Emil Hakl avizuje novou etapu své tvorby

Jakub Vaníček

Vítězem letošní Ceny Josefa Škvoreckého je Emil Hakl. Autor byl zaskočen, ceny by podle něj měla získávat spíše díla společensky angažovaná. Navzdory ocenění navíc uvažuje o změně své poetiky.

Letošní ročník Ceny Josefa Škvoreckého vyhrál Emil Hakl se svou poslední knihou Pravidla směšného chování, kterou letos za mediálního poprasku přiměřenému literárnímu provozu vydalo nakladatelství Argo.

Hakl byl udělením ceny překvapen. V rozhovoru pro ČRo 3 Vltava sdělil, že ji přál Antonínu Bajajovi za jeho román Na krásné modré Dřevnici. Bajaja byl za toto dílo oceněn už minulý týden v rámci udílení Státních cen za umělecká díla.

Hakl dále uvedl: „Počítal jsem s tím, že literární ceny získávají díla, jež jsou společensky angažovaná a která pracují s celospolečenskými problémy — a když už ne s těmi reálně existujícími, tak si pomáhají všelijakými dávnými holocausty a koncem dávných civilizací“. Jeho poslední dílo je přitom knihou veskrze soukromou.

Pravidla směšného chování se setkaly s poměrně kladným kritickým ohlasem. Recenzentka MF Dnes Alice Horáčková knihu označila za nejpovedenější Haklův titul. Autor podle ní „obrábí podobná témata jako v předchozích pěti prózách — lidskou samotu, směšnost života a konec světa“. V podobném tónu o knize psala i Michaela Hečková na stránkách Reflexu: „Pravidla směšného chování představují tu nejlepší možnou prezentaci autorova stylu: možná ještě nejsou knihou století, ale dobře abstrahují témata osamělosti, chlápků ve středních letech, kteří se musejí se svou samotou vyrovnat, neschopnost komunikace atd.“

Sám Hakl odmítá časté srovnávání své poetiky s poetikou Bohumila Hrabala. Ten byl podle něj „komplexním autorem“, zatímco on sám píše „jednu knihu jako druhou“. S tím by chtěl ale u dalšího vydaného titulu skončit. Svůj styl si podobně jako mnoho jiných autorů etablovaných za poslední dvacetiletí založil na „popisu zduřelého ega“ — a s tím by chtěl po dovršení padesáti let přestat. Hodlá se proto věnovat světu z poněkud obecnějšího hlediska. Měla by s tím, jak přiznává, souviset také změna poetiky, konkrétně pak „směrem k esejistice“.