Urvaní ze řetězu

Josef Šlerka

Ministerstvo školství na jednu stranu vyžaduje maximální autonomii středních škol, ruší centrální osnovy i orientační přehledy a na straně druhé chce v nastalém prostředí zavést sjednocené hodnocení kvality, a to nemůže fungovat.

Přiznám se, že už dva dny se mi v hlavě pořád ozývá výrok premiéra Petra Nečase o státních maturitách. Poté, co se ukázalo, že jimi neprošla třetina studentů, se vyjádřil takto: „Myslím si, že těžko můžeme akceptovat situaci, kdy by na jaře příštího roku najednou z roku na rok nebyla schopna odmaturovat jedna třetina středoškolských studentů. To si samozřejmě uvědomuji, a proto se musíme na základě více faktů zabývat zlepšením kvality středoškolského vzdělání."

Ponechme stranou fakt, na který upozornilo několik lidí na Twitteru, totiž že za úvahu spíše stojí otázka, proč dvě třetiny studentů maturity udělalo bez speciální přípravy, a to na začátku čtvrtého ročníku. Zajímavý není ani premiérův evidentní strach z toho, že by třetina studentů nebyla schopna odmaturovat bez ohledu na to, jestli toho skutečně jsou schopni. Navíc Nečasova pointa o zlepšování kvality je spíše srandovní průpovídkou, která ostře kontrastuje s praktickou politikou jeho vlády. Nejde ani o to, zda stání maturity jsou zaváděním nesvobody či dokonce návratem k totalitě, jak si myslí někteří pravicově ladění komentátoři.

Zajímavé totiž je, že se Nečas nepozastavuje nad jiným paradoxem. Na jednu stranu MŠMT vyžaduje maximální autonomii středních škol, ruší centrální osnovy i orientační přehledy a na straně druhé chce v nastalém prostředí zavést sjednocené hodnocení kvality, a to prostě nemůže fungovat. Celkově se znovu objevuje známý fakt, že vládám pravým i levým v České republice chyběla a chybí vůbec základní koncepce vzdělání, a to nejen středoškolského, ale i vysokoškolského. Co jim ovšem nechybí, je touha reformovat, a tak školství upadá do čím dál častějších reforem pro reformy.

Bohužel je tato situace příznačná pro celkovou situaci vládních reforem. Charakteristickým detailem je v něm současná legislativní nouze, v rámci které parlament chvatně schvaluje reformy, které prostě nestihla vláda připravit včas. Kristýna Kočí neváhala a označila ho za košér postup a premiér Nečas hovoří o nebezpečí hospodářských škod, kterým vláda statečně zabraňuje. Určitý patos jejím výrokům nelze upřít. Bohužel je to patos permanentní revoluce.

Pokud někdo mluvil o Topolánkově vládě jako pravici s komunistickými manýry, pak Nečasova vláda začíná vypadat jako partička ze řetězu utržených trockistů.