Manifest, nebo Nová soustava opatření ke zlepšení kapitalismu?
Vít KlímaManifest Jana Šterna a Jiřího Pehe se pohybuje myšlenkově v rámci stávajícího systému a snaží se jej pouze opravovat. Proti úspěšnosti tohoto postupu hovoří současná situace a prohlubující se krize.
Při čtení „Manifestu“ z pera obou pánů jsem se vrátil do svých mladých let. Vždy, když to v socialismu zaskřípalo, KSČ přišla buď s „Novou soustavou řízení“ nebo „Souborem opatření ke zlepšení… (čehosi)“. Socialismus byl v podání KSČ „super stroj“, který se jen porouchal, přičemž stačí vyměnit pár součástek a zase bude šlapat jako hodinky. Stejný přístup mají oba autoři „Manifestu“ ke kapitalismu — „super stroj“, který opravíme — „a jede se dál na bílém koni“. Stejně jako nešel opravit tehdejší typ socialismu, nejde opravit ani současný typ kapitalismu.
Druhá vlna krize, druhá vlna chudoby. Plně souhlasím s autory, kteří tvrdí, že žádné trvalé známky dlouhodobého „ekonomického oteplení“ nevidí. Souhlasím i s tvrzením, že za dočasným růstem ekonomiky stojí „balíčky první pomoci“ ze strany vlád. S tím, jak postupně budou končit, objeví se druhá vlna krize. A to teprve teď Češi začínají pociťovat důsledky krize první. Už dnes, na základě ohlášených„škrtů“, mezi nimi vládne zděšení. Co teprve, až na vlastní kůži zažijí dopad druhé vlny?
Pro ilustraci pár čísel z Řecka: v důsledku šetření a škrtů se jen pro tento rok očekává krach 40—60 000 firem orientovaných na vnitřní trh, řádově 150 000 obchodníků a 20—25 % firem z oblasti cestovního ruchu, nezaměstnanost okolo 20 % z celkového počtu práceschopného obyvatelstva. Obdobná výše nezaměstnanosti je dnes i ve Španělsku a varovná čísla přicházejí i z ostatních zemí. V důsledku nezaměstnanosti a obavy z chudoby se radikalizují nejen řecká, ale i španělská, portugalská, francouzská, britská a italská společnost, zůstaneme-li jen v Evropě. Z těchto zemí jsou hlášeny stávky s milionovou účastí.
Výzkumy přitom ukazují, že už po první vlně hospodářské krize čím dále tím méně lidí věří, že kapitalismus je tou nejlepší formou uspořádání společnosti. V USA už kapitalismu nevěří 20 % populace a v Německu věří v „obrodu kapitalismu“ už jen 30 % obyvatelstva. Lidé totiž intuitivně cítí, že je nespravedlivě rozdělováno jak bohatství společnosti, tak i že platí dluhy, které nezpůsobili. Intuitivně cítí, že kapitalismus není schopen vyřešit jejich základní problémy jako jsou nezaměstnanost, důstojné důchody, všeobecně dostupná zdravotní péče atd. Prestiž kapitalismu celosvětově klesá. A znovu opakuji — to ještě svět nezasáhla druhá vlna krize.
Je jen otázkou času, kdy se tato tendence projeví i v ČR. Banky mezi středně bohaté (střední vrstvu) počítají ty, kteří mají na účtech uloženo řádově 15 milionů Kč, což je dnes částka, která jejímu majiteli doživotně zajišťuje životní úroveň střední třídy, aniž by kdy musel pracovat. Z tohoto hlediska je česká střední třída velice úzká, odhadem několik desítek tisíc domácností. Tato vrstva „ve zdraví“ přežije i druhou vlnu krize. Ale co ti ostatní?
Situace v ČR je oproti vyspělým kapitalistickým zemím komplikovanější v tom, že 80 % firem je v zahraničním vlastnictví. Rozhodne-li se například šéf koncernu VW, že českou Škodu auto zavře a přenese své podnikání do Číny a Indie, nikdo mu v tom nezabrání. V ČR může — z opuštěných továren — vzniknout „rezavý pás“ stejně jako v Detroitu. A co na to chudí a nezaměstnaní, nebudou se — stejně jako v zahraničí — radikalizovat? Nevznikne i u nás obdoba polské Solidarity požadující spíše než „opravu“ kapitalismu solidární stát?
Druhá vlna světové hospodářské krize povede k situaci, kterou už Marx předpověděl — v globální střet s kapitalismem. Otázkou už dnes není, zda kapitalismus bude odstraněn, ale čím bude nahrazen! A nad tím je třeba se zamyslet! Bude to přece i naše volba.
Obecně by měla podporovat všechny formy přímé účasti občanů na rozhodování o této zemi i o jejich obci. Stejně jako by programově měla podporovat všechny formy participativního podnikání, tj. podnikání založeného na společném vlastnictví firmy jejími zaměstnanci.
Ještě konkrétněji je možné si představit v rovině politického systému např. tuto iniciativu:
Omezte korupci přímou demokracií
V době finanční krize nám politikové diktují úspory, ale ignorují v praxi vyzkoušený a nejúčinnější nástroj pro omezení korupce a zlepšení efektivity využívání veřejných financí – přímou demokracii.
Požadujeme proto, aby bylo uzákoněno právo občanů vyvolat peticí hlasování - referendum o všech otázkách, o nichž mají právo rozhodovat obecní zastupitelé či poslanci parlamentu.
