Ladislav Zedník

Neosvětli hlas

Zotvírej okna. Ať všechny pokoje ovládnou hadi —

ucítíš, jak se ti po kůži smýkají: studená, nehmatná těla.

Nyní jdi na balkón. Pověs tam zimník a dobře se dívej:

                                                  umělé dýchání větru, a vzkříšení...

A teď se zhluboka nadechni... Cítíš ten provazec, na kterém visíš?

Vzduch je tvůj vládce — ten, který dává a odnímá pohyb.

Nyní se soustřeď; a pověz: Kdo tady křičel — Já nevím,

ale to vrásnění, které mu křivilo tvář... něco z něj zbylo

a křiví to prostor, když zhasneš.