Bratrovražedný boj na pravici

Vít Klíma

Rivalita ODS a TOP 09 při pražských jednáních ukazuje jednak úpěnlivou snahu těch prvních zachovat si svou pozici jediné velké, stabilní pravicové strany, jednak společné přání sociálních i občanských demokratů se střídat o moc nebo si ji rovnou dělit.

Se zájmem jsem si přečetl komentáře uveřejněné v DR ke koaliční smlouvě mezi ODS a ČSSD v Praze.

O co tedy ve skutečnosti a bez zbytečného moralizování jde: Mezi ODS a TOP 09 vzplál boj o hegemona na pravici. ODS se topku snaží upozadit všude tam, kde to jen jde. Primátor Prahy je natolik mediálně nepřehlédnutelná figura, že jej za žádných okolností ODS nemohla nechat Zdeňkovi Tůmovi. Navíc by TOP 09 na pražském Magistrátu mohla zapustit „kořeny“, a ohrozit tak dosud dominantní postavení ODS.

Druhým příkladem boje na pravici je „případ Barták“, který se z ničeho nic objevil po letech mlčení. „Lovnou“ tu není on, ale samozřejmě jeho ministerský šéf a první místopředseda TOP 09. Cui bono?

Třetím příkladem boje o oslabení postavení TOP 09 ze strany ODS je Nečasův požadavek na vytvoření nové pozice státního tajemníka pro EU na úřadu vlády. Jinými slovy jde o oslabení pozice obou klíčových postav TOP 09.

ODS tak zahájila boj o postavení „vůdce smečky“ na pravici. Jejím cílem je z TOP 09 udělat stranu „na jedno použití“. Ostrým vyjádřením vedoucích představitelů TOP 09 se v tomto kontextu nelze divit. Její předseda a šéf české diplomacie Karel Schwarzenberg pohrozil, že pokud bude pnutí a nevraživost mezi ODS a jeho stranou pokračovat delší dobu, bude to mít vliv na vládu. Koalice podle něj bude dále spolupracovat, ale jinak jeho strana nemůže od občanských demokratů očekávat nějakou vstřícnost.

Může bratrovražedný boj vést k rozkladu vládní koalice? Obávám se, že ne. TOP 09 má dosud mělké kořeny a její představitelé musejí být ve vládě, když už pro nic jiného, tak aby byli „vidět“.

Obdobný motiv k uzavření pražské koalice měla i ČSSD. Její bývalý předseda Jiří Paroubek si ve svém blogu na Aktuálně.cz zcela otevřeně a nepokrytě mnul ruce radostí nad tím, jak se pražské koalici podařilo Miroslavu Kalouskovi „vypálit rybník“. Prvoplánově tedy nešlo oběma stranám o ekonomické benefity, ale hlavně o to nepustit Kalouska „k lizu“.

Stručně řečeno: ODS a ČSSD se chtějí vrátit k systému dvou dominantních politických stran, které by se pravidelně střídaly u moci. Ne, že bych byl tímto stavem nadšen, právě naopak. Jen mě to utvrzuje v přesvědčení, že bez druhé sametové revoluce k žádné podstatné změně v ČR nedojde.

    Diskuse
    PM
    November 22, 2010 v 9.24
    nevidím bratrovražedný boj, ale
    víceméně racionální snahu liberální pravice o udržení i rozšíření volitelnosti. V Praze je většinovému pravicovému voličstvu nabízena možnost volby jak tvrdého, tak soft neoliberalismu. Vzniklé rivality na pravé straně jsou vedeny stínově a v důsledku posílují pravicová seskupení.
    OW
    November 22, 2010 v 17.37
    Dokázali bychom ještě vůbec být "sametoví"? Narážím zde na zkušenost diskutérů od článku "Lidovci zamířili......"
    V 89tém byla silným nosným prvkem právě touha po humanitě, lidských právech, dnes vysmívaných popelkách. A když i pro Lidovce je dnes přitažlivější "dobytek, svině a písně D.Landy", než "Klidná síla" Josefa Luxe, co ostatní?
    Moc rád bych od někoho z Vás slyšel odpověď "Ano, dokázali......" Pokud by ji odpovídající myslel vážně.
    Nechci zde diskusi odvést od tématu ČSSD vs. ODS vs. TOP 09.
    Jde mi o "sametovost". Od těch dob jsme hodně zhrubli a zcyničtěli, zesobečtěli, zarogantněli......
    Ondřej

    PM
    November 22, 2010 v 20.37
    Ale jsme doopravdy ještě ošklivější.
    Naše sametovost doznala změn a dnes není tkána z vidin a přání, ale z reálného tkaniva globální kvality. Ale také:
    Od aktuálního neoliberálníědemokratického režimu jsme dostali na poučenou jednak výprask a jednak nápomoc pochopit podstatu liberální demokracie jako stálý a mnohdy nepříjemný střet, ba boj s kriminelními silami v nás a našich bližních. Poznali jsme, že kvalita demokratických svobod je proto odvislá od přísné kontroly zájmů skupin o moc . Což nejde jentak a přináší ovzduší i hrubých střetů. Obnažování ošklivosti není hezké ale nutné. Ale někdy i s hezkými následy.
    OW
    November 22, 2010 v 20.49
    Střet, boj, nevyhýbání se pohledu na to šeredné ve světě i ve mně samém, to vše je v pořádku, je to potřebné a pořád na "té dobré straně"
    Jde o to, zda ještě máme nějakou motivaci k hledání dobrého v jisté nezištnosti a vztahu k bližnímu, zda jsme schopni vnímat jeho tíhu dřív, než ji pocítíme sami.....
    Ondřej.
    PM
    November 22, 2010 v 22.00
    Domnívám se, že
    nárůst či propad lidské připravenosti k nezištnému postoji je takřka konstantní. Ale způsoby jakým se manifestuje v konkrétním režimu rozmanitý, obvzláště v extrémních situacích. Dnes, kdy přiznaným etickým imperativem je individuální prospěch přesto a právě proto vzniká řada altruisticky motivovaných hnutí. Zánik lidové strany by mohl být počátkem koncepce nového křesťanské politického seskupení. Stín Plojhara přecijen trochu stíní.
    OW
    November 22, 2010 v 22.39
    Děkuji Vám,
    moc si přeji, abyste měl pravdu.
    Ondřej
    SH
    November 30, 2010 v 17.06
    Svatá prostoto.
    Už konečně všichni pochopte, že nejen ta „sametová“, ale jakákoliv revoluce byla možná jen kvůli Gorbačevovi a jeho vykašlání se na satelity. Dneska je navíc situace ještě horší. Už se na nás globálně ani nemá kdo vykašlat.