Freude, Freude, Freude!

Iniciativy, které se snaží představovat křesťanství jako náboženství, jež se k sexu staví odmítavě a vyznává „Boha nesoulože", lze označit spíše za konzervativní, nikoliv křesťanské.

Tak nám zase naši konzervativci demonstrovali. Tentokrát proti tomu, aby se ve školách mluvilo se žáky o sexu. Nakonec, ať si demonstruje, kdo chce za co chce. Mne ale, jako člověka považujícího se za křesťana, pobuřuje, že si berou tito lidé pro svůj, po mém soudu nesmyslný boj jako premisu do úst křesťanství.

Křesťanský Bůh totiž skutečně není ten kunderovský „Bůh nesoulože“. Pokud v Bibli je těch několik málo zmínek proti „smilstvu“ či „cizoložství“, včetně Desatera, jedná se samozřejmě o polemiku s něčím úplně jiným než s normální sexualitou – to by nemohla být v Bibli třeba nádherná Píseň Šalamounova.

Jde o vždy, jak opakovaně dokazuje třeba profesor teologie Jan Heller, zejména o protest proti kultům, které obklopovaly starý Izrael a v nichž nábožensko-orgiastické prvky hrály zvlášť důležitou roli. Smilství se tak stává v biblické frazeologii označením každého modlářství i bez té sexuální složky, protože se mu rozumělo jako porušení manželské smlouvy mezi Bohem a jeho „nevěstou“, izraelským lidem.

„Boží lid“, ale i každý jeho příslušník je vázán Smlouvou s Bohem, která je obdobou manželské smlouvy. Každé porušení této Smlouvy je obdobným porušením smlouvy, jako manželské, i když nemá sexuální dosah. Je tomu tak i v Novém zákoně, jehož texty vznikaly v prvním století našeho letopočtu. Je až kupodivu, jak málo se v prostředí Římské říše prvá církev ve svých spisech zabývala tehdy všudypřítomným sexem. Stačí si přečíst něco z tehdejší mimobiblické literatury nebo se podívat na výzdobu občanských domů třeba v Pompejích, abychom viděli, v jakém prostředí církev vznikala.

Nějak zřejmě ti první křesťané měli za to, že jsou důležitější věci k řešení a protestům než pohlavnost a vztah k sexu moc neřešili – pouze zdůrazňovali monogamii (a monoandrii) a více než ve Starém zákoně brojili proti rozvodu manželství. Rozhodně neztotožňovali hřích, který má rozměr celostního narušení lidské integrity pouze se sexem, jak tomu je nejen v necírkevním, ale zejména, žel, v církevním prostředí, které by mělo být poučenější.

Pro naše děti je sex v jeho nejrůznějších podobách, i těch nejzvrhlejších stejně všudypřítomný, jako byl pro děti starověké. Na internetu je ho tolik, že mu nelze uniknout a je naivní si myslet, že by nějaké dítě na pornografické stránky alespoň občas nezabloudilo. Patří k nejnavštěvovanějším.

Pokrytecky se tvářit, jako by tomu tak nebylo a bránit tomu, aby pedagogové mohli s dětmi o této podstatné součásti našeho života mluvit a relativizovat svět porna je nejen hloupost, ale zvrhlost. Protože víme, jak těžko se mluví o sexu dětem s rodiči, má škola nezastupitelnou úlohu v tom, nabídnout dětem i jinou informaci o pohlavnosti, než je ta deformovaná, komerční, svou samotnou podstatou komerce zvrhlá podoba pornografických stránek.

Nerozumím protestům proti sexuální výchově ve škole, a považuji je za hloupé, pokrytecké a škodlivé. Právě pro ten – byť nevyřčený – požadavek vydanosti dětí nereflektovanému pornografickému průmyslu. A zejména mne tyto protesty pobuřují, když se zaštiťují křesťanskou rétorikou, neboť sekulární svět jen utvrzují v přesvědčení, a to mylném, že být křesťanem znamená být pánbíčkářským svatouškem, kterému jde hlavně o to, aby se například nikdo nedozvěděl, kolikrát v životě masturboval a že jsou i lidé s jinou pohlavní orientací, než je ta konzervativně schválená.

A co si myslíte vy? Diskuse (2 příspěvky)

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Středa, 8.Září 2010, 10:06:10

Souhlasím s panem Bártou v hodnocení demonstrace konzervativců proti sexuální výchově ve školách.↲↲Dovolím si malou připomínku. Bůh, který žárlivě střeži svou nevěstu Izrael, to je patriarchální postava zcela odpovídající představám různých Jochů a Semínů. V něm je mimo jiné zcela ztracen laskavější a tělesnější feminní obraz božské skutečnosti, který na pokraji Bible žije v představě Šechiny a Chochmy (Sofie). Ve svých textech to u nás občas připomínají teoložka Kateřina Bauer a též básník a publicista Adam Borzič↲↲Vy se, pane Bárto, dovolávate diktátorského boha, ale ve skutečnosti je Vaše kritika antisexuálních konzervativců humanistická. A díky a to,↲↲Humanismus musí být vytčen před závorku, kdekoli se mluví z biblické (a jiné náboženské) tradice. Když to opomeneme, vyjde nám z toho autoritativní, patriarchální náboženství, které Erich Fromm právem oceňuje jako nekrofilní. Je to pak (bez ohledu na vyznání) náboženství boha nesoulože.↲↲Zbývá jen nesměle doufat, že humanismus spřátelený s přírodou, tělem a erótem není přidavkem k biblickému náboženství, nýbrž jeho hlubší a podstatnou úrovní, že je věrněji biblický, než pojetí autoritativního, výlučného božského patriarchy.

Zdeněk Bárta - Brno

Děkuji Středa, 8.Září 2010, 11:51:30

a souhlasím. zdálo se mi - poněkud zbaběle - rozumné zaštítit se starým dobrým Jenem Hellerem. Ostatně ani v tom jeho pojetí není Bůh bohem Kunderovy povídky. Takže ani Semjoši nemají pravdu, co se týče sexu, i kdyby se odvolávali na Boha horlivého, jak říká ekumenický překlad.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.