Z hlediska omezení korupce se osvědčilo zejména právo občanů zamítnout v referendu jakékoliv rozhodnutí zastupitelů o investicích – úpravě obce, nových komunikací apod.
Požadovaný počet podpisů pod petici žádající vypsání referenda nesmí být u malých obcí větší než 10% voličů, celostátně pak 1% všech oprávněných voličů.
Petice musí být závazná, stejně jako výsledky referenda, pro všechny politiky, kteří budou povinni se jejím požadavkem na vyvolání referenda a jeho výsledkem řídit.
Platnost referenda nesmí být podmíněna žádným povinným procentem účasti voličů stejně, jako je tomu již v případě ostatního hlasování – obecních, krajských a celostátních voleb.
Požadujeme rovněž odvolatelnost politiků.
Každý politik, který má občany dočasně propujčené právo rozhodovat, musí být těmito občany také odvolatelný, a to kdykoliv.
Ale to jen na ukázku, co by levice, pokud je levicí, mohla a měla prosazovat.
Sociální stát má přednost před tím, co je důležité pro salónního pražského humanistu.
Ano! - pojďme se spojit na platformě, která obsahuje to, co je podstatné pro 7 lidí z deseti ...
Toť vše.
Pane Tejkle, vypadá to, že máte vizi systému, ve které bude zločinem, že člověk bydli v Praze a ne v Chrudimi. Asi si připadáte si jako hrdina, když víte, že můžete své spoluobčany z jiného města urážet. Oni Vám totiž neodpoví stejným kalibrem. Doufám, že se Vám nejeví jako trestuhodné také třeba to, že někdo není plavovlasý a modrooký, katolík nebo heterosexuál.
Autorovi článku Vítu Klímovi musím s politováním připomenout, že solidární stát, který v Polsku požadují síly navazující na dávnou Solidaritu, má být státem s povinným vyučováním římskokatolického náboženství na státních školách, státem, kde partnerské soužití osob stejného pohlaví je trestné, kde se kultura cenzuruje z hlediska církevní morálky, kde hlásit se např. k marxismu bude trestné a kde budou politické strany s nesprávnou ideologií zakázány. Víte, pane Klímo, že za nedávné vlády, která se hlásila k Solidaritě, byl ministrem kultury skinhead?
Známkou destabilizace jsou velké demonstrace zoufalých lidí, což například dnes v Řecku nastává jako důsledek 20% nezaměstnanosti. Pokud by demostrace přerostly v násilný převrat, je otázka, co vznikne na troskách. Dějiny ukazují, že ti, kteří vládu převezmou si s ní neporadí lépe. Dokonce i naše sametová revoluce ukázala, že po destabilizaci se moci ujímají spíš ti, kteří mají ostré lokty než lidi s vizí stabilního systému.
Takže proti každé náhlé a násilné změně jsem z těchto dvou důvodů:
1. přináší utrpení lidí a to nejen přímé fyzické, pokud dojde k násilným střetům, ale přináší podstatné utrpení také v důsledku náhlých změn systému, kterou hůře asimilují právě jeho slabí a chudí členové.
2. náhlá a násilná změna je jakýmsi singulárním bodem nestability a je těžké předpovědět, jak bude vypadat systém, až přejde do normálního stavu.
Takže nechci náhlé změny, ale naopak vítám každou vizi, která navrhuje jak reformovat náš politický a ekonomický systém pozvolnou cestou, včetně konkrétních způsobů, jak reformy uvést v život.
Navrhované reformy (proAlt , Manifest, ...) chtějí zmenšit rozdíl mezi chudými a bohatými, zmírnit sociální nespravedlnost, kterou podle mého soudu správně považují za pravou příčinou současné recese. Všechna moc je ale soustředěna v rukou bohatého establišmentu, který chce zaslepeně zase jen zvětšovat své bohatství na úkor chudých a středních vrstev (kauza slunečních elektráren, předražené veřejné zakázky, škrty v sociálních výdajích, privatizace penzí,...).
Jsme my, angažovaní občané, kteří nejsme součástí bohatého establišmentu, schopni osvítit veřejný prostor tak, aby mohly být reformy přijaty? Dokážeme přehlušit hlas veřejných médií, sílu peněz, kterými je dnes vládnoucí vrstva korumpována?
Je zřejmé, že nějaká forma zastupitelské demokratické vlády a ekonomií založenou zčásti na soukromém a zčásti na veřejném vlastnictví je
dobré uspořádání, protože je v něm možné se pokoušet o jakousi střední míru jak ve vládnutí tak ve vlastnictví. Dále je dobré si dávat pozor na to, aby bohatství ve společnosti bylo rozprostřeno pokud možno rovnoměrně. Je známo (Robert Reich), že v letech 1928 a 2007 shráblo nejbohatší 1% lidí v Americe 23,5% všech příjmů a rok na to, v letech 1929 a 2008 došlo k oběma největším krizím. V prvním případě krize vyústila po deseti letech v 2. světové válce. Co nás čeká v příštích letech, nebudeme-li se pokoušet prosadit reformy, které zmírní sociální nepravedlnost?
Apropo, ví někdo kolik procent všech příjmů shrábne ročně 1% nejbohatších lidí v České republice?
pro pana Štampacha pro jistotu ještě jednou :
"Pojďme se spojit na platformě, která obsahuje to, co je podstatné pro 7 lidí z deseti ..."
pražský humanista byla jenom "pomocná kategorie"
Zdravím.