S blížícím se datem voleb stoupá nervozita kandidujících. Čas a peníze investované do kampaně by měly být co nejefektivněji zúročeny, to je jistě přání mnoha kandidátů. Nervozita je o to větší, protože neexistují v podstatě žádné průzkumy stranických preferencí. Strany nevědí, jak si u voličů stojí, a snaží se na poslední chvíli nějak zaujmout. Přesto přese všechno si můžeme malou prognózu dovolit.

Před čtyřmi roky mezi parlamentními stranami zvítězila ODS. Poprvé získala sedm tisíc mandátů, o třináct set více než dříve. Úspěch byl dán zejména tím, že voliči opakují svou volbu v případě, že je jejich hlas zhodnocen například vládní účastí. Pravicoví voliči měli tendenci přijít ke komunálním volbám a ODS podpořit. Letos se občanští demokraté k tomuto výsledku nepřiblíží, protože i v komunálních volbách se projeví trend, který jsme zaznamenali ve sněmovních volbách. Oslabování velkých politických stran, respektive podpora alternativy k těmto stranám. Navíc občanští demokraté působí velmi vyčerpaně, což voliči jistě cítí.

Závratný výsledek nezaznamená ani sociální demokracie, i když těžit může především ve velkých městech z konkurence ODS a TOP 09. Tyto dva subjekty usilují o stejného voliče, hledání alternativy u voličů mírně favorizuje Schwarzenbergovu stranu. Sociální demokracii by měl pomoci boj mezi pravicovými stranami k prvním místům, otázka je, zda tuto pozici zúročí. ČSSD v této chvíli ještě nenahrávají ani vládní reformy. Voliči zatím pouze vnímají možná ohrožení, ale nepociťují je. Navíc ČSSD jako by se stále hledala, což ji psychologicky oslabuje.

Komunální volby budou dalším potvrzením ztráty významu KDU-ČSL. Pryč jsou časy, kdy křesťanští demokraté představovali nejsilnější parlamentní stranu v lokálních volbách (2002). Dnes je KDU-ČSL v politice spíše negativní značkou, přitom na konsolidaci od ztracených květnových voleb měla času dost. O straně platí totéž co o ČSSD a ODS. Všechny tři subjekty se vzpamatovávají z výsledku květnových voleb.

Kromě TOP 09, která má v lokální politice pouze pár desítek někdejších členů KDU-ČSL a dalších sympatizantů, posílí rovněž Věci veřejné. V mnoha městech do strany vstoupily na místní úrovni známé osobnosti a koneckonců i název a nedávný volební úspěch VV stále pomáhají. Ačkoliv regionální podpora bude u VV značně odlišná, přesto po vyhlášení volebních výsledků budou mít důvod k oslavě.

Celkově oslabí i komunisté, kteří od roku 1990 v komunální sféře v podstatě kontinuálně ztrácejí podporu. Rok 2006 byl v tomto ohledu skutečně markantní, KSČM přišla o stovky mandátů v lokálních zastupitelstvech. O tom, že vítězem voleb se stanou nezávislí a jejich koalice, netřeba psát. Na závěr několik drobných postřehů.

V řadě menších obcí nalezneme jednu jedinou kandidátku, jsou i takové vesnice, kde se volby pro nezájem kandidujících nekonají vůbec. Představuji si, jaké to je, jít k volbám a mít jedinou možnost. Najdeme však vesnice, kde je zájem o politiku obrovský. Ve Veselíčku na Přerovsku je sedm set zapsaných voličů. Kandiduje zde osm subjektů, na nich je přes sedmdesát osob, tzn. že kandiduje každý desátý volič. V jednom domě bydlí starosta, který je zapsán na kandidátce Starostů a nezávislých, a jeho zeť, kandidát TOP 09. Fórum 50 %, které se zabývá rovnými příležitostmi mužů a žen, by mělo radost v Tovačově. Ženy zde mají na kandidátce Ženy pro Tovačov stoprocentní zastoupení. Stejně je tomu v Moravských Málkovicích na Vyškovsku, ve Zvíkovském Podhradí na Písecku (Ženy) či v obci Býchory na Kolínsku (Býchorský babinec).

V komunálních volbách mne však nejvíce zajímají názvy různých volebních kandidátek. Jde o politiku, a přitom je v tom kus poetiky. Posuďte sami: „Za lepší časy“ (Výkleky, Přerovsko), Hnutí O co jim jde?!, Pro dobro Adršpachu, Cestou úspor a stability (SNK-ED), Liga spořádaných lidí, Politika tradičních hodnot, Desítka pro domácí, Jundrov žádá nové tváře atd. atd.