Ona je to vlastně banalita, jenže málo platné, i banalita, když ji vysloví zajímavý člověk v zajímavou chvíli, stojí za výpisek. „Jedna věc jsou úspory, druhá věc škrty.“ (Ivan Langer v rozhovoru s Danielem Kaiserem. Čirou náhodou, zhruba právě když jsem ten rozhovor četl, pravil Bohuslav Sobotka na programové konferenci ČSSD v Olomouci: „Co nabízíme? (…) Promyšlené úspory, nikoliv plošné škrty.“

Není to trochu inspirativní i pro nás? U obou českých, řekněme nejoblíbenějších, světců, knížete Václava a Jana Nepomuckého, se legendy a kult prakticky úplně emancipovaly od historických dokladů. Zvlášť v prvním případě to bylo tuze snadné, vždyť existují jen dvě ne zcela jasné zmínky ve Vidukindově kronice. Ani v jedné z nich ani není Václav přímo jmenován…

Právě v nadcházejícím týdnu nás čeká s odpuštěním svatováclavské třeštění. Opravdu si myslím, že státní rituál obnovené premiéry historického filmu je úlet. Ledaže by to byl nový zvyk a v příštích letech bude následovat třeba Machatého Erotikon anebo dejme tomu Lelíček ve službách Sherlocka Holmese.

Jiří Liška se napřed až úzkostlivě ohrazuje, že návrh zákona přece nikde netvrdí, že na území ČR probíhal ve zmíněném období protikomunistický odboj. Dále se trochu paradoxně snaží doložit, že to odboj byl a končí těžko zpochybnitelnou výzvou k ocenění statečných mužů a žen. S čímž by nejspíš souhlasil i Petr Zídek, ale ten je — po mém soudu správně — přesvědčen, že by to šlo i bez zvláštní právní úpravy, která chce uzákonit jeden pohled na minulost.