Zbaven kruté bolesti člověk pojednou vědomě dýchá, jenom dýchá. Je to příměří - a příležitost rozumně redukovat dobrá předsevzetí, aby nebyla nakonec ještě krutější. Ale zavinění - vlastně mizivá: Krom pýchy? - a snad pohybů. Kromě spěchu za - marnostmi? I krom nepochopitelné důvěry v jakousi - budoucnost? Nic se nemá schovávat, nic odkládat, nic dlužit. Kde mám papírky! A nic nového spřádat, co může pro nepřízeň zůstat nesetkáno. Setkání.

Je tma, přítmí, vzdechy, někomu vrže jenom igelit, někomu těžce plíce nebo střeva. Člověk se odhodlá obrátit na bok, a bolest si chystá drápek: tak opatrně pomalu překlápět vnitřnosti a nepřekroutit hadičku vedoucí od žaludku nosem do měrného sáčku zavěšeného u postele. Nezviklat jehlu v žíle. Nesplést se v počítání listů, listí, cibulek, měsíců, problémů složených konečně na sešlápnutou hromádku pro vidle, pryč s tím. Neznámý muž, moc mladý do tého situace, mění láhev v držáku a váže nabodnutou paži pevněji k rámu postele. První plánovací myšlenka: to nebude asi jenom na týden! Jaký je v tom pokyn, jaký tomu dát šťastný smysl?

Noc jede kruhem, na těsném pokraji bolesti, ostře zakřiknuté rankami, jichž bude nepočítaně jak hřebů na fakírském loži, proto nepíchá. První noc přešla v druhou, třetí, útočiště oploceno špicemi. Ležení ve lži: popravdě stav bídný, jenom všecky ty drsné prostředky dobývají člověku vyprošený odpočinek, a ne ty jeho prosby!

Den je lepší tím, že do polospánku zní šílené třískání všech dveří průvětrné nemocnice zjara, v květnu. Třaskají nádoby na vozíčcích a hlasy. Oknem vstupuje sem roční doba: křik děcek s míčem, křik vrabců, chrámové hodiny, event. zvon na mši sv., respektive motory zajíždějících sanitek a cvakot ženských botek, cloumání stromových korun suchým větrem. Prostomyslná zlomená noha zadovážila si malý televizor a pouští nám pořád ty jalové zvuky, jež vyluzuje stát, když ho chytnou svátky. Úlevně znějí poctivé prdy operovaného žaludku z lůžka pod oknem. Kéž by to bylo mé, myslí si člověk trápený bublinou. Ta hanebnost s tzv. bažanty, toho jsem se na sobě dočkal! Tak co, jak je vám, Mistře? Když hadr je rád, že vyvázl z děsné pračky, připomínají mu povinnosti a závazek, či selhání a zhroucení? Začneme s čajem, prý, po lžičkách.

Taky je den lepší tím, že se dá sledovat perlení vzduchu v láhvi glukózy a Ringera, sám si člověk zazvoní o další dávku, a jak se jeho zdraví upevňuje, sám dostane nápad urychlit si kapání do žíly knoflíkem na průsvitné hadičce, a jak se jeho kondice opravdu lepší, jednoho rána si sám zanese moč, kam patří, žaludeční sondu přehozenou kol krku, s uzlíkem na konci, a oholí se. Teplota klesá k normálu.

Ale další noci z tranzistorového rádia velice zlá zpráva do ucha: zavřeli devět lidí. Neuvěřitelná jména: Karel Šiktanc, Olga Havlová. Proč Mojmír Klánský? Už zase Jan Šimsa, Jiří Müller. A jako úder do jater: Šimečka, Kusý, Kantůrková, Pecka... zpráva zaniká praskotem v éteru, zanechávajíc rýhu v břiše: Co to bude a co mi můžou chtít? Zítra? Operovaný meniskus těžce vzdychá, snaží se odsunout těžkou nohu od bolesti. Pojednou tříkoulové světlo: přivezli mladý otřes mozku, ještě kluk. Ten potom celou noc, svázán na rukou i nohou jak v blázinci, prodlévá v svých bludech a z hloubky dvanáctiyardového pádu volá Jardu. Otevřeným oknem dál vane od Petřína noc a něco volá... konečně volá sýček, jasně sýček. Je milý. Se zauzlenou hadičkou v ruce chůze k oknu a nečekaný výhled: nad temným obrysem kopce - Jupiter a Saturn. Není, zdá se, úniku. Musíme to absolvovat statečně. Teplota ovšem stoupá, ráno.

Horečka, jak známo, zjasňuje mysl. Obsah té jasné mysli: To není možné, přeci po tomto nevezmu na sebe zas ten svůj starý život! Což smyslem léčby je vrátit člověka do starých příčin jeho nemoci?

Ráno také otřes mozku, snad osvěžen blouznivým spánkem, ptá se, leže naznak, do prostoru zřetelně: Prosím vás, prosím vás, kolik je úhořů? Odpověď zní: Asi dvacet. Tak jak se vede, Mistře? Výborně, tak to vám zkusíme dneska přidat k tomu čaji piškůtek. Kachlíkový šum na chodbě, někdo významně přechází, do kterých dveří už dneska vstoupí, ovšem: do našich. Přivezli papeže.

(Publikováno v samizdatovém časopise Obsah, ročník 1, číslo 4, duben 1981.)