Václav Bělohradský versus Jan Hus

Vít Klíma

V životě každého z nás nastane moment, kdy se musí rozhodnout, zda se stane salónním, nebo skutečným kritikem společnosti. Bude-li ji chtít skutečně měnit, alternativní varianty nezbytně hledat musí.

Jiří Guth ve svém článku zaznamenává vystoupení Václava Bělohradského v Hyde parku a mj. tato jeho slova: „Měňme, co můžeme, celek je dán. Nemá smysl hledat systémovou alternativu ke kapitalismu. Ideu alternativy vůči nějakému celku je třeba opustit, to je metafyzická iluze,“ vysvětluje svůj postoj Václav Bělohradský. „Žijeme v tyranii fragmentů, musíme se vzdát popisu systému jako celku. Místo hledání alternativ k celku měňme to, co měnit můžeme. Je namístě řada bezprostředních vzpour proti útlaku zde a nyní, nikoliv proti generální, nejspíše velice abstraktní příčině.“

Pár poznámek: každý systém milerád připouští kritiku, která neohrožuje základy jeho existence. Za socialismu se tak samozřejmě mohly kritizovat dílčí nedostatky typu zdravotní, sociální, bytové aj. politiky, dokonce i „Nová soustava řízení“. Vstupenkou do „kotelny“ byla až kritika vedoucí úlohy KSČ, celospolečenského vlastnictví nebo popírání bratrských vztahů k SSSR. To samé platí i o kapitalismu: kritizovat smíte prakticky vše, dokonce i kmotry, ale běda vám, vznesete-li na ně požadavek, aby vrátili majetek, který nakradli. Své salónní kritiky si hýčkali jak komunisté, tak kapitalisté, protože to jen dokumentovalo jejich „demokracii“ a svobodu projevu.

Samozřejmě pohodlnější a blýskavější cestou je cesta neškodného podivína, který je zván do televize, na nejrůznější mezinárodní konference i do leckterých salónů než být skutečným odpůrcem režimu, jakým byl Jan Hus. Je na každém z nás a zejména pak na mladých, kterou cestu si zvolí. Já sám systémovou alternativu ke kapitalismu hledám, a tak je mi cesta Jana Husa nesporně bližší než Václava Bělohradského.

    Diskuse
    DV
    October 6, 2010 v 10.46
    Souhlasim s autorem
    nikoliv vsak s jeho profesnimi praktikami.
    PM
    October 6, 2010 v 20.00
    liberalni spolecnost a kapitalismus se nevylucuje
    a nejen akceptuje, ale dokonce vynucuje pluralitu smysleni. Kontrola dnes overene znameho destruktivniho potecialu, ktery v sobe kapitalismus obsahuje je mozna. V globalnim svete dnes existuji ruzne stupne demokraticke i nedemokreticke kontroly destruktivity kapitalistickeho systemu. Domnivam se, ze Belohradskemu jde o jeho demokratickou liberalni a socialni podobu. To samo o sobe je jiz v posttotalitarnim svete revolucnim cinem vyzadujici politickou zralost a nikoliv radikalitu husitskeho hnuti.
    October 7, 2010 v 0.27
    Vážím si Bělohradského kritičnosti vůči jednotlivým tendencím nebo činům současného globálního systému ekonomické a politické moci. Věřím, že je možné jeho metodou systém fiktivní demokracie omezovat a činit jej reálněji demokratickým.

    Zápas o emancipaci pracovníků vůči vlastníkům výrobních prostředků je středobodem současných politických konfliktů u nás i jinde v západním světě a eskaluje. Ale doprovází ho jiné snahy vymanit se z útlaku: např. snaha dát patřičný prostor etnickým, náboženským a jiným menšinám, snaha realizovat dávno deklarovanou a dosud nereálnou rovnoprávnost mužů a žen ve veřejném životě. Patří k tomu snaha zajistit zdravé životní prostředí.

    Bělohradský může svou promyšlenou kritičností pomoct leccos z toho měnit k dobrému. S Karlem Čapkem jsem spíše pro reformy než pro globální osvobozující revoltu, která se snadno zvrátí v globální tyranii. Nemyslím, že by o systému, v němž je našim údělem žít, by platilo: čím hůře, tím lépe.

    Bělohradský svou důsledně pluralistickou a liberální sociální filosofii možná podlamuje nějakou představitelnou mohutnou akci, protože bude trpělivě ale školometsky ukazovat na klamy za krásnými slovy. Ale je dobře, že to dělá. Drží nás při zemi. Možná není stratégem, ale k taktice změn, smíme-li v politice použít této spíše vojenské terminologie, má mnoho co říct.

    Ano, nechám se Bělohradským a jeho filosofickými kolegy brzdit v přílišném rozletu a nechám se upozornit na rizika představ o totální změně. Přitom však nechci, aby se nám skepse stala základním východiskem rozleptávajícím základy osobního i sociálního života. Zůstává pro mne pouhou metodou. Hájím pluralitu a nechci ji nahradit žulovou ideovou jednotou. Ale tvrdím, že pluralita je prostor. Varuji před tendencí, k níž by Bělohradského myšlení mohlo vést: že by totiž idea plurality byla jedinou (!) ideou, jíž dovoleno hájit v prostoru plurality.

    Jsem spíše pro Husa, než pro Bělohradského. Ale víme, že ušlechtilý zápas husitů proti tyranské vrchnosti a tyranské církvi se velmi rychle zvrhl v násilí vůči nevinným: vypalování klášterů a pobíjení neozbrojených a nebojujících řeholníků a řeholnic. Víme, že husité ani vteřinu neváhali upalovat "své" kacíře. Víme, že jejich dědici bratříci a sirotci se dali najímat jako žoldnéři do služeb tyranů (např., Jana Jiskry z Brandýsa). I husovský impuls potřebuje své Bělohradské, má-li vést k něčemu dobrému. .
    PM
    October 8, 2010 v 11.48
    Pluralita a demokracie a Belohradsky
    Pisete - Varuji před tendencí, k níž by Bělohradského myšlení mohlo vést: že by totiž idea plurality byla jedinou (!) ideou, jíž dovoleno hájit v prostoru plurality.
    V tomto ohledu je dnes Belohradsky poucen svou mylnou interpretaci neoliberalisnu. Domnivam se, ze pluralitu mysleni chape jako podklad koncipovani liberalne demokraticke formy kapitalismu. Soucasne vi, ze mira svobodnosti obcana v dnesnim rezimu je odvisla od jeho schopnosti takoveho pluralitniho mysleni, ktere basiruje na toleranci demokratickych etickych norem.
    Domnivam se, ze vystupeni Belohradskeho bylo vedeno zamerne v politicke rovine. Zde ale neni nejtalentovanejsi. Presto udelil celkem nadprumernou lekci tolerance protichudnych postoju a pro nas noveho chapanii pojmu kompromis.