V posledním sloupku jsem psal o tom, že není možné, aby státy vyhlásily bankrot. Podobné je to v České republice dosud i s obcemi, ale také se státními institucemi. Tento nedostatek se rozhodla vláda odstranit. To by samo o sobě byl záslužný krok.

Tento bohulibý záměr má však své veliké ale. V tomto případě vláda navrhuje, že nad zadluženou obcí bude vyhlášena státní kuratela a bude spravována vládou jmenovaným úředníkem.

Už tento krok sám o sobě v obecné rovině znamená, že je zde porušeno naše právo volit své zastupitele na obecní úrovni. V praxi pak jde o to, že vláda ve spojení s kmotrovskou kapitalistickou mafií takto může nechat zbankrotovat kdejakou obec i statutární město.

Stačí zorganizovat dostatek dotací, přislíbit dofinancování, nasmlouvat spřátelené firmy. A pokud se občané v obci nebudou chovat podle požadavků vlády, stačí už jen zrušit dofinancování, město bude muset vracet dotace, a kmotři podají návrh na konkurs. A vláda převezme řízení.

Toto se zrodilo v lůně Nečasovy vlády. Ale tato myšlenka jde zcela proti smyslu insolvenčního práva a proti jeho moderním trendům. Většina zemí dnes upravuje insolvenční právo tak, aby chránilo především ty nejohroženější — zaměstnance/občany — u nás se jim jejich práva po sto letech snížila! Insolvenční procedura také směřuje především k revitalizaci skrze restrukturalizaci, nemá tedy primárně za úkol podnik zlikvidovat.

Tak by to mělo být i s obecními a veřejnými bankroty. První podmínkou musí být, že nebude v žádném případě ohrožena jejich suverenita. Dále nesmí vypořádání dluhů ohrozit základní funkce obce, její povinnosti a úkoly.

Jako příklad může sloužit kapitola 9 z insolvenčního zákona USA, která na základě desátého dodatku ústavy Spojených států dává možnost obcím vyřešit jejich zadluženost. Práva věřitele jsou tu srovnány s právy obyvatel obce. To samozřejmě zvyšuje odpovědnost věřitelů poskytovat půjčky i odpovědnost zastupitelů, kteří v případě oddlužení ztrácejí kredit nejen u voličů, ale i u podnikatelů.

Česká legislativa se rozhodla vydat jiným směrem. Politické partaje mohou klidně donekonečna zadlužovat obec u svých podnikatelských kmotrů, kteří jim platí volební kampaně. Podle Kalouska nemusí mít strach, protože pokud nebude na placení, zaplatí to obyvatelé obce třeba tím, že budou muset platit vyšší daně. Navíc pokud vyhraje v obci strana, která se Kalouskovi nelíbí, nemůže na ni takto snadno uvrhnout kuratelu a jako správce tam dosadit třeba bývalého starostu, který dluhy nadělal. Takhle si naše pravicová vláda představuje demokracii.

Politici a podnikatelé nadělají dluhy, volič to zaplatí a ještě za to přijde o volební právo. Je neuvěřitelné, na co všechno modří nepřijdou. Jedno je jisté. S demokracií to jde z kopce a experimenty, kterými se pravice v posledních dekádách snaží rozvrátit cokoli funkčního, nabírá neuvěřitelných obrátek.

Obce potřebují bankrot. Nikdo nepotřebuje pravicové ani levicové experimenty. Pojďme se zamyslet nad tím, co funguje jinde, co fungovalo dlouhá léta a zkusme to uzpůsobit našim podmínkám. Česká touha spasitelská spojená s představou, že naše nápady zachrání svět, nás už přivedla do dostatečných malérů.