Zápisné a legislativní triky

Josef Šlerka

Nápad, který vzešel z ministerstva školství, že by se platilo zápisné v hodnotě šesti tisíc korun, vyvolal negativní reakce. Avšak mnohem důležitější než samotné zápisné je způsob, kterým má být tato změna uvedena v praxi.

Situace kolem náhlého návrhu zavedení zápisného na vysokých školách svědčí především o dvou věcech. Je zřejmé, že MŠMT žádný faktický zájem o diskusi nad reformou nemá. Zdá se, že pro Josefa Dobeše a jeho lidi nejsou vysoké školy věc veřejná. Nicméně to není nijak překvapivé, tady ministerstvo navazuje na praxi předchozích let. Co však stojí skutečně za povšimnutí, je snaha prosazovat reformy boční cestou, mimoděk tak, aby obcházely zákonné lhůty a pravidla.

Pokud by si totiž člověk v novinách přečetl jen větu, že nějaké ministerstvo připravuje technickou novelu, zřejmě by ho to nijak nezaujalo. Náměstek ministra školství pro vysoké školy ovšem jednou takovou novelou rozproudil další kolo debaty o českém vysokém školství. „Vypouštíme takzvanou technickou novelu vysokoškolského zákona, která v sobě obsahuje úpravu několika bodů, které se vesměs týkají poplatků a fondů, například stipendijního fondu," sdělil Kryštof Hajn podle Parlamentních listů a dodal, že technická novela mimo jiné zavádí možnost vybírat zápisné do dalšího ročníku vysokých škol až ve výši šesti tisíc korun. Okamžitě se rozproudila debata o tom, že se tak de facto zavádí skryté školné, že ministerstvo zneužívá situace, kdy trvale podfinancovanému školství pouští opět žilou a pak mu triumfálně nabídne peníze od podojených studentů a tak dále.

Ponechme teď debatu o samotném zápisném stranou a zaměřme se na formu, kterou chce ministerstvo opatření zavést. Tou formou je technická novela. Zásadní změna v samotném jádru financování univerzit se má odehrát pomocí technické novely stávajícího zákona, a to ještě potichu, bez předchozích konzultací s širší odbornou veřejností. Navíc technická novela má podle všeho jít cestou poslanecké iniciativy, a v takovém případě není MŠMT povinno konzultovat celou věc s Radou vysokých škol a Konferencí rektorů. Jinými slovy, v klidu a bezbolestně může obejít běžný legislativní proces. Je to takový špinavý trik. Není tedy divu, že o zápisném se někteří rektoři dozvěděli až od novinářů.

Příště se tak může stát, že se z čiré možnosti zápisného stane povinnost, a to jen drobnou technickou novelou. Dalšími drobnými novelami se bude částka postupně navyšovat až technické novely promění podstatu terciárního vzdělávání bez předchozí debaty, a to je prostě nepřípustné. Co s tím? Od teď je nutné apriorně odmítat takovýto postup. Posvěcuje totiž nepřijatelnou legislativní praxi. Platí to nejen pro školné, ale i pro schvalování rozpočtu či další reformy. Pokud totiž mají být změny trvalé a hluboké, musí vycházet z širšího konsensu, ne z vyčůraného obcházení zákonů. Chce-li vláda postavit reformy na takto chatrných základech, je stejně krátkozraká jako vláda, která by reformy zcela odmítala.