělých zemí snížilo své emise, nižší poptávky po uhlí vedly ke snížení ceny paliv, spalovalo se ho tedy větší množství v jiných chudších zemích, odkud se pak totéž zboží vozilo do zemí průmyslově vyspělých. Zatímco před Kjótem se emise zvyšovaly meziročně o 1,5 %, po Kjótu o tři procenta, uvádí Hansen.

„Pokud někoho zájímá osud planety, bude muset uznat, že Kjótský protokol či zamýšlený Kodaňský protokol jsou bezcenné cáry papíru. Dokud zůstanou fosilní paliva nejlevnějším zdrojem energie, někdo je někde bude spalovat." To je také okolnost, která jasně ukazuje, kde leží řešení, vysvětluje Hansen.

Lidé budou muset opravdu změnit svůj životní způsob, mezinárodní společenství bude muset spolupracovat, bez nových technologií se neobejdeme a budeme se muset zabývat i tak obtížnou otázkou, jako je populace. Pokud chceme problém vyřešit, cena fosilních paliv se bude muset zásadně zvýšit.

Pokud se ovšem do ceny fosilních paliv zahrnou jejich společenské náklady, obnovitelné zdroje energie začnou vycházet jako řešení výrazně levnější, argumentuje Hansen. Řešení musí být poctivé, mít páteř a jasný mezinárodní rámec.

Hansen navrhuje zavedení poplatku z uhlí i ropy, který by se vybíral přímo v dole, u vrtů a dovozních přístavech. Příjem by se kompletně rozděloval lidem jako jejich základní příjem, kompenzoval by zvýšené náklady na zboží a služby závislé na fosilních palivech a podněcoval přechod k ekonomice založené na obnovitelných zdrojích. Hansen vysvětluje, že se jedná o metodu daňově neutrální a pro veřejnost zřejmě přijatelnou, neboť jakékoli zvýšení uhlíkových oplatků by se kompenzovalo zvýšením uhlíkového základního příjmu.

Hansen se zabývá rovněž otázkou mezinárodního rámce, který by takové uspořádání musel provázet. Vysvětluje, že uhlíkové polatky jsou pro Čínu výhodnější než systém obchodovatelných povolenek. Hansen se shoduje s analytiky, že pro záchranu klimatu je základní dohoda mezi Čínou a Spojenými státy, tvrdí ale, že na tomto principu se obě země mohou snáze shodnout a podle Hansena by byl přijatelnější i pro Japonsko a Evropskou unii.

Navrhuje, aby země, které na systém nepřistoupí, byly zatíženy obchodními uhlíkovými cly a argumentuje, že současná pravidla Světové obchodní organizace taková opatření již umožňují.

Získané fondy by podle Hansena mohly umožnit mezinárodní podporu opatřením v chudých zemích, která by je stimulovala k rozvoji, jenž by v sobě důsledně zahrnoval princip ochrany klimatu.

Další informace:
Common Dreams Copenhagen Has Given Us the Chance to Face Climate Change With Honesty


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.