Celkem pošesté přerušili francouzští odboráři práci a vyšli do ulic protestovat proti Sarkozyho pojetí důchodové reformy. Dle vlády hnutí ztrácí na síle. Počty a chování demonstrantů však svědčí spíše o opaku.
Francie v úterý prožila již šestou celostátní vlnu stávek a demonstrací proti důchodové reformě, jejímž hlavním bodem je zvýšení důchodového věku o dva roky. Některé protesty provázelo násilí, byla ještě více narušena doprava a zásobování pohonnými hmotami. Začal chaos v každodenním životě a panují obavy z ochromení hospodářství kolem nadcházejícího hlasování o reformě v senátu. Prezident Nicolas Sarkozy oznámil, že neustoupí a podnikne opatření proti blokádě skladů pohonných hmot a proti narušitelům pořádku.
Vláda při hodnocení dnešních protestů dospěla k názoru, že sociálnímu hnutí proti reformě začíná docházet dech, zato se radikalizuje. Odbory dnešek naopak označily za důkaz trvající a stále větší mobilizace veřejnosti, která by měla přivést vládu k jednacímu stolu. Podle průzkumu měly dnešní protesty sympatie jednasedmdesáti procent Francouzů.
Problémy jsou hlavně ve strategickém sektoru energetiky: již několik dní stávkuje všech dvanáct francouzských rafinerií a asi deset procent skladů pohonných hmot je blokováno demonstranty. Bez zásob paliva se opět ocitlo kolem 2 750 z celkových 12 500 čerpacích stanic v zemi. Řidiči nákladních automobilů navíc zablokovali četné hlavní tahy. Podnikatelé závislí na automobilové dopravě vyjádřili obavy z ochromení ekonomiky.
„Bez kamionů nelze zásobovat továrny a obchody, a hospodářství začíná být paralyzováno,“ varoval například Nicolas Paulissen z vedení svazu nákladních dopravců FNTR. „Bez pohonných hmot jsme v koncích. Bude to katastrofa. Francie se nemůže takto zastavit,“ bědovala majitelka pekárny na pařížském předměstí Lucie Meneletová.
Sarkozy dnes bez upřesnění ujistil, že podnikne kroky k obnovení zásobování pohonnými hmotami a k zajištění pořádku. „Chápu znepokojení. V demokracii se každý může vyjádřit, ale musí se tak dít bez násilí,“ řekl.
„Nikdo nemá právo vzít si jako rukojmí celou zemi,“ přitakal ideologicky premiér François Fillon.
Zasažen byl v úterý rovněž sektor letecké a železniční dopravy. Na pařížském letišti Orly byla zrušena asi polovina letů, na ostatních letištích asi třetina. Omezení se dotklo i leteckých spojů mezi Francií a Českou republikou. Na železnici vyjela jen polovina domácích spojů. Částečně bylo narušeno i vlakové spojení se zahraničím.
Dnešní stávky se dotkly i pošty, francouzského Telecomu, škol a médií. Stávkovali rovněž popeláři a ulice francouzských měst byly zavaleny odpadky. V některých odvětvích stávkovalo podle deníku Le Monde trochu méně lidí než při předchozím dni stávek 12. října.
Podle vládních zdrojů dnes v Paříži demonstrovalo 67 tisíc lidí, podle odborů 330 tisíc. V asi 266 demonstracích po celé Francii se sešel podle úřadů 1,1 milion lidí, podle odborů 3,5 milionů osob. Oproti předchozímu dni celostátních demonstrací se podle úřadů sešlo méně lidí. Podle odborů jich byl naopak nejméně stejný počet jako minule, kdy se jednalo o rekordní účast od začátku protestů proti reformě. Bez ohledu na tradičně rozdílné odhady úřadů a odborů je podle AFP zřejmé, že odpor proti důchodové reformě trvá a je nadále silný.
Do ulic vyšli opět i středoškoláci a v Paříži a v Lyonu na okraj jejich demonstrací došlo k dalším potyčkám mezi policií a násilníky. Zadrženo bylo 163 osob. Při podobných střetech v uplynulém týdnu v Paříži i jinde bylo zadrženo již na 1 158 výtržníků.
