Svou rodinu jako chudou hodnotí sotva dvě pětiny dotázaných, nicméně i tak se drtivá většina Čechů obává, že se v nejbližší době výrazně projeví problém s chudobou.

Sociolog Jan Keller si myslí, že lidé se bojí chudoby zcela oprávněně: „Máme sice z celé Evropy zatím nejmenší podíl lidí aktuálně žijících pod prahem chudoby (zhruba osm až deset procent), ale už se nemluví o tom, že naše střední vrstvy jsou od prahu chudoby výrazně méně vzdáleny než střední vrstvy na západ od našich hranic,“ vyjádřil se pro Deník Referendum Keller.

Velká část respondentů také nesouhlasí s tvrzením, že za svou chudobu si může především každý sám. Rozšíření problému chudoby se v Česku obávají především lidé starší šedesáti let a osoby s nižším finančním a majetkovým zajištěním. Opačné názory zastávají respondenti mladší třiceti let, lidé s vysokoškolským vzděláním, studenti, živnostníci a podnikatelé.

Chudí jsme pořád stejně

Z výzkumu agentury STEM také vyplývá, že obavy z chudoby se zatím nijak výrazně neprojevují na vnímání vlastní majetkové situace. Svou rodinu jako chudou nyní označují necelé dvě pětiny respondentů, což je hodnota, která je v průběhu let téměř stabilní.

V polovině devadesátých letech se lidé subjektivně cítili bohatší. Po úsporných opatřeních z roku 1997 tato spokojenost poklesla. Počet rodin, které samy sebe viděly jako chudé, rostl do roku dva tisíce, poté opět klesal. Letos došlo k mírnému zvýšení, ovšem zatím není možné tento trend označit za trvalý.

Keller ze zvyšující se chudoby obyvatel viní vládní reformy, které podle něj „v podstatě směřují k tomu, že části státního dluhu budou přeneseny na domácnosti, a to především právě na domácnosti středních vrstev.“ Podle sociologa lze očekávat, že část z nich se pak k hranici chudoby propadne: „Lidé prostě nemají rezervy na to, aby si odkládali do soukromých penzijních fondů, do soukromých fondů zdravotních, ale také na vzdělání pro své děti atd.“

Keller odhaduje, že při všech těchto platbách bude rodině se dvěma dětmi a s příjmem třicet tisíc korun čistého chybět každoročně zhruba sto dvacet až sto padesát tisíc korun. Podle Kellera „se rodiny buď zadluží, anebo nebudou soukromě pojištěny a zůstanou odkázány na služby veřejného sektoru, který vláda postupně finančně vyhladoví.“

„U domácností zaměstnanců veřejného sektoru to bude ještě horší, protože musejí počítat s tím, že zhruba o desetinu i více svého příjmu v důsledku opatření Nečasovy vlády přijdou, říká sociolog.

Chudí za to nemohou

Svou domácnost jako chudou popisují častěji lidé starší 60 let, osoby s nižším vzděláním a ti, kteří majetek své domácnosti považují za nižší než jeden milion korun.

Téměř tři čtvrtiny respondentů si také nemyslí, že si chudí mohou za své problémy sami. U osob vidících se jako chudé převládá takový názor dokonce u osmdesáti čtyř procent. Tato čísla se podle STEMu za poslední léta nezměnila.

Šetření proběhlo ve dnech 1.—9. října 2010 na reprezentativním souboru 1244 obyvatel České republiky starších 18 let.

Celou zprávu agentury STEM je možné si přečíst zde.