Přístup údajně demokratických politiků na různých úrovních k rasistům se pozvolna mění. Nejenže se od nich nedistancují, ve větší míře než dříve s nimi spolupracují, či dokonce s nimi sympatizují a nebojí se to dát najevo. Politici jsou přitom v tomto ohledu nejviditelnější veřejné osoby, jejich chování má mnohdy normotvorný účinek.

Daniel Volák z ODS se po volbách přesunul z místa litvínovského starosty do opozice. Jeho prvním počinem byla návštěva mítinku Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS). Vůdce Vandas tu se svými soukmenovci vzpomínal na zlaté časy, kdy se zde k útoku na Romy sešlo několik stovek rasistů. Jako své první opoziční gesto si Volák zvolil kritiku staronového starosty Milana Šťovíčka, že se na pochod DSSS nepřišel ani podívat. „Je to nezodpovědný přístup,“ horlil ten samý Volák, který si ještě jako starosta pochvaloval spolupráci s tzv. osadním výborem v litvínovském Janově, v němž byli i sympatizanti neonacistické Dělnické strany, kteří zmíněné rasisty v roce 2008 do Janova pozvali, aby svým romským sousedům ukázali, zač je toho loket.

Lidovci si pro změnu do svého čela zvolili Pavla Bělobrádka, klon Jiřího Čunka, jemuž dělá problémy rozlišovat, co je rasistické, a co nikoli. Na svém blogu se v roce 2007 vyznal ze svého obdivu ke skinheadské skupině Orlík (Daniel Landa, David Matásek). Bělobrádek nepovažuje Orlík za skupinu nacistickou a rasistickou. Zatímco v prvním případě má pravdu (Orlík nebyl neonacistický, ale nacionalistický), ve druhém nikoli. Orlík byl zjevně rasistickou kapelou, která krom jiného ve svých textech vyzývala k násilí. Viz kultovní píseň českých rasistů Bílá liga:

„Kdo nám to sem z palmy spad?/ černý voči, černý tělo, to neni můj kamarád/ Bílá liga Bílá síla/ Morálku maj jinou, vychování taky/ jak my nikdy nebudou, nevěř na zázraky/ a za křivý slovo to tě nožem pobodaj/ tak proč nám sem zabijáky posílaj?/ Bílá liga Bílá síla…“

Bělobrádek pro iDNES.cz sdělil, že s tímto textem nesouhlasí: „Nejsem rasista ani nacista, jsem křesťan. Ve třinácti šlo hlavně o hudbu a nerozlišovali jsme mezi punkem a oi." Ovšem na svém blogu píše doslova toto: „...než se kromě Orlíku objevily další kapely a skupinky, které byly opravdu rasistické a nacistické.“ S textem písně Bílá liga tedy prý nesouhlasí, ale za rasistický jej nepovažuje. Naskýtá se logická otázka, proč s ním nesouhlasí, když jej za rasistický nepokládá. A navíc: i Čunek se prezentoval jako křesťan.

Takovýto přístup politiků se množí geometrickou řadou. Jen namátkou pár příkladů z poslední doby: Vedle již proslavených xenofobně-populistických předvolebních výpadů některých místních buněk ČSSD můžeme zmínit například starostu Krupky Milana Puchara (ODS), který již před volbami oznámil, že chce po volbách spolupracovat s DSSS.

Karel Schwarzenberg se zastal Jiřího Jezerského, který proslul tímto výrokem na adresu Romů: „Vystavte mi potvrzení, že mohu mít střelnou zbraň a že mi dáváte svolení, abych to vystřílel, a já to půjdu udělat.“ Pro Schwarzenberga bylo důležité, že soud Jezerského osvobodil (sic!), etický rozměr věci zcela pominul.

Prezidentův vicekancléř Petr Hájek se postupně propracoval k ultrakonzervatismu. Přenosy České televize z procesu se žháři z Vítkova mu připomínají informování o politických procesech v 50. letech. Tresty pro vražednické žháře mu připadají fantasmagorické. Sympatizuje s krajně konzervativní akcí D.O.S.T., kterou vedle konzervativně laděných lidí, včetně několika poslanců ODS, a ultrakonzervativců podepsalo i několik pravicových extremistů. Ve své zdravici (skutečně to takto nazval), kterou zaslal jedné z demonstrací akce D.O.S.T., krom jiného píše:

