Michael Kocáb: Bojím se o občanský sektor

Chvíli po svém odvolání bývalý ministr a posléze vládní zmocněnec pro lidská práva poskytl Deníku Referendum exkluzivní rozhovor. Vyslovuje v něm mimo jiné domněnku, že za jeho odvoláním může být chomutovská politička Řápková.

Jana Ridvanova

16.09.2010 16:05

370973_mediafax_jakub_polacek

Michael Kocáb: Sametová revoluce byla lidskoprávní revolucí, ne ekonomickou revolucí. Foto Jakub Poláček, Mediafax

Proč jste na funkci zmocněnce pro lidská práva rezignoval?
Protože mě k tomu pan premiér Nečas vyzval. Nikdy jsem se žádné funkce zuby nehty nedržel. Tato rezignace nebyla mojí první. Nejde mi o funkci, ale o náplň. Šlo mi o zabezpečení plynulosti předání agendy zmocněnce pro lidská práva a všech poradních orgánů, které má v gesci. Neumím si představit, že po mé rezignaci by pozice zmocněnce pro lidská práva nebyla obsazena. Je to, jako když vám řeknou, vystupte si z vlaku, který jede sto čtyřicet, a dál se nestarejte.

Jak byste popsal postup, jakým se s vámi vláda premiéra Nečase vypořádala?
Přinejmenším jako velice nestandardní. Nedostal jsem žádnou příležitost premiérovi představit agendu úřadu. Alespoň jsem mu předal příslušné materiály, ale ani neodpověděl. Pochopil bych, kdyby mě vyslechl a vznesl nějaké námitky, ale nikdo se se mnou vůbec nebavil. Nikdo mě nepřizval ani k žádnému jednání.

Proč si myslíte, že s vámi pan premiér Nečas nechce jednat?
Nevím, doufám, že to není osobní. Je možné, že jde o kauzu s primátorkou Řápkovou (ODS), která soukromým exekutorům zadávala exekuce majetku národnostních menšin. Soukromí exekutoři si na exekuce dávali šesti až devítitisícové přirážky, které jim šly do kapes. V této oblasti se nám podařila i změna zákona, která zvýšila ochranu práv povinného, tedy toho, jehož majetek má být exekuován. Podle zákona teď exekuce musí být přiměřená. To znamená, že když dlužíte dvě stě korun, tak vám nezastaví dům. Nicméně nevím, jestli spor s Řápkovou mohl vést k tomu, že se mnou pan premiér nechce jednat. To je jen úvaha. Opravdu doufám, že v tom nebylo nic osobního.

Co je nejpalčivější oblastí, o kterou se teď bojíte?
Občanský sektor. Sametová revoluce byla lidskoprávní revolucí, ne ekonomickou revolucí. Cílem byl rozvoj lidskoprávní společnosti, a ne to, aby si kapouni namazali kapsy. Pokud dojde k radikálnímu propadu podpory občanskému sektoru, tak celá řada organizací a služeb podporujících tento vývoj prostě zmizí.

Pokud se toto stane, bojím se, že se v České republice například přejde od podpory integrace menšin, za což byl náš úřad oceněn Vysokou komisařkou OSN pro lidská práva Pillayovou, k vytváření osad pro romské menšiny, jak je tomu na Slovensku. To bych považoval za šílené. Navíc během mého působení v úřadu zmocněnce pro lidská práva se nám podařilo efektivnější a průhlednější čerpání prostředků z fondů EU. Neměli bychom tedy činit kroky zpět, ale naopak této podpory využít k rozvoji společnosti.

Ohrozí fakt, že stále nemáte nástupce, nějakou vaši mezinárodní iniciativu?
Samozřejmě, Česká republika právě předsedá projektu Dekáda romské inkluze, která sdružuje dvanáct států. Dekáda se snaží hledat měkké nástroje k dlouhodobé strategii integrace romských menšin. Je důležité uvést, že český Akční plán byl vyhlášen za nejlepší. 30. září až 1. října se v Praze bude konat konference Dekády, na kterou jsem pozval francouzského ministra pro emigraci Brice, který pozvánku přijal. Do Prahy tedy přijede evropská kapacita na problematiku menšin a zřejmě s ním nebude mít kdo jednat na odpovídající diplomatické úrovni. To bych považoval za velice trapnou ostudu.

Během tiskové konference jste mezi podněty, které jste se chytal předložit vládě, uvedl otázku sledovacích systémů. Můžete svůj návrh přiblížit?
Ano, v této oblasti hrozí společnosti orwellizace. Asi jste si všimla zvyšujícího se počtu sledovacích zařízení ve veřejném prostoru. Pokud to takto půjde dál, za pět, deset let budeme plně pod kontrolou. Chystali jsme tedy novelu zákona o ochraně osobních údajů, která by nastavila pravidla provozování sledovacích systémů. Naším cílem bylo zajistit co nejmenší zásah do soukromí občanů.

Pro mnohé jste se stal velice nepříjemným kvůli své angažovanosti v otázce vracení čečenských uprchlíků do Ruské federace. Můžete se k tomu vyjádřit?
Ano, upozornili jsme na to, že režim čečenského prezidenta Kadyrova podporovaného Moskvou představuje hrubou diktaturu na úrovni stalinistického Ruska. To znamená, že když Česká republika čečenského žadatele o politický azyl vrátí do vlasti, tak mu zpravidla hrozí mučení, ale i smrt. S podporou ministra Schwarzenberga se nám podařilo prosadit, že tito azylanti z Čech budou vraceni striktně na základě dobrovolnosti. Ovšem fakt, že jsem v zájmu ochrany lidských práv zanedbal možné ohrožení hospodářských vztahů s Ruskou federací, mnohým nevyhovoval.

Vím o vás, že jednomu Čečenci, který během války pomáhal zahraničnímu novináři, který světu zdokumentoval používání zakázaných chemických a biologických zbraní v Čečensku a kterého se Česká republika chystala vrátit do rukou Kadyrova, jste pomohl získat azyl.
No ano, co máte dělat, když za vámi přijde člověk žádat o pomoc? Ale za tuto pomoc jednotlivcům, tato nebyla jediná, jsem byl často kritizován.

Minulý týden jste při představování své práce strávil osm hodin s Romanem Jochem, který se má stát poradcem vlády pro lidská práva. Jaký to byl zážitek?
Myslím, že se dá přesvědčit. Skoro se vším, co jsem mu vysvětloval, že je nutné a má smysl, souhlasil. Radikálně jsme se rozcházeli snad jen v otázce genderu. Možná se ukážu jako naivka a vše dopadne špatně, ale moje teorie je názorové odpůrce přesvědčit, ne porazit. Co s porážkou, když on má stejně větší moc?


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.