Odbory za podpory levicové opozice doufají, že mobilizace veřejnosti přiměje senát, aby finální hlasování odložil. Vláda je ale i po úterku odhodlána reformu prosadit. Senátoři chtěli hlasovat ve středu, avšak vzhledem k dosud neprojednaným pěti stům dodatků to bude nejspíš možné až ve čtvrtek večer. Poslanci odhlasovali text již dříve. Některé odborové svazy připouštějí, že odhlasováním reformy v senátu by další protesty ztratily smysl. Nejméně do hlasování však podle médií lze v zemi očekávat další vyhrocování napětí.
Kvůli důchodům a vytunelovanému penzijnímu fondu se mělo stávkovat už dávno. Český občan by měl vědět, že na sociální věci se vybere v ČR dle údajů OICD nejvíce na světě (ve sledovaných zemích) a to i více než ve Francii, Švédsku, či Itálii a nejméně se dává. Občan by si již také měl uvědomit proč máme 3x dražší výstavbu dálnic než v zemích EU. Další ránu na úrovni lehkých LTO nyní již ovšem v rámci zákona je fotovoltaika a systém jejího finacování, další z plejády zlodějen přímo schváleným zákonodárci , jež se stává státní politikou v oblasti obnovitelných zdrojů, což je závazek vůči EU, ale takto nastavený nás bude stát za 15 let minimálně 500 mld.Kč. To by třeba ve Francii vyvolalo více než stávku, ale revoluci...I když kdo ví, kam to ve Francii povede??? Je nutné vyslovit i obdiv k organizovanosti , vytrvalosti a autoritě odborů včetně podpory levice.
Z pohledu zvenčí, konkrétně ze střední Evropy, se může mnohým zdát, že francouzským protestujícím jde více o formu už hezkých pár let. Rozumějte, nemyslíme to špatně. Ale k vidění jsou stále jen křičící davy, k přečtení ideologické proklamace, ke slyšení slogany o sociálních právech a solidaritě… Vše se rok co rok opakuje. Čím byly kupříkladu protesty vůči Smlouvě o prvním zaměstnání z jara 2006, kterých jste se účastnil nejen vy osobně, ale i stovky vašich studentů, obsažnější?
A jeho odpověď:
Zde jste se dotkli zajímavé kulturní odlišnosti. Všiml jsem si toho již dříve: zatímco ve Francii je protest nejen legálním, ale i obecně, ve smyslu společensky, legitimním nástrojem vyjádření jakkoliv motivované nespokojenosti, ve východní Evropě zůstávají stávky a demonstrace až krajním prostředkem.
Podle mých zkušeností z Rumunska a ze Slovinska musejí nespokojenci v postkomunistickém prostředí dokazovat, že by příslušnou záležitost zvládli lépe. Ve Francii se naproti tomu vztahuje pomyslná presumpce viny na mocné. Jestliže se lidé bouří, je to vláda – ale třeba i vedení školy či závodu, na kom je dokázat, že si dělají zbytečné obavy. Obsah, francouzsky argument, nezískává protest tím, že se nespokojenci předem poučí o alternativách, důsledcích či příkladech ze zahraničí, ale tím, že jej považují za smysluplný a přistupují k němu vážně – tedy se skutečným odhodláním věci změnit. A že vám připadají slogany stále stejné? Jistě, vždyť není důvod je měnit. Obecná motivace k protestu zůstává stejná: „Tržní principy hájit netřeba. Trh je spolčený s lidskou ziskuchtivostí a ve svobodné společnosti si vždycky nějak pomůže. Nutné je ale dbát na to, aby nepohltil vše. A když se tak děje, je třeba se mu postavit.“ V jistém smyslu tak máte pravdu: protesty ve Francii se rok od roku příliš neliší. Ale co vy nazýváte protestem pro formu, je pro nás bojem za základní lidské právo – za právo nestát se strojem ve výrobní mašinérii, za právo zůstat člověkem.
To je pravda, že kulturně jsme odlišní, jak píše pan Jedlička ....všeho moc škodí a málo taky, je-li ho moc. Prostě do ulic asi budeme umět až to zase bude nadoraz a po vánočních dárcích nečasovi vlády toho bude dost. Navíc se asi začne stávkovat ve Velké Británii i jinde . Možná časem a velmi brzy zmizí rozdíl mezi obsahem a formou a začneme bojovat více za všechny práva a staneme se neústupnějšími k jakémukoli oklešťování výhod a práv, kdysi nabytých a nyní rychle rušených, ale nejdřív musíme přejít přes propast malého sebevědomí a solidarity k druhým a nevycházeli do ulic jen opravdu až po překročení všech mezí... navíc zdá se, že naše politická scéna překročila všechny meze