Karta Pavla Béma a pražské ODS, jak se občas název Opencard překládá, přišla město někdy do začátku letošního roku na zhruba devět set milionů korun. Dvě stě dvacet čtyři milionů Praha tratila na nevymáhaném zpozdném od jedné z dodavatelských firem. Několik milionů skoro jistě stály reklamy, které Opencard před letošními sněmovními volbami v Praze propagovaly pod bezelstným heslem „za zítřejší služby můžete platit již dnes“. Další prostředky jistě město vydalo za běžný provoz karty v letošním roce anebo na pokrytí ztrát, které mu způsobili nezodpovědní řidiči, když kartou platili za parkovné. Podle Týdne jen v tomto případě systém vytvářel ztrátu kolem půl milionu korun měsíčně.

To všechno jsou detaily, jakkoli trpké nebo úsměvné, projektu, na který si nejspíše pražský magistrát nenajal firmu Haguess, jak se obvykle píše, ale firma Haguess pražský magistrát. V tom případě by to byl totiž příběh vzorový. Nikdo kromě lidí z vedení pražského magistrátu a na ně napojených byznysmenů zřejmě neví, co to Opencard je (elektronický systém?, licence na provoz tohoto systému?, data uživatelů?, možnost nakládat s částí prostředků, které za jízdné vybírá pražský dopravní podnik?) ani kdo to vlastní.

Tezi o spolupráci magistrátu se soukromou firmou potvrzuje i fakt, že, jak psaly v březnu Hospodářské noviny, majitelem firmy Haguess, která kartu pro pražský magistrát provozovala, byl Jaroslav Turek. Ten byl také členem dozorčí rady společnosti, která městu dodala podnikatelský plán, podle kterého pak firma Haguess projekt Opencard řídila.

Potvrdit pak tuto tezi můžeme díky v březnu představenému plánu pražského radního za ODS Milana Richtera vytvořit dceřinou společnost pražského dopravního podniku. Do té by pak město během září převedlo vše, co mu z Opencard patří. A část firmy pak prodalo strategickému partnerovi, který bude mít licenci pro provádění bankovních operací. Město Praha ji totiž nemá, takže Bémova karta nejenže jako elektronická peněženka neslouží, ale výslovně ani sloužit nesmí.

Tedy: Kdosi nechá magistrát zřídit dlouhodobě a z principu nefunkční projekt elektronické karty. Město za něj oficiálně zaplatí necelých devět set milionů korun. Donutí větší část obyvatel Prahy, aby si kartu pořídili, tím, že předplatní jízdenky na MHD bude prodávat jen nahrané na kartě. A kartu pak komusi prodá, přičemž mu rovnou zajistí trvalý příjem z jízdného v pražské hromadné dopravě. Podle Richtera se má totiž o Opencard starat dceřiná společnost dopravního podniku. I kdyby „kdosi“ nebyl totožný se strategickým partnerem této dceřiné společnosti, svědčí vše proto, že jde od počátku do konce o podvod.

Tím spíše je zarážející, že „Kartu Pavla Béma“ nevyužívá některá z kandidujících stran ve své předvolební kampani. KDU-ČSL, Strana zelených ani Evropská demokratická strana zatím pražskou kampaň nejspíše nezahájily. Lídr ČSSD Jiří Dienstbier ml. řekl, že projekt vzhledem k uzavřeným smlouvám a investovaným prostředkům zastavit nepůjde. Pokud to tak je, pak kandidující strany nenabízejí obyvatelům Prahy žádnou možnost, jak se s Opencard vypořádat. Buď si ji pořídí, a pak se budou podílet na krytí miliardového podvodu, nebo začnou jezdit načerno, a stanou se cílem represe. Přijde mi, že nikdo nemůže být nucen využívat služby vzniklé jako vedlejší produkt rozkrádání veřejných prostředků a že smlouvy uzavřené coby součást podvodného jednání musí být možné anulovat. Máme tu politickou stranu, která se do čela takovéto občanské neposlušnosti postaví?