„S každým z vás by následně pokrokoví novináři, to jsou skoro všichni, udělali nejméně tři rozhovory, interpelovali by nějaké poslance, zvláště ty pokrokové. A brzy by se měnily také zákony. To byste však museli být přinejmenším veselí homosexuálové nebo rozzlobené sufražetky, levicoví radikálové, takřečení antifašisté, nebo alespoň kapličtí knihovníci, otvírači hrobů německých obětí české zvůle či věrozvěstové eurounionistického ráje pod berlínsko-bruselským protektorátem. Prostě pokroková elita národa!“

Jak vidno, Hájek i ostatní ultrakonzervativci to nemají v životě lehké: musejí žít s tolika nepřáteli v zádech, až se tají dech. Tím posledním se stal politolog Jiří Pehe, jehož tito bojovníci proti veselým homosexuálům a takřečeným antifašistům označili za zemského škůdce:

„Na pátek 22. října svolal Jiří Pehe tiskovou konferenci k příležitosti vydání knihy Klaus, portrét politika ve dvaceti obrazech. Protože také Peheho názory dlouhodobě formují a formulují generální linii tak zvané Pravdy a Lásky, rozhodl se výbor Akce D.O.S.T., že před bar Krásný ztráty, kde se konference konala, vyšle komorní delegaci, která nejen Jiřímu Pehemu připomene, že ne všichni s jeho léta trvajícím protistátním a protinárodním mudrováním souhlasí.“

Chybí už jen před slovo „výbor“ dodat výraz „akční“ a iluze je připravena se proměnit v realitu.

A aby toho nebylo dost, na stožár, který Hájek vztyčil u své chalupy, si vedle české vlajky vyvěsil i vlajku americké jižanské Konfederace, kterou čeští neonacisté a další rasisté používají coby symbol, protože v jejich očích reprezentuje americký rasismus, respektive zastánce otroctví. Hájek Konfederaci a její myšlenky údajně neobdivuje a její vlajku si vyvěšuje pouze jako symbol rozpadu USA, který je podle něj předobrazem rozpadu Evropské unie. Nebo je rozpad EU naopak předobrazem rozpadu USA? Čert se v tom vyznej, ale rozpad je na každý pád jistý, Hájek o tom musel konferovat s „tím nahoře“, jinak by si přece nebyl tak jistý.

Těžko věřit tomu, že vicekancléřem je člověk, který je mentálně na úrovni desetiletého chlapce, takže skutečné důvody, proč vyvěsil „jižanský kříž“, se asi hned tak nedozvíme.

Václav Havel je podle Hájka neomarxista. Bylo by proto zajímavé zjistit, jak tento „jižan“ z tohoto úhlu pohledu cejchuje vlastní osobu. Jestliže totiž někoho středového posune doleva, sám se náhle ocitá na přijatelné pravici a chraň Bůh, aby ho někdo podezíral z nějakých krajních pravicových poloh.

Jisté je jedno, Hájek je nekompromisním obhájcem svobody slova a shromažďování: to, že soud soudí neonacisty za propagaci neonacismu, je podle něj porušováním svobody slova:

„…Sama podstata probíhajícího procesu se „samolepkovými zločinci" je absurdní a tragikomická. Svoboda slova, názoru a politického přesvědčení platí jenom pro ty, kteří mají ten správný názor, to správné politické přesvědčení.“ Hájek nám to konečně vysvětlil: nacismus není zločin, ale názor. To by mě zajímalo, co asi tento „jižan“ obhajující neonacisty radí prezidentovi.

Svoboda, za niž během minulého století v boji proti nacismu a komunismu položily život miliony lidí, se popsaným způsobem pozvolna přetváří ve svou vlastní karikaturu. Přestože boj za svobodu píše krvavé dějiny, je u nás svoboda v současné době často chápána, vykládána a podávána jako věčná, nesmrtelná Bohyně, nad níž ochrannou ruku drží Zeus, a není proto třeba se o ni obávat, natož ji ochraňovat. Jedním z  postulátů doby je, že svoboda zkrátka patří za jakýchkoli okolností všem. A dál již netřeba o tom přemýšlet, přestože jedni majitelé svobody prokazatelně usilují o to zbavit svobody majitele druhé. A přestože tento moment reflektuje naše trestní právo, které krom jiného zapovídá nenávistné štvaní proti menšinám a rasismus. Jsme zkrátka nepoučitelní. A kdo se neumí z vlastní historie poučit, je odsouzen k jejímu opakování.