Přidušená minulost

Věra Jirousová

Výstava Fotografie Mimo zónu — Outside v Galerii Langhans objevuje atmosféru sedmdesátých a osmdesátých let.

Na výstavě v pražské Galerii Langhans se setkáme s fotografiemi šestnácti autorů, kteří ve svém díle zaznamenávají přidušenou atmosféru normalizačních 70. — 80. let.

Úvod k celému souboru tvoří několik fotografií Josefa Sudka z cyklu Labyrinty (1948-73) a Jana Svobody, které odkrývají magické kořeny a lidskou vážnost své doby, ale ukazují také její prázdnotu a existenciální úzkost, vyjádřenou skrze znovu objevenou věcnost a zhuštění výrazu i forem.

Objevnou výstavu, zpřítomňující převážně černobílé napětí vizuální podoby a různé aspekty tohoto dějinného intervalu, připravil Dušan Šimánek, jeden z autorů, jehož vystavené snímky stěn a zdí (z cyklu Ticho 1978-85) vedle Bořivoje Hořínka (z cyklu Narušení 1970-88) prolamují šeď a zastavený čas každodennosti tlumenou škálou jemných, barevných emocí.

Další z fotografů, Bohdan Holomíček, mapuje tehdejší horizont nesvobody prostřednictvím svých snímků na cestách. Odhodlání všech intervalů samoty mezi mnoha setkáními připomene jak bylo důležité, když se člověk jednoduše rozhodl čelit marasmu společenských norem volbou svobodné komunikace v přátelském okruhu.

Mezi charismatická díla výstavy patří nepochybně fotografie Iren Stehli z cyklu Pražské výlohy (1976-94), nad nimiž dodnes žasneme, jak přesně vystihují absurditu a dávkují humor zdejší verze pop-artové kultury.

Zatímco vizuální poetika fragmentárních snímků Marie Kratochvílové z cyklu Ma France (1977) zachycuje blízkost a důvěrnost mezilidských vztahů, kterou v té době připomínaly detaily ze života za železnou oponou, fotografie zdí rekonstruovaných domů Jaroslava Bárty ukazují naplno povolenou laťku barbarství.

Diváky zaujmou rovněž snímky dvojice Daniela Horníčková a Ivan Luttere, jejichž bezútěšný pás zdí dokumentuje pohled chodců i fotografie Štěpána Grygara, který nachází ve spoušti zdí a průhledů působivé momenty.

Ze snímků Miroslava Machotky a Vratislava Hůrky na nás dýchne kouzlo i bída zapadlých zákoutí; vedle nich jedinečné fotografie pražských domů a ulic Jiřího Poláčka odhalují monumentalitu a ztracenou důstojnost chudoby dělnické čtvrti Smíchov.

Za výjimečné považuji rovněž fotografie autorské dvojice Lukáš Jasanský a Martin Polák, která letos získala od Adrieny Šimotové putovní cenu pro umělce nad 35 let.

Jejich snímky z cyklu Pragensie (1986-90) patří k první konceptuálním pracím 80. let; jsou soustředěné na všední fenomény města a jejich přemýšlivý pohled umožňuje znovu nahlédnout hroznou, tehdy však běžnou míru vizuální zpustlosti v městské scenérie, na niž si veřejnost za normalizace téměř zvykla.

Mimo zónu — Outside, Galerie Langhans, do 31. ledna 2010

Internetové stránky: http://www.langhansgalerie.cz/cz/vystavy-aktualni.php

    Diskuse
    December 22, 2009 v 16.32
    Já jsem fotografie na výstavě vnímal celkem jinak. Slova jako přidušená minulost nebo marasmus společenských norem mé zkušenosti vůbec neodpovídají. Člověk, který tu dobu zažil, vkládá do těch fotografií jiné významy než já, člověk který si sotva pamatuje československou měnu.
    První co se mi vybaví, je jak na mne fotografie působily svou hrou s prostorem. Například mne zcela uhranula fotka okrajů paneláku a snad okapu nebo antény, která pomocí fragmentů objektů staví úplně nový a rozdílný obraz. Hlavní dojem se vůbec týká prostoru a jeho půvabného zachycení do fotografií.
    Než šerednost nebo hrůzy jsem dobové fotky (třeba těch rekonstruovaných domů, resp. vpasovávání šablonitových oken namísto původních různorodých) vidím nějakou vlastnost, nebo událost, konkrétně jsem cítil jakoby znásilnění těch domů. Ale toto se přece děje i dnes, jen jinými prostředky.

    Celá výstava pro mne byla hodně inspirativní, a samotné prostory Langhans galerie z mého pohledu podtrhly atmosféru, kterou je výstava prodchnuta. Nikoliv existenciální úzkost, ale alternativní perspektiva.