Dezorientace devátá

Jiří Guth

Výpisky ze sobotních (6. listopadu 2010) Lidových novin, zejména z jejich přílohy Orientace, a glosy k nim. Dnes o Miroslavu Vrbovi, Adamu Drdovi, Marku Zuckerbergovi, Luďkovi Sekyrovi, Petru Nečasovi, Michalu Hvoreckém, Williamovi z Ockhamu a Antonínu Wiehlovi.

„Otvírák" čili hlavní úvodní zpráva sobotních lidovek je shrnutím třístránkového tématu z jejich ekonomické přílohy. Už z toho je patrné, že to není žádná horká aktualita. Opravdu, je to totiž údajná hrozba výpadku v dodávkách elektřiny v České republice, módně cizojazyčně označovaného jako blackout. Hlavním zdrojem informací je ředitel úseku dispečerského řízení státem vlastněné společnosti ČEPS (odvozeno od slov česká elektroenergetická přenosová soustava) Miroslav Vrba. Ten ani půl slovem nezmíní rozhodující selhání této společnosti, která má mnohaleté zpoždění v modernizaci přenosových sítí a jejich řízení. Až umanutě se brání nástupu mnoha malých zařízení využívajících obnovitelné zdroje, které při správné regulaci mohou být i stabilnější než tradiční centralizovaná struktura. Vrba absurdně tvrdí, že Česká republika je pro využití energie větru a slunce „naprosto nevhodná". Myslím, že to není takzvaně člověk na svém místě. Podle „posledních zpráv", které údajně má, očekává letos připojení fotovoltaických elektráren o výkonu až 2 300 megawattů. Horní odhady skutečných odborníků jsou přitom kolem hodnoty 1 500 MW. Ne, to opravdu není člověk na svém místě. Novinář David Tramba v přehledu nedávných velkých a známých výpadků aspoň přiznává, že ty vznikly z jiných důvodů: přírodní katastrofy, zastaralá síť (nepřipravená na velké a nevyrovnané odběry) nebo lidská selhání. Nejčastěji pak kvůli jejich kombinaci. (Pod-)titulky LN ale alarmisticky a manipulativně mluví o tom, že se přes Česko valí proud z větrníků v Německu a že „energetici brání síť". Přesně takové útoky na další obnovitelné zdroje (po fotovoltaice) předvídal Edvard Sequens, mj. člen bývalé Pačesovy komise, už letos v létě. Fosilní a radioaktivní energetici se těchto zdrojů totiž bojí. A mají proč.

Autoři publikace zjevně považují za skandál, že skoro čtvrtina lidí dnes považuje předlistopadový režim za lepší než ten současný a pětina za stejně dobrý. Vykládají to jako „ztrátu národní paměti" či „překvapivě rozšířenou neschopnost myslet". Kdyby se však nad věcí sami trochu lépe zamysleli, možná by došli k názoru, že uvedená čísla svědčí spíše o tom, že nezanedbatelné části populace se dříve skutečně žilo z různých důvodů lépe. A osobní pocity těchto lidí nejsou žádný mýtus.

Masová obliba filmu The Social Network sice svědčí o jeho působivosti, ale je i argumentem proti jeho skutečné pronikavosti.

**

Abych rozsah dnešní dezorientace udržel aspoň trochu v obvyklých mezích, jen upozorním na čtyři další zajímavé články resp. rubriky. Překladatel Jan Mattuš upozorňuje na některé jazykové souvislosti vyhnání českých Němců, studovna je věnovaná L.D. Trockému, salon státním maturitám a české vzdělanosti a také pokračuje polemika o náboženství a — především katolické — církvi, navazující na esej Tomáše Halíka z 25. září.