Hlavním viníkem kodaňského krachu je Čína. Ale ne jediným

První všední den po zpackané konferenci se hledají viníci: Čína viní Obamu, Američané i Britové viní Číňany. Občanská společnost tvrdí, že na vině je systém, v jehož rámci problém vyřešit nelze. A nabízí jiná řešení.

Jakub_cb

Jakub Patočka

21.12.2009 10:39

423299

Číňané toho zavinili hodně, ale za všechno nemohou. Foto Mark Garten, UN Photo

Kodaňská konference dosáhla dvou konkrétních závěrů. Schválila fondy pro země Třetího světa, které důsledky změn klimatu pociťují nejpalčivěji, a uznala vědecké poznání, podle nějž je zapotřebí nárůst teploty udržet pod dvěma stupni Celsia.

Barack Obama označuje dohodu, kterou se mu podařilo zachránit pět minut po dvanácté, za dílčí krok vpřed, ale již o toto jeho hodnocení se vedou spory. Naopak takřka úplná shoda zavládla v tom, že výsledek je žalostně slabý. Zástupci zemí v Pacifiku a v Africe, kterým naději na slušnou budoucnost dávala pouze dohoda stanovující limit narůstu teplot o půl stupně nižší, se z Kodaně vracejí zdrceni.

Mnozí přední klimatologové navíc upozorňují, že udržet limit nárůstu pod dvěma stupni Celsia předpokládá ve skutečnosti mnohem radikálnější redukce emisí kysličníku uhličitého, než o jakých se v Kodani v této souvislosti hovořilo. Neboť klimatické změny postupují mnohem rychleji, než se předpokládalo. Doslova rok od roku se tak upravují modely a snižuje se odhadovaný strop maximálních emisí, pod nímž se lidstvo musí udržet, nemá-li nastat katastrofa.

Kodaňská konference tak skončila takřka úplným debaklem. Evropská unie sice přistoupila k jednáním se sympatickým záměrem zvýšit svůj závazek snížení emisí CO2, pokud se přidají i další bloky zemí. To ale znemožnila neschopnost Kongresu Spojených států se na něčem takovém shodnout a především perverzní taktika Číny, která na jedné straně emituje nejvíce kysličníku uhličitého ze všech zemí světa a pomalu se stává největší světovou ekonomickou velmocí, ale současně se snaží udržet si všechny výhody pramenící z diplomatického postavení rozvojové země.

Jonathan Watts, dlouholetý zpravodaj Guardianu v Číně a současný ekologický korespondent listu z Asie, ve svém hodnocení počínání Číny na konferenci napsal, že pro ni skončila úspěchem, neboť hlavním cílem Číňanů bylo zabránit jakýmkoli omezením vlastního rozvoje. „Její vyjednavači připomínali tým fotbalistů, kteří betonují výsledek 0-0. Strategií byla defenzíva, taktikou tvrdost a napadání soupeřů často brutální.“ Watts uvádí jako příklad krajní diplomatické drzosti situaci, kdy vedoucí čínské delagace přerušil uvítací proslov dánské předsedající.

S podporou dalších rodících se ekonomických velmocí, Indie, Jižní Afriky a Brazílie, se Číně podařilo torpédovat všechny pokusy stanovit omezení závazná pro všechny. Oficiální čínská média dávají vinu za neúspěch Kodaně Obamovi. Watts ale cituje mluvčí čínských Greenpeace Jang Aj-lin, která evidentně zvládá v totalitních zemích důležité umění číst mezi řádky: „Dá se z toho vyčíst, že Kodaň zkrachovala. Ukazují sice prstem na USA a zamlžují úlohu Číny, ale myslím, že by na Kodaň nejraději zapomněli.“

Britský ministr pro klimatické otázky Ed Miliband v článku pro Guardian Cesta z Kodaně napsal explicitně, že návrhy na konkrétní závazky vetovala Čína, přestože za nimi stála „velká koalice všech průmyslově vyspělých zemí a rozhodné většiny zemí rozvojových“. Miliband pokládá za naději pro budoucnost, že starý konflikt rozvinutých proti rozvojovým nahradily mnohem pestřejší a zajímavější aliance.

Zcela jinou představu o příčinách krachu kodaňské konference zformulovala na závěr alternativního fóra aktivistka a novinářka Naomi Kleinová: „Summit selhal, protože se pokoušel problém řešit tržními mechanismy, vytvořením trhu s emitovaným uhlíkem. Ale tak problém klimatických změn řešit nelze. Je absolutně nutné vyhnout se jakýmkoli řešením, která by umožňovala průmyslově vyspělým zemím vyvléct se ze své základní odpovědnosti za rychlé a radikální snížení vlastních emisí,“ uvedla Kleinová.

Aktivisté na alternativním Klimafóru přijali na závěr konference společný manifest „Změňme systém, nikoli klima“, který podepsalo 360 organizací z celého světa. Mezi jejich požadavky patří úplné opuštění jakýchkoli fosilních paliv do třiceti let a snížení emisí kysličníku uhličitého o čtyřicet procent oproti úrovni roku 1990 do roku 2020.

Organizace navrhují opustit model obchodování s emisními povolenkami a zavést mezinárodní systém uhlíkových daní.

Dokument rovněž striktně odmítá „tržně orientovaná, čistě technologická, nebezpečná pseudořešení, k nimž patří jaderná energetika, biopaliva, zachytávání a skladování uhlíku, mechanismy čistého rozvoje (právní klička v rámci Kjótského protokolu, která umožňuje průmyslově vyspělým zemím investovat do čistých technologií ve Třetím světě namísto vlastního snižování emisí – pozn. red.), biouhel, geneticky – „pro klima vyladěné“ – modifikované plodiny, geoinženýrství a systém redukce emisí z odlesňování a ničení lesů (REDD).“

Skutečná řešení navrhovaná mezinárodní občanskou společností „jsou založena na bezpečném, čistém, obnovitelném a trvale udržitelném zacházení s přírodními zdroji a na přechodu k potravinové, energetické, půdohospodářské i vodohospodářské suverenitě,“ uvádí se v deklaraci.

Další informace:
Guardian Ed Miliband: The road from Copenhagen
Guardian Copenhagen summit: China's quiet satisfaction at tough tactics and goalless draw
IPS "We're Not Finished Yet," Civil Society Warns
Klimaforum Závěrečná deklarace System Change – Not Climate Change (anglicky)


A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Petr Salamon - student, Frýdek-Místek

Pondělí, 21.Prosince 2009, 10:37:32

podle toho co jsem našel na internetu tak: v EU připadá 8,5 tun emisí CO2 na jednoho obyvatele, v Číně je to 5,5 tuny, v USA 18,5 tuny